THE HORRORS - V

80%

Tahle kapela patří v poslední dekádě bezpochyby k největším zjevům na hudebním poli, zejména mezi kytarovkami ze Spojeného království. Už pátá řadovka sklízí doslova nadšené ohlasy jak fanoušků, tak samozřejmě kritiky a prestižní magazíny nešetří ódami. Může za to bezpochyby skladatelský talent pětice, ale také schopnost se nějakým způsobem vyvíjet a své portfolio posouvat zajímavým směrem. Za asistence producenta Paula Epwortha tak vznikla deska, která rozvíjí odkaz minulého, velmi povedeného alba „Luminous“ směrem k více radio-friendly podobě. THE HORRORS ve své tvorbě míchají vlivy Ostrovního rocku se stylem nazývaným shoegaze (dost možná jde o obdobu jakési psychedelie, zde zasažené spíše do podoby rocku ovlivněného taneční scénou), to vše obaleno lehkým závojem post-punku a industrialu, přičemž výsledný koktejl chutná lákavě. Silnou zbraní pětice je přitom zejména přirozená autenticita.

Důležité je vědět, že nejde o žádné záhadné nebo bůhvíjak zašifrované umění, ale o skutečně dobré písničky podané v moderním stylu a v aktuálním, velmi atraktivním zvukovém kabátku. THE HORRORS už nejsou tou dravou hydrou jako v časech svých prvních alb „Strange House“ a „Primary Colours“, ale čím dál tím více přepouštějí prostor umělým zvukům a klávesám, jenž ve skladbách vytvářejí zajímavou zvukovou směsku v kombinaci s rytmikou a poměrně upozaděnou kytarou. Nosným nástrojem zvuku Britů je baskytara, kterou obsluhuje Rhys Webb, jeden z hlavních tahounů kapely, který vytváří kostru a nosné prvky skladeb ve spolupráci s bubeníkem Joem Spurgeonem. Skladby se nesou spíše v pozvolném ležérním tempu a akcentují typicky britský kytarovkový zvuk, který obohacen nosnými klávesami Toma Furse posunuje styl souboru do poměrně originálních vod. Kytaristou u THE HORRORS je střapatý Joshua Third a frontmana už před dvanácti lety nalezli v mladíkovi s blízkovýchodními kořeny Farisi Badwanovi, jenž je vlastně i nejvýraznější tváří kapely.

Hlavní zjištění při poslechu jejich nahrávek je, že se kapela hodlá vyvíjet a s každou deskou je schopná přijít se zajímavým zvukem a nefádním provedením skladeb, tak třeba novinka upoutala už post-modernistickou kosmopolitní stylizací, jaká se často objevuje v dnešní době v souvislosti s velkoměstským chaosem metropolí východní Asie, téma odlidštěnosti, všudepřítomného vpašovávání umělých technologií do běžného života a postupné nahrazování člověka novou inteligencí zdá se být jednou z nosných myšlenek díla. Je s podivem, jak tahle kapela vždy dokázala vybalancovat rovnováhu mezi plytce naleštěnou formou a uhrančivým obsahem, z ožehavých témat vybruslila se ctí a povedla si udržet vkus a svůj vlastní styl, všechny nové ingredience tak slouží k vyšlechtění díla, které se zdá být dobrým nástupcem fantastické desky „Luminous“ z roku 2014. Jestliže si někdo myslel, že se THE HORRORS po minulé desce, která je odhalila v mnohem jemnější synthy podobě, přijde jejich pád a kapela spadne do pasti fádnosti a kýče charakterizovaného pouze umělými zvuky, ten se opravdu mýlil.

I novinka, nazvaná lakonicky „V“, neboť je pátou deskou, má co nabízet a nedovoluje pomyslet na něco podobně záporáckého. THE HORRORS mají zkrátka talent a já se bezpochyby nebráním jejich označení za jedny z největších trendsetterů mezi britskými soubory poslední desetiletky. Tihle chlapci mají velký styl, a když se v samotném závěru alba vytasí s takovou hitovkou jako je „Something To Remember Me By“, musí i ten největší škarohlíd, po chvíli strnulého přemýšlení, začít poklepávat dlaní o koleno, aby svůj pomalý rozjezd později doháněl nadšeným úsměvem, kýváním ze strany na stranu a vytleskáváním mohutného refrénového nápěvu spolu se všemi námi kolem, kterým se něco podobného líbí, a voláním - tohle je skvělé!

20.12.2017	Diskuse (1)	Stray janpibal@crazydiamond.cz