Last Hardrock Outsider

THE HORRORS - The Skying

Rok 2011 a THE HORRORS potřetí. Na téhle kapele je sympatické, že na každém albu zní úplně odlišně od toho předchozího, přesto si pokaždé u svého díla udržuje jednolitý a sevřený ráz. Zatímco uřvaný debut „Strange House“ roztrhal britskou scénu na cáry jako mladý bohémský excentrik poslední výtisk bulvárního deníku The Sun, a většina z kritiků jej díky tomu považovala pouze za náhodný sezónní výstřelek od party emo-pozérů, byla dvojka jednoznačně umělečtějším a vážnějším albem, které nabízelo jak chladnou ponurost upozorňující na odkaz legendárních JOY DIVISION, tak větší hudební rozvahu, klaustrofobickou atmosféru a samozřejmě nemalé množství psychedelie. Album „Primary Colours“ v roce 2009 ukázalo, že se s touhle kapelou musí počítat, a i účast Geoffa Barrowa (PORTISHEAD) v producentském týmu hovořila ve prospěch trvanlivějších dojmů. Třetí album bylo opět jiné – pozvolná tempa byla zachována, psychedelie rovněž, ale jakoby do tvorby THE HORRORS začaly prostupovat první  paprsky jižního slunce a určitá fatalistická zasněnost. Kapela rozhodně zjemnila. Veškerý nihilismus „Primary Colours“ byl pryč, jakoby THE HORRORS měli v roce 2011 příjemnější náplň. 



Když mluvím o jižním slunci, nemám samozřejmě na mysli různé dovolenkářské destinace u Středozemního moře, spíše letní pláže v jihoanglickém Brightonu plné podivných uměleckých existencí, kde se dotyčným po požití psychotropních látek dostavují nejrůznější vize a tripoidní sny, a to aniž by dotyční museli opustit své plážové stanoviště. Nová deska THE HORRORS je jako zlatavý sen o dlouhé procházce po rozpálené, sluncem zalité zemi. Sen, ze kterého se člověku ani nechce probudit. THE HORRORS totiž najednou jakoby vylezli z černého kanálu a opěvovali více než cokoliv jiného manchesterskou scénu osmdesátých let. Už dlouho jsem neslyšel album, které by znělo více spjatě s britskou indie scénou tohoto období.


Stejně jako předchůdce není „Skying“ dílem, jehož kvality objevíte bezprostředně po prvním poslechu. Vlastně to u podobných psychedelických děl není věc zas až tak lehce možná. Šlo by zde totiž vyjmenovávat všechny slavné inspirační zdroje počínaje NEW ORDER, THE SMITHS, STONE ROSES a konče třeba u SUEDE nebo THE VERVE, ale to všechno by bylo velmi zjednodušené. THE HORRORS své předchůdce bohapustě nevykrádají. Všechno zásadní, co bylo v historii Ostrovního rocku posledních třiceti let vyřčeno, dle mého názoru posouvají někam dál, nebo chcete li ještě upřesnění - opracovávají si to k obrazu svému. THE HORRORS si zachovávají vlastní výraz, což je dáno specifickou barvou hlasu Farise Badwana, ale i osobitým a častým využíváním klávesových ploch, které se zde staly jedním z poznávacích znamení jejich tvorby. Klávesy zhusta prostupují všemi zasněnými songy a žhnou jako polední červencové slunce do tváří všech plážových ospalců zakletých do svých houpavých snů. Celkově tedy dobrá nahrávka s mnoha inspiračními zdroji v minulosti, ne tak dechberoucí a neprůstřelná jako předchozí album „Primary Colours“, ale spíš oddechová a příjemně uzívaná - prostě britská indie popina jak se patří.


Nejlepší skladba: „Dive In“.


13.12.2017Diskuse (2)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Vatutinwot13.12.2017 07:06

Fajn deska urcite ... ale moc se k nevracim... spise mne bavi následník lumionous, novinka i předchůdce primary ... nicmene tim ze vlastne vyjmenovavam téměř kompletní discografii (pred primary byla tusim jen jedna deska a par ep), tak je videt jak výpravné a dobre desky kapela tvoří. Kazdopadne spise u nich vmimam spojitost s Smiths, Suede (vcetne skvělých komorních sólovék Andersena) Stone roses, New order a v počátcích Cure a Joy Division ... nez Manic Street ...

 

Subeer13.12.2017 02:33

Naprosto přesně napsané...“Skying” je další krok sum krom krok v tomto jejich tanci mezi různými odnožemi brit-popu.
Je to poutavá zasněná hudební výprava, ošlehaná odkazy legend s naprostým vyvrcholení v “Oceans Burning”.
THE HORRORS teď docela jedu, vyšla opět parádní novinka V a tomu patří můj rituál sjet si s ní kompletní diskografii (už několikrát).

Je to dobrý nápad je takto vzpomenout..určitě si to zaslouží. Moc chválím, i když bych moc neměl Smile.

Jinak tato činnost mě nechala vzpomenout, nevím proč, na oblíbence MANIC STREET PREACHERS, kteří taky kutí novotinu a první lastovička je hodně poslouchatelná (http://smarturl.it/ManicsIB?IQid=YT).