THE CORONA LANTERN, SELF-HATRED - Plzeň, Divadlo Pod Lampou, 28.května 2022

Do ztemnělého prostoru Divadla Pod Lampou vcházíme hned krátce po začátku vystoupení THE CORONA LANTERN, doom-sludge mašiny, která se v průběhu loňského roku zapsala velice zdařilým druhým albem a posunula se bez zaváhání do zorného pole sledovačů metalového undergroundu v tuzemsku. Tahle kapela byla důvodem našeho příchodu na místo, ačkoliv jsme ji na pódiu předpokládali až po vystoupení domácích SELF-HATRED. Nicméně vše bylo jinak. Náhlé vržení do chladných temných vod soundu Corony si žádalo rychlou schopnost koncentrace. Se solidně vycizelovaným zvukem předvedla Dahlien a její čtyři spoluhráči soustředěný výkon, který se spíše než na možnost příchodu žhavé energie zaměřoval na intenzitu podání a odlidštěnost. Ne zrovna pohyblivé dění na pódiu tak bylo doprovázeno skoro až hypnotizujícími běsy. Skutečnost, že mezi skladbami během vystoupení nedocházelo k naprosto žádné komunikaci ze strany kapely k fanouškům, beru jako umělecký záměr. Tahle věc dost možná ještě prohloubila poměrně chladné až mrazivé vyznění celého setu. Ona soustředěnost a intenzita jsou asi ta nejpřesvědčivější slova, která mohou charakterizovat poměrně minimalistickou stránku setu kapely, jež se stala jedním z největších objevů na naší extrémní metalové scéně posledního období. Stinnou stránkou se opětovně ukázal ne zrovna zaplněný prostor klubu, s několika málo desítkami rozestoupených solných sloupů (mlčících zahleděných příchozích), takže o nějaké atmosféře si člověk mohl nechat jenom zdát. Vystoupení mě tak spíše připomnělo nedávné video-performace světoznámých metalových kapel před prázdnými sály v časech toho nejhlubšího covidu. Koncert následných SELF-HATRED určitě rovněž nepostrádal jisté kouzlo, avšak jako pro estéta, nevnímajícího živé podání hudby pouze ušima, pro mne nepředstavovalo dostatečnou zajímavost. V tomto ohledu sdělí více kolega Hivris.

Stray

Možná za to mohl náš pozdní příchod do potemnělého sálu, v němž už mohutně rezonovala aparatura CORONY LANTERN, nějak jsem se za celý jejich odehraný set nedokázal na vlnu „korony“ naladit. Nevlídnou monotónnost zadoomaného sludge pro mě ten večer nedokázala rozpohybovat ani očekávaně skvělá Dahlien za mikrofonem. Metalová diva i borci si sice hraní nepochybně užívali, ale předávané emoce se ztrácely někde mezi skupinou na pódiu a skrovně zaplněným klubem. Nečekal jsem žádné heavymetalové hecovačky, ale nulová komunikace o přestávkách mezi skladbami sterilní atmosféře na atraktivitě rovněž nepřidala. Nicméně možná to byla od začátku „účelovka“ a cílem kapely bylo záměrně odosobnělé a netečné představení. Pokud takto zněl plán, pak se jim ho podařilo splnit na jedničku, ale zhmotnělá nicota mi ten večer opravdu nesedla. A to jsem přišel hlavně kvůli téhle pražské skvadře.

Živá show následujících SELF-HATRED už byla o něčem jiném. Hned bylo poznat, že jde o domácí koně. Venkovní kuřárna se vylidnila a do sálu přibylo o několik metalových hlav víc. Pětice muzikantů za asistence nasamplovaných kláves spustila atraktivní kombinaci ostrovního doom/deathu a českých textů a dala vzpomenout na devadesátá léta, kdy byla naše republika zemí doom metalu zaslíbenou. Frontman Kaťas střídal solidní growling s blackovým vřískotem, který dodával zemitému základu správný trýznitelský výraz. Inspirace ze starších alb KATATONIE se prolínaly s brajdovskými melodiemi, občasné post metalové zasněné linky jemně kořenily syrovou melancholii. Kytarista Aleš Vilingr (jinak též ET MORIEMUR nebo SOMNIATE) mi po celý koncert připomínal pohybem i hrou Andrewa Craighana ze zmíněné Životem neoplývající nevěsty, když mačkal ze svých strun teskné harmonie i hrubá metalová kila. Jen ty vlasy má zatím o fous kratší.

Pokud je mi známo, nejsou kluci koncertně nijak výrazně aktivní, ale na společném projevu to nebylo vůbec znát. Kapela byla výborně sehraná a hudebně večer ve svém závěru spíše gradoval, než že by ubíral na síle. Studiovky SELF-HATRED nemám bohužel vůbec najeté, domácí doom nějakou chvíli aktivně nesleduji, takže nemůžu hodnotit jednotlivé songy. V celkovém dojmu z jejich prezentace ale převažovala samá pozitiva a příjemný pocit, že se ještě vyplatí chodit na undergroundové akce tak trochu na blind a že není nutné vyhlížet jen velká jména. Příští koncert sousedů Plzeňáků si určitě nenechám ujít a těším se i na dohánění restu, co se týče poslechu jejich dvou alb.

Hivris

02.06.2022	Diskuse (1)	Redakce