AMORPHIS - Circle
V polovině letošního dubna nám svojí novinku představila i ostřílená metalová stálice AMORPHIS. Kapela, která si ve své tvorbě vždy hýčkala určitý folkový nádech, se během více než dvacetileté historie nesměle přesouvala od hutných doom metalových tónů prvních alb k současným přímočařejším a přístupnějším hudebním polohám. Tyto jsou v mírných variacích odrazem tvorby posledních sedmi let, potom co byl za mikrofon povolán charismatický Tomi Joutsen. Finové dlouhodobě vykazují poměrně vyrovnanou skladatelskou formu, jež přinejmenším stojí za opětovné prozkoumávaní, při kterém však nelze očekávat větší skladatelské úkroky. Znalý posluchač se může těšit na další porce specificky rozmáchlé melodiky servírované na masivním metalovém vyznění. Náhodný kolemjdoucí i fanda řízné hudby by rozhodně neměl odejít uražen. Tento velmi setrvalý stav více než symbolicky vystihovalo dominantní vejce na obalu předchozího a vcelku chladně přijatého opusu „The Beginning Of Times“. Navíc jisté přešlapování na místě může někomu evokovat i název letošní kolekce - „Circle“.
AMORPHIS pochopitelně i nadále sází na účinky a přitažlivost léty
prověřeného stavebního materiálu, proto i recenzovaná jedenáctá řadovka skutečně
nepřináší nic, co bychom od šestice neslyšeli. Každopádně ve všem tom
konzervatizmu se našlo místo na jednu a to dosti podstatnou změnu. Tou bylo
opuštění spolupráce s producentským tandemem Mikko Karmila/ Marco Hietala,
který se staral o zvukové fasády posledních čtyř nahrávek. A rozdíl je opravdu znát.
Náhradou se totiž stal nadmíru renomovaný architekt tvrdého zvuku Peter
Tägtgren. Slovutný Švéd neponechal nic náhodě, jak je jeho dobrým zvykem, a z
obzvláště líbivých skladatelských podkladů vytřískal naprosté maximum. „Circle“
se vyznačuje především „Tägtgrenovsky“ ohromujícím a nádherně klenutým zvukem.
Živelně odsýpající devatero skladeb si bez menších potíží dokáže připoutat pozornost a to i navzdory výše zmiňované absenci jakéhokoliv momentu překvapení. Hlavní roli zde hraje právě ona všudypřítomná, magnetizující a typicky zastřená melodika s občasným kouzelně folkovým nádechem. Opratě těchto zhudebněných vichřic, jež jsou mohutně generovány z hlouby báječně nabuzeného a s chutí hrajícího ansámblu, však mistrovsky kočíruje dominantní Joutsenův vokál, který úctyhodně pracuje se širokou škálou odstínů svého hlasu (od hromového growlu až po křišťálově čisté výšky). Skrze hudební výpravu se navíc prolíná působivý příběh pojednávající o duchovním vítězství nad životním prokletím. Jeho osudovost je umocněna zajímavými texty a právě strhujícím Joutsenovým vyprávěním.
Nemalý podíl na úspěchu tohoto pestrého hudebního představení (v rámci možností Finů) má i znamenitě ošetřovaná těžkotonážní rytmika („Narrowpath“, „Into The Abyss“), zde příkladně doplňující zvukově vypíchlé kytarové veletoče. Celý nesmírně kompaktní opus netrpí slabými místy, přičemž významnou funkci v tomto epickém soukolí zaujímají i ze zadu vystupující malebné motivy klávesových prokladů („Nightbirds Song“, „Enchanted By Moon“). V mnoha případech zaujme i jednoduchá, avšak účelná a osvěžující folková skočnost v ladění kytar („Mission“).
Suma sumárum by se dal nad „Circle“ vynést asi tento hodnotící posudek. Své skalní fanoušky AMORPHIS rozhodně nezklamali, dokonce se dovolím tvrdit, že je i nadmíru potěšili. Jedince neznalého jejich předchozí tvorby by novinka mohla motivovat k průzkumu hudební historie kapely. A konečně i já bych přidal veskrze pozitivní dojmy z momentálně velmi vitální a příjemně návykové desky, kterou však postupem času může ohrozit snadnější oposlouchatelnost.
| 13.06.2013 | Diskuse (0) | Subeer jirikubis1975@gmail.com |
 |
