Last Hardrock Outsider

PARADISE LOST - Paradise Lost

Předně je třeba říct, jakkoliv se kapela začala obracet zpět ke svému dark-metalovému pojetí, veškeré posuny byly činěny s citem a rozmyslem, jakoby se hudebníci chtěli vyvarovat nedorozuměním vygenerovaným s příliš rychlé evoluce jejich tvorby na sklonku devadesátých let. Album „Paradise Lost“ tak naprosto plynule navazuje na předcházející desku „Symbol Of Life“. Není sice tak přímočaré a dynamické, avšak vychází ze stylu, který si kapela vyšlechtila prostřednictvím mnoha let. Nešlo o tak hitový materiál jako v případě předchůdce, ale lze na něm vypozorovat jisté tužby po barevnějším sdělení. Podstatnou změnou bylo nahrazení bubeníka Lee Morrise, který se rozhodl kapelu po deseti letech opustit, studiovým bicmanem Jeffem Singerem. Jinak se prakticky nic zásadního neudálo a britská stálice pokračovala ve svém stoicky bytelném tažení po zemích evropských, odkud se rekrutuje hlavní část fanouškovské základny PARADISE LOST



Když budeme album z roku 2005 rozebírat detailněji, zprvu můžeme nadhodit, že zajímavé melodie se objevují pozvolna a s každým dalším poslechem se jejich počet zvyšuje a posluchač si pomalu na krásu tohoto materiálu zvyká až s rostoucím počtem poslechů. PARADISE LOST zde čerpají jak z kytarové práce drakónského období, tak temné alternativy „One Second“ a to vše umisťují do svého léty vytříbeného stylu. Při dalším srovnávání se „Symbol Of Life“ přicházím ke zjištění, že kapela nyní znovu více pracuje s kytarovými efekty a syntezátory. Kytary se zde na jednu stranu obracejí k deset let staré minulosti (viz. závěrečná „Over The Madness“), tak vzhlížejí do dosud pro PARADISE LOST neprobádaných území (např. motiv připomínající minimalismus britských kytarovek v „Accept The Pain“). Nick Holmes se v průběhu let vypracoval na velmi dobrého rockového zpěváka, jehož hlas ve skladbách vytváří mnohobarevné klenby. Od drakónské zasmušilosti bez problémů přechází k čistému popovému výrazu a činí tak na rozdíl od koncertů s naprostým přehledem, za což dost možná může vklad studiové techniky.




Album startuje monumentální skladbou „Don´t Belong“ plynoucí ve středním tempu, která patří k tomu nejlepšímu, co deska vůbec nabízí. Druhá je nářezovější „Close Your Eyes“, vystavěná v kontextu s albovým předchůdcem. Třetí v pořadí je tradiční gothic-rocková hitovka „Grey“, která po zajímavých slokách v refrénu upadá do vlažností prezentovaných tvorbou finské cukrkandlové partičky HIM. Hned po ní přichází vrchol první půlky alba a sice post moderna v podání skladby „Red Shift“. Její digitální úvod a ve slokách až synth popový Nick Holmes, předznamenává vynikající táhlý refrén, podporovaný takřka z ničeho vzrostlými kytarovými riffy. Skladba vystavěná na kontrastu a obrovské gradaci se zkrátka povedla. Singlová „Forever After“ je výrazný hit ve stylu skladeb „The Last Time“ a „Say Just Words“. Střed alba je však velmi ospalý a k životu jej probudí až originální „Accept The Pain“, od které je již deska bezchybná. Formule pro tradiční skladbovou strukturu této nahrávky je právě v této písni nejpatrnější. Střídmá instrumentace a jemná melodika ve slokách, vykonstruovaná na zajímavé zpěvové lince, je prostřídaná s tradičním frázovaným refrénem, který je naopak pevně ukotven na hutných kytarových riffech. Uvolněnost a originalita „Shine“ dělají právě z této skladby klenot celého alba. Razantnější je sborovými zpěvy zdobená „Spirit“. Deska je zakončená pomalou a chce se říct až bombastickou suitou „Over The Madness“, která obsahuje typické kytarové motivy z období „Icon“, avšak vnáší do nich melodiku a atmosféru hudby současných PARADISE LOST.


Shrnutí tedy asi takto. Na zažití alba z roku 2005 je třeba trochu více času, než tomu bylo u „Symbol Of Life“. Deska není tolik výrazná a úderná jako její předchůdce. Její síla však tkví v rozmanitosti a dokonalé aranžérské propracovanosti. Album „Paradise Lost“ prakticky pokračuje z místa, kam došla deska „Symbol Of Life“ a představuje typický styl PARADISE LOST zahraný v jemnějším podání.


10.07.2017Diskuse (4)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Imothep
14.07.2017 12:16

No me tahle deska moc hitova nepride, ale to neznamena, ze je spatna. Po skvelem predchudci muze tohle nekdo nazvat preslapovanim na miste, ale podle me to v pripade PL znamena neco jako znovunalezeni nebo potvrzeni jejich trademark stylu. Za me spokojenost.

 

Meres
12.07.2017 21:05

Skvelý album až po strop naprataný hitmi. Paráda.

 

sicky
11.07.2017 10:40

Nedalo mi to, projel jsem znovu desky od One Second po tuhle s/t a musím říct, že to do mě moc neleze ani po těch letech :-) Takový nevýrazný, neškodný rock, který se snaží kopírovat kde co. Nebýt slavnýho jména Paradise Lost, tak by ty desky podle mě naprosto zapadly. Asi nejlíp mi z toho vychází tahle s/t, kde je už cítit pomalý obrat směrem nazpět ke kytarám. Oproti tomu vychvalovaná One Second vyloženě nic moc. Možná song Blood Of Another ujde, ale třeba singl Say just Words, ta rovná rytmika a kytary, refrén to jsou typický Kabáti, kdepak alternativa anebo Depeš :-) Pak dál na In Requiem, už to zase šlo, tam PL začali být zase PL

 

Donald10.07.2017 16:34

Ač mám moc rád Rammstein a celkově mě jejich kult hodne baví, tak na Symbol of life me svyho casu strasne vadily odkazy na Rammstein a ac nepopiram ze je to dobra deska (zejmena v limited edition s dead can dance cover) tak me naslednik sedi tak nejak vic. Zaroven pocinaje touhle deskou uz nejak neresim nejaky vyvoj a beru to tak ze mam z kazdy PL novinky radost.