Last Hardrock Outsider

KATATONIA - Dead End Kings

Není pochyb o tom, že švédští náladotvůrci KATATONIA už patří mezi kapely velmi zkušené, o kterých se však na druhou stranu pomalu ale jistě začíná mluvit, jako o ustupujících ze svých pozic. Takže zkušenost? Ještě aby ne, vždyť už Skandinávci fungují na scéně dvě dlouhé dekády a za tu dobu toho vydali již pořádnou várku. Ústup z pozic? Osobně si myslím, že se to týká hlavně fanoušků, kteří je sledují hodně dlouhodobě, a tak se zkrátka někdo jejich stylu přejedl. Na druhou stranu je pravdou, že se toho na posledních albech příliš neměnilo, nicméně mám pocit, že si kapela drží svojí laťku a to navzdory faktu, že před časem došlo v jejich řadách k poměrně zásadním personálním změnám (odešli Fredrik i Mattias Norrmanové). Je nanejvýš pravděpodobné, že parta okolo frontmana Jonase Renkseho našla svůj směr již před nějakými deseti-dvanácti lety, kdy se s tehdy aktuálními alby vyhoupla do popředí zájmu fanoušků pocitově orientované metalové hudby. Ti samozřejmě kapelu sledovali již dávno, ale právě až alba z počátku nového století představovala jakési stvrzení všeho, k čemu se KATATONIA celé roky propracovávala. Stopy, které tehdejší díla zanechala, zůstaly dodnes v jejich tvorbě zakořeněné, o čemž rovněž svědčí i poslední zásek „Dead End Kings“.


 

Dle mého názoru prožívala KATATONIA své nejsilnější období právě v časech bolestného díla „Viva Emptiness“. To vyšperkovalo už tak zdařilého předchůdce o důrazný rockový prvek a jistý pochmurný tón, opanovávající celou řadu jinak vcelku nabušených songů a stanovilo tak normu jejich dalším nahrávkám. Je jasné, že o něco melancholičtější díla následující, už přeci jen tak trochu mlela přefiltrovanou vodu, ale ani ta nebyla žádným hrozným provarem, byť údernost a rozervanost každým rokem opadávala. Skvělou vlastností je naopak skutečnost, že si KATATONII nespletete s žádnou jinou kapelou. Je to prostě originál, který má svůj vlastní ksicht.

 

Možná jeden malý rozdíl mezi jejich tvorbou zpřed deseti let a nyní vidím pouze v tom, že zajímavých a neotřelých momentů trochu ubylo, takže rovněž „Dead End Kings“ působí jako chudší a tak trochu unavenější příbuzný alb ze začátku milénia. Nezačne se sice ani letos vůbec špatně, protože první čtyři songy, tedy až někam k „The Racing Heart“, jsou všechny vystavěny dle nejlepších tradic jejich vrcholných časů. Bohužel po nadějném začátku album upadá do jakéhosi mlhavého oparu monotónnosti. Ležérně působící pěvecký projev Jonase Renkseho je už mnoho let naprosto neměnný, stejně tak květnatá tónohra jeho kolegy od kytary Anderse Nyströma. Skladby na „Dead End Kings“ jsou převážně zasněné, s menší dávkou živelné gradace, než tomu bylo kdysi před lety. KATATONIA dnes zkrátka hraje hudbu, při které by se mohlo velmi dobře usínat, ale navzdory tomu pořád platí za originál a pořád se drží svého kopyta, jen s minimálními posuny k umírněnosti. Nebo snad k dospělosti? Ještě pořád - dobrý.


20.05.2013Diskuse (1)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Sam12.10.2016 22:48

100% - Pre mňa ich najlepší album a vrchol, ku ktorému smerovali už od Discouraged Ones. Každá pieseň je nádherný diamant s mnohými vŕstvami, ktoré sa ale odhalujú až postupne. Album je zároveň paradoxom, pretože pesničky sa pohybujú v stopáži 3-4 minút a zároveň je to progresívny album na mnohé vypočutia. Album mi po prvých dvoch počutiach prišiel ako málo nápaditý a monotónny, ale pri emočnom a hudobnom rozmere Dead End Kings to inak ani nešlo. Postupne však začal odhalovať ďalšie vrstvy a nové hudobné motívy. Je to hudba, ktorá je veľmi poslucháčšky a aj emočne náročná. Každá pieseň na albume je však úžasná a album ako celok je taktiež viac ako suma jeho častí. Dead End Kings je perfektné equilibrium, ktoré je progresívne a stále nestrácajúce pesničovosť a pesničkové bez toho aby strácalo atmosféru.