Last Hardrock Outsider

TIAMAT - A Deeper Kind Of Slumber

Tak jako každá běžná kapela, měli i švédští nekorunovaní králové kdysi dávno death metalu, posléze doom metalu a nakonec gothic rocku TIAMAT, své několik roků dlouhé období hojnosti. To odstartoval doom metalový klenot „Clouds“, jež přinesl do tohoto stylového ranku patřičnou dávku individualismu a čerstvý pohled na věc. Započatou novou cestu kapela poté korunovala dodnes zcela jednoznačně nejoblíbenější nahrávkou tehdy nejen u metalových, nýbrž též u nově příchozích rockových fans, deskou „Widhoney“. Ta tuto partu nasměrovala do úplně nových vod vzdáleně připomínající tehdy se do módy tlačící gothic rock. Jenže TIAMAT byli v té době už tak velkou a zkušenou kapelou, že se do předem nastavené škatulky vlákat nenechali a místo toho si vytvořili svůj vlastní hudební styl, svůj vlastní svět hudby TIAMAT.



V druhé půli let devadesátých se neobvykle dařilo právě takovým kapelám, jako byli naši hrdinové. Švédská a britská eskadra udávala směr v tehdejší moderní hudbě s tvrdší vnitřním jádrem. Jejich vývoj byl překotný. Každá z nich, ať už to byly PARADISE LOST, MOONSPELL, MY DYING BRIDE, nebo právě TIAMAT, posouvala stylové bariéry strmě vpřed, a co se ještě před rokem jevilo pro mnohá taková seskupení nemožným, za pár měsíců se proměňovalo ve skutečnost. Jejich hudební azimut se měnil doslova z hodiny na hodinu a pro mnohé fans byla nově nabitá orientace už za prahem jejich možností, takto zcela odlišnou tvář přijmout.


Recenzent píšící tohle pojednání však desku „Wildhoney“ za nejfantastičtější práci TIAMAT nepovažuje. Ještě o stupínek výš staví dílo následující, monstrózní artefakt doby a vývoje, barevnou široko spektrální symfonii „A Deeper Kind Of Slumber“. Právě zde završila Edlundova parta svůj hledačský řetězec zcela ojedinělým způsobem. Prýštící kreativní magma zde vytrysklo do úchvatných výšin, díky čemuž se podařilo na nahrávací pásek zachytit zcela ojedinělou koláž zvuků, nádherných melodií i emocemi hýřících skupenství.



Přitom úvodní rocková šleha „Cold Seed“ jen pramálo naznačuje, co se bude v příští hodince dít. Do podprahových myšlenek esoterična však nakukuje hned druhá „Teonanacatl“, aby nás přemosťovací astrální intro „Trillion Zillion Centipedes“ odneslo mimo čas i prostor. V těchto neuchopitelných dálavách se pak začínají zhmotňovat naprosto parádní zvukové koláže následujících písní. Vše odstartuje po elektronice pošilhávající „The Desolate One“, na kterou naváže širokým duchovním rozměrem prostoupená „Atlantis As A Lover“ - možný vrchol desky. Velkolepá jízda bájnými světy se zde přelévá z jedné písně do druhé. Pohádkově výpravný rozměr „Alteration X 10“ vystřídá třesk orientálních světů v „Four Leary Biscuits“ a autorův osobní favorit, hypermoderní, zcela neuchopitelná „Only In My Tears It Lasts“, jež ve své instrumentální nápaditosti strčí do kapsy 99% o podobný model se snažících kolegů. Do starověkých říší dávné Babylonie nás kapela zavede s tvrdší „The Whore Of Babylon“, aby své věrné poté konejšila snovými eskapádami písně „Kite“. Rockově střídmější, ovšem stále emočně silně vypjatý model nabídne hitová „Phantasma De Luxe“ a progresivní trip o rozměru deseti minut představí v nekonečnu se rozplývající monolit „Mount Marilyn“. Pozitivnější závěr pak obstará znovu velmi nápaditá titulka „A Deeper Kind Of Slumber“.


Žel bohu tento monstrózní a na geniální nápady bohatý svatý grál celého jednoho hudebního hnutí, vyčerpal ústředního kapelníka Johana Edlunda natolik, že na jakékoliv další nahrávce, jež posléze vyšla z jeho pera, se do mohutného stínu „ A Deeper Kind Of Slumber“ nedokázal ani blízce, ani vzdáleně přiblížit.


30.10.2020Diskuse (41)Horyna
marekdt@seznam.cz

 

Zetro
05.11.2020 21:52

Pre mna najlepsi Tiamat 90%

 

afro
04.11.2020 08:11

DarthArt> Ad Flanagan) Přesně tak a když bych mu řekl, že J. Joseph je strašnej sympaťák, tak bych ji koupil dozajista. :-)

Málem bych zapomněl na nejdůležitější věc:
Wildhoney > A Deeper Kind Of Slumber (o parník)

 

DarthArt
03.11.2020 17:00

afro: Tichonov, to je hodně dobrý!

Harleyho Flanagana nemáš? Toho bych se já bál oslovit, působí hodně nebezpečně :)

 

afro
03.11.2020 14:03

Já mám cenné fotosession s V. Tichonovem, kterýho jsem potkal venčit černýho pudla na sídlišti v Moskvě někdy kolem roku 2005 hezky v tepláčkách. :-)

A jinak nejvíc je fotka s Gary Meskilem z Pro-Pain a Johnem Josephem z Cro-Mags.

 

DarthArt
02.11.2020 20:17

Nebo aby jim nějakej šílenec nepřiběhl vysvětlovat s kudlou v ruce, že heavy metal je rouhání

 

Hellraiser
02.11.2020 16:26

Darthe, a taky si myslím, že teď tam mají třeba ochranku aby se tam nesrocovali fanoušci

 

DarthArt
02.11.2020 16:09

Jo a ještě mám foto session s Flakem od RAMMSTEIN a s IMPALED NAZARENE. Aaaarrrgghhh !!!!

 

DarthArt
02.11.2020 16:07

Hellraiser: To už je dávno pryč. Ani nevím, kde by se dneska dalo stepovat - tehdy to všechno bylo v Malý sportovní hale nebo v Pyramidě na výstavišti v Praze a ty autobusy stály hned vedle vchodu, tak to bylo jednoduchý :)

 

Hellraiser
02.11.2020 13:37

DarthArt: tyyyyyy vole dobře ty

Teď už nestepuješ u tourbusů?

 

DarthArt
02.11.2020 12:21

Pekárek: Já jsem po koncertech v devadesátkách vždycky čekal u tourbusu na autogramy a fotosession. Párkrát to vyšlo, takže jsem "mluvil" s Tony Iommim, Anthrax vyjma Charlie Benanteho (John Bush byl moc fajn), Obituary, Offspring .... a to je všechno. Paradise Lost gauneři nepřišli, i když jsem tam stepoval asi hodinu.