Jsem nesmírně spokojen se stavem věcí u téhle kapely. Švédové si totiž stále udržují velmi dobré pozice na evropské metalové scéně a to pouze prostřednictvím kvalitních alb. SOILWORK si totiž tentokrát dokázali poradit rovnou s nahrávkou, která posluchači nabídne hodinu a půl hudby. Ne každá kapela by na své deváté řadové desce udivovala takovou nápaditostí, energií, nadšením a zdravým tahem na branku jako právě oni. Göteborgská šestice mne už od alba „Natural Born Chaos“ přesvědčuje, že se jedná o kapelu zcela mimořádných schopností, která sv Více

Legendární britský chameleon a stylový eklektik si tentokrát dal s novými skladbami opravdu na čas. Vzhledem k výsledku se to však vyplatilo. Novinka je totiž po všech stránkách vynikající. Lze říci, že spojuje řadu zásadních prvků Bowieho minulé tvorby do jedné multi-žánrové výhně, jejímž nejvýznačnějším jmenovatelem jsou zkrátka skvělé skladby. Jde o důstojné (a spíše rockové) album od více než šedesátiletého interpreta, který má za sebou přes čtyřicet let velmi pestré a různorodé tvorby, nejde však o album unaveného starce, co by nechápal, kde se n Více

Loňský rok znamenal rovněž druhý start pro famózního Michaela Kiskeho, který konečně vypustil dlouho slibované debutové album svého současného projektu UNISONIC. Prostřednictvím této nahrávky lze říci, že se Kiske vrací na území, kde před více než dvaceti lety zažíval své nejlepší chvilky – tedy na území melodického Hard´N´Heavy. Od té doby se totiž příliš neukazoval, když nepočítáme občasnou sólovou desku, která ještě ke všemu nebyla příliš propagována, a pak snad ještě spolupráci na projektech jako je symfo-metalová opera AVANTASIA od Tobia Více

Polsko je krajinou extrémní hudbě zaslíbenou a nadšením oplývající. Z láskou hýčkané metalové ornice už zde vyrostlo několik uznávaných značek. Silná základna místních fanoušků, stejně tak jako aktivních promotérů, dělá polský hudební trh nepřehlédnutelný, a to v celosvětovém měřítku. Tohle musíme našim severským sousedům sportovně uznat a hlavně pochválit. Už je to nějaký ten pátek, co se mohu těšit z páté desky varšavských sympaťáků RIVERSIDE. Polské vydavatelství Mystic Production znovu (jako před čtyřmi lety vydaného předchůdce „Anno Domini Hi Více

Už předešlé album „Ironbound“ značilo dokonale nabušený návrat OVERKILL k formě z období prvních pěti alb a po zásluze sklidilo jen a pouze kladné ohlasy. Novinka „The Electric Age“ potvrzuje, že newyorčané prožívají idylické časy. Kapela totiž v současnosti stoprocentně funguje, a sice, jak po stránce muzikantské, tak i co se týče mezilidských vztahů. Je zjevné, že se tady vykrystalizovala sestava, která si naprosto sedne. Nápadné je to hlavně při sledování spolupráce kytarového tandemu Dave Linsk/Derek Tailer, ten totiž duo ústředních členů Bo Více

THE OFFSPRING a jejich přerod z mladé punkové party vydávající u nezávislého labelu Epitaph v nadnárodní komerční kolos asi všichni dobře znáte. Těžko říct jestli s odstupem času považovat jejich tvorbu za dobro nebo zlo, komerci či punk, hudbu pro děti anebo vzpomínku ztraceného mládí, jisté však je, že kapela úspěšně a bez přerušení funguje v takřka nezměněné sestavě již skoro třicet let, a to samo o sobě už o něčem svědčí. Pravda, poslední alba nevypadala nijak převratně a THE OFFSPRING pomalu a jistě mizeli z očí. Ten kdo čekal Více

Norští DARKTHRONE jsou jednou z nejzavedenějších značek extrémní hudby,  která si prošla v průběhu čtvrt století třemi vývojovými fázemi. Od deathmetalových počátků reprezentovaných prvotinou „Soulside Journey“, přes následující téměř patnáctiletou etapu obsahující koketérie s blackmetalovým zlem, až po současný stav, kde se praktikuje jakýsi průnik mezi dřevním „černým“ heavy metalem a punkrockem, syceným crustovým palivem. Patnáctá řadovka je již pátým albem, které sahá po tomto vřele oceňovaném skladatelském modelu. Název „The Unde Více

Blonďatá bojovnice Doro Pesch platí jak známo za jednu z nejpevnějších stálic ocelové germánské scény, vycházející z útrob pravěkých osmdesátých let. Dnes se však nacházíme v době, kdy se na její komerčně nejúspěšnější období, osazené průlomem s poslední řadovou deskou jejích mateřských WARLOCK („Triumph And Agony“), již čtvrtstoletí se slzou v oku vzpomíná. Nechci tím říct, že její hudba již nemá opodstatnění, to ani náhodou, protože jak je dobře známo, Doro právě tehdy nastartovala svojí dlouhou a poměrně d Více

Je celkem zajímavé sledovat postupný vývoj tvorby švédských sleaze rockerů HARDCORE SUPERSTAR, počínaje jejich nezapomenutelnou punk rockovou šlehou „Bad Sneakers And A Piňa Colada“, až po současné více stadiónové songy. Období garážového buřičství mají patrně seveřané již dávno za sebou a s přibývajícími záseky jdou neochvějně směrem dražších produkcí a studiově vysekanějšího materiálu, který by měl dokázat, že mají na to, oslovit o něco širší fanouškovskou základnu. A to aniž by se kapela zřekla své původní vize. Tedy tvořit světov Více

Další z těch několika spíše rekapitulačních recenzí, připomínajících to nejlepší z loňského roku, opravdu nemohla minout tento projekt, protože natolik vysekanou a energickou sadu bych od kytaristy IRON MAIDEN v roce 2012 opravdu neočekával. Zvlášť když nahrávka absolutně nesouvisela s muzikou jeho mateřské kapely, ale razila nebojácně úplně jiné stezky. Tedy pravý opak sólovky Steva Harrise. Skladatel Adrian Smith byl ostatně už v devadesátých letech (tedy v době kdy v řadách Železné panny scházel a věnoval se rovněž jiným hude Více