Boomer Space

VANESSA - Antidotum

Když se před pěti roky pražská EBM formace VANESSA rozhodla po mnohaleté pauze vrátit na scénu, bral jsem to sice jako dobrou zprávu, ovšem přistupoval jsem k návratu s určitou zdrženlivostí. Přeci jen více než desetileté pauzírování není zrovna krátká doba. Naštěstí se obavy nenaplnily, protože hned první po-comebackové album „Ave Agony“, nahrané ještě v sestavě s původním členem Danielem Rodným, se po všech stránkách povedlo. Dodnes považuji právě „Ave Agony“ za skvělou věc, která v mnohém ještě překonala starší tvorbu této pražské kapely. VANESSA sice od té doby občasně koncertovala (nějaké ty kratší šňůry), mírně pozměnila sestavu, stačila namíchnout některé diváky večerních hudebních pořadů, ale hlavně albový následovník několik let nepřicházel, až letos jsme se konečně dočkali. Album bylo nakonec produkováno Johnem Fryerem a dostalo název „Antidotum“. Mám za to, že ačkoliv novinka dost možná nedosahuje vysoké laťky nastavené předchozím kotoučem, jde opět o další kvalitní ukázku ponuré elektronické práce.

 

 

Jsme tví noví kamarádi, ale nemáme tě rádi. Tak cos čekal ubožáku?

Vyplivneš svou duši a aniž bys to tušil, tvý koule máme ve svěráku.

My rozumíme jenom levný síle.

My se bát nemusíme, jsme dobře organizovaná tlupa.

(„Dobře organizovaná tlupa“)



Čím jsem starší, tím více oceňuji české texty v tvorbě našich kapel. Dle mého, ti kteří užívají angličtiny, dělají chybu zejména v tom, že ochuzují posluchače o velmi důležitou složku svých skladeb. Nedovedu si představit, že by většina lidí luštila texty anglické. U českých textů je to předání tak nějak méně krkolomné. Zkrátka a dobře jsem opravdu rád, že právě VANESSA užívá češtiny.



 


Když je navíc kapela schopná prostřednictvím sdělení posluchače vtáhnout do děje a vyvolat v něm nějaké emoce, má vyhráno. Přesně to zde platí. Jejich songy jsou ideálním soundtrackem k noční projížďce po zapovězených koutech velkoměsta, výpravám do podsvětí a do lůna odvrácené strany lidské mysli.

 

 

Vcházím s duší vlažnou a nabíjím svou zbraň.

Pod maskou svině nikým nepoznán.

„Všichni dolů, ksichtem na zem!“

Věřil jsem vám a byl jsem blázen.

(„Smutný pán“)

 

 

Svět VANESSY je nevlídný, zákeřný, plný zlých myšlenek a příběhů, kterým by se chtěl každý spořádaný občan nejraději vyhnout. Vraždy, drogy, násilí, zločin a nekonečné promluvy se svědomím, kde Samir jako nenávistný ďábel hlodá a neustává. Ostatně právě našeptávač Hauser se do toho opravdu umí výrazově položit, což beru jako jednu z hlavních devíz této party. Temný nihilistický červ, jenž tam někde vzadu v podvědomí čeká na svou příležitost a jako posel zla pomalu vystupuje na povrch.

 

 

Méně vyrovnaným a názorově nepříliš ukotveným jedincům bych ostatně poslech této hudby v žádném případě nedoporučoval. Sám jsem se při vaření sobotního oběda přistihl, kterak se zaťatou pěstí buším do kuchyňské linky. Jde o dokonalé vyrušení účinků antidepresiv. Prostor, ve kterém se zde pohybujeme, je noční metropole bez duše a jediná zastávka podzemní dráhy, na které se zde staví, má název - Beznaděj.

 

 

Chtěla jsi začít znovu, vypadnout z týhle díry, mít lepší telefon a dražší džíny.

Chtěla sis užít víc než tvá máma, žít jako dáma.

Holky, holky z gymplu, nalítly albánskýmu ksindlu.

Nikdo se nikdy nedoví, kde šlapou holky, holky z Moravy.

(„Holky z gymplu“)

 


Elektronické prvky a nejrůznější mašinky má jako už tradičně pod palcem Mojmír Papalescu a jeho ponurá a dostatečně našlapaná diskoška ve mně vyvolává asociace na filmy s Vinem Dieselem, ve kterých  stál obvykle proti nějaké ruské nebo jiné východoevropské mafii. Zvukově jde jednoznačně o songy, které mají nejblíže k německé industriální hudbě, jenž prožívala své nejsilnější období v osmdesátých a devadesátých letech minulého století, v tom se VANESSA nemění. Myslím, že všichni se starší tvorbou obeznámení se zde nedočkají žádných nepravostí.



 


Největším hitem jsou jednoznačně „Holky z gymplu“, což je skladba velmi chytlavá, navíc však obsahující zajímavý příběh. Konkurenci má hned v úvodní „Dobře organizovaná tlupa“. V jejím případě se jedná o vál ve stylu starší tvorby MARILYN MANSON. Kytary zde hrají vyrovnanou roli s klávesami a její hrdý (patřičně nadachmaný) ráz působí docela velkolepě, zvlášť když je zde kromě kytarových riffů, a všeho ostatního umělého kvílení, zjevná gradace do povedeného refrénu. „Smutný pán“ je prostě jízda jak se patří, typické naplnění škatulky EBM, navíc jeden z nejsilnějších textů. Líbí se mi zde i snová „Smrt na kolotoči“ umístěná v závěru nosiče. Rovněž dekadentní a pervitinem prosáklá „Nekrodisco“ a opravdu hnusná deviace „Véna s kudlou“ mají cosi do sebe.

 

 

Nevídáno, neslýcháno, děvčata dnes mají pro strach uděláno.

Já jsem Véna s kudlou, pravačku mám ztuhlou.

Děvky křičí orgánem, orgán kvičí sopránem, když krvácí nad ránem.

(„Véna s kudlou“)

 

 

Po textové stránce mi deska přijde jen o málo slabší (jen o málo méně vtipná) než byla „Ave Agony“. V podstatě se zde dá mluvit skoro o rovnocenné kvalitě. I tyto nové věci mne baví, ovšem chybí mi zde trochu lahůdky typu „Mukamba“, „Fízl na speedu“, „Spolkni ďábla“ nebo „Ahoj, chcípni“. Zvukově je vše ve skvělém stavu, dokonce lepším než minule, nahrávka vznikala ve studiu Biotech u Ecsona Waldese. Co se týče coveru zůstává novinka sice trochu za svým předchůdcem, zde je ten rozdíl opravdu o něco větší. Nejdůležitější je asi shrnující sdělení, že VANESSA přišla s další velmi dobrou nahrávkou, která potvrzuje jejich neustávající formu. U mne spokojenost, i když desku označuji cedulkou – „pouštět jen na vlastní nebezpečí“, protože ony ty antidepresiva po tomhle opravdu mohou zabírat jen velmi obtížně. :-)


17.08.2014Diskuse (0)Stray
janpibal@crazydiamond.cz