Last Hardrock Outsider

SUICIDAL TENDENCIES - The Art Of Rebellion

Když se rozdováděná partička okolo Mika Muira na počátku devadesátých let propracovala mezi novou metalovou elitu, pravděpodobně řešila, jak si své pozice co nejlépe udržet, aniž by jejich tvorba utrpěla na kvalitativní újmě. Ono pověstné obhájení je totiž vždycky složitější než samotná cesta vzhůru. Zpětně však musím říct, že na následujícím materiálu nazvaném „The Art Of Rebellion“ nakonec kapela zvolila úplně tu nejlepší možnou variantu. Znakem nahrávky byla totiž absolutní odlehčenost, hravost a až písničkově rocková forma, která šla ruku v ruce s muzikantským zráním všech tehdejších členů SUICIDAL TENDENCIES. Nahrávka byla absolutně nezatížená nějakým ohlížením se k vlastním hardcoreovým kořenům, a naopak, plně korespondovala s velkým boomem alternativní kytarové hudby své doby. Nově nabyté vlastnosti nakonec vynesly kapele největší komerční úspěch za celou její kariéru a skladby z této desky bylo tak brzy možné slyšet ze všech tehdejších prestižních rockových žebříčků a vysílání, hned vedle výtvorů takových PEARL JAM, ALICE IN CHAINS a FAITH NO MORE. Myslím, že právě tenkrát si SUICIDAL TENDENCIES uvědomili, že se nacházejí na absolutním vrcholu své dosavadní desetileté dráhy, a že sestava byla doslova natřískaná muzikantskými osobnostmi, takže zkrátka šlápli na pedál a udělali tu nejparádnější rockovou desku, jaké byli schopni. Egocentrické tendence tedy alespoň v roce 1992 musely jít stranou a na výsledku je to znát. Neodvratné chutě některých členů po rytmičtěji orientované hudbě, výrazně ovlivněné funky, bylo tou dobou nutné přehodit na zcela jiný projekt – INFECTIOUS GROOVESV kapele tedy tenkrát působili samí vynikající muzikanti, takže ačkoliv od počátku existence třímal skladatelskou taktovku v rukou hlavně sarkastický textař, neúnavný pódiový blázen a skvělý showman Mike Muir, v posledních létech mu zdatně sekundoval zejména kytarový tandem Rocky George/Mike Clark. Ten totiž opatřil skladby na „The Art Of Rebellion“ obrovskou dávkou skladatelské pestrosti a herní rozmanitosti. Na mnoha místech slyšíme akustické kytary (zejména ústřední hitovky „Nobody Hears“, „Monopoly On Sorrow“ a „I´ll Hate You Better“), potemnělé hypnotické pasáže (úvod „I Wasn´t Meant To Feel This/ Asleep At The Wheel“), jinde naopak rozverně štěbetající funky prvky („Tap Into The Power“) a opodál zas vyloženě metalově rázný kytarový kravál („Gotta Kill Captain Stupid“). Kytarová sóla jsou dle očekávání a díky zkušenosti s předchozí fošnou „Lights...Camera ... Revolution“ naprosto perfektní a každá ze skladeb je opatřená mnoha vynikajícími kytarovými aranžemi, dodávajícími této kolekci na propracovanosti. Rob Trujillo byl už tehdy baskytaristou, jakého si přála snad každá velká rocková či metalová kapela. Groove, kterým opatřil zdejší skladby, a mezi nimi zejména ty funkovější („Accept My Sacrifice“, „Tap Into The Power“), je doslova neuvěřitelný, takže jeho instrument zde prakticky mluví, organicky pulzuje a vhání do skladeb tolik potřebnou životodárnou energii. Jeho nástroj bylo zkrátka radost poslouchat. Právě tehdy deset let existence slavící kalifornští buřiči ze SUICIDAL TENDENCIES prostě na „The Art Of Rebellion“ stvořili jedno ze stěžejních rockových alb revoluční první poloviny devadesátých let a stali se díky jeho komerčnímu úspěchu nezanedbatelnou součástí obrovské vlny crossoverových a alternativně rockových kapel, které tehdy celosvětově udávaly kurs a mnohé ovlivnily.



Text použit s autorem kdysi sepsané recenze na metalopolis.net .





10.08.2014Diskuse (0)Stray
janpibal@crazydiamond.cz