Last Hardrock Outsider

SUICIDAL TENDENCIES - How Will I Laugh Tomorrow...

Při zpětném pohledu na vývojovou linii hudby kalifornských SUICIDAL TENDENCIES je pravdou, že za pravověrný hardcore lze považovat pouze jejich bezejmenný debut z roku 1983, který se však i po jednatřiceti letech těší doslova kultovnímu postavení a samotná kapela z něho na koncertech dodnes čerpá, nicméně na dalších deskách už byl poměrně jasně patrný vývoj, konkrétně k metalovějšímu fundamentu a propracovanějším strukturám skladeb, které šly ruku v ruce s tím jak Mike Muir zkvalitňoval hráčský kádr. Tehdy se zde počal rýsovat nový směr, u jehož kolébky stála tahle pozoruhodná kapela jako jedna z prvních - crossover. Přes poměrně razantní druhé album „Join The Army“ (vydané díky jistým sporům s vydavatelstvími až v průběhu roku 1987), kde byl již naposledy k slyšení výrazný původní člen Louiche Mayorga u baskytary (neochvějně avšak marně si zakládající na uchování kapely v kontaktu s hardcore/ punkovou scénou) a přes populární šlágry na něm obsažené – „Possessed To Skate“ a „War Inside My Head“ se dostaneme k vyvrcholení první etapy existence eSTéček - etapy počítané po vyhození Mayorgy a jeho roční nahrazení Bobem Heathcotem a před nástupem nesmírně talentovaného Mexikána Roba Trujilla. Tou dobou už je v sestavě kytarové duo Mike Clark/ Rocky George, které se brzy vydatně podílí na nezaměnitelném soundu Sebevražedných tendencí. Rytmický kytarista Mike Clark vlastně přišel z thrashmetalového prostředí, takže se misky vah počaly výrazně naklánět tímto směrem. Clark byl i znamenitým songwriterem, jehož služeb SUICIDAL TENDENCIES později hojně využívali. Byl to on, kdo vytvořil právě s Muirem nejpilnější skladatelský tandem. Rocky George byl zde naopak od vyhrávek a sól, byl muzikantem, jenž do hudby  kalifornského gangu vnesl zejména klasicky rockový prvek. Kapela zkraje roku 1988 podepisuje smluvu s vydavatelským kolosem Epic a věci se začínají hýbat.

 

 

V roce 1988 tedy SUICIDAL TENDENCIES vychází s napětím očekávaná třetí deska, jenž vlastní velmi dlouhý název „How Will I Laugh Tomorrow, When I Can´t Even Smile Today“ a Muirova jedovatá rétorika znovu tne do živého. Ať už jde o text „Trip At The Brain“ pozastavující se nad nejrůznějšími společenskými překážkami, které v tehdejších Spojených státech  stály v cestě mladému člověku usilujícímu pouze o to, aby si zachoval příčetnost a zdravou duši, nebo o titulní song zmiňující časté téma domácího násilí a vypořádání se s ním z pohledu oběti. Rovněž i songy jako „Hearing Voices“ nebo „Pledge Your Allegiance“ si získávají početné zástupy fans a Tendence roztáčí svůj pogec v poněkud novém rozpoložení. Nové skladby jsou totiž o dost vrstevnatější a taktovku přebírají zejména kytarové party, nejrůznější vyhrávky a kytarová sóla, věc která by ještě čtyři roky předtím nepřicházela absolutně v úvahu. Vždyť to byla také skutečnost, která zaskočila všechny původní fans, jenž nakonec album absolutně nepřijali. Naštěstí ti ortodoxní stáli stranou dění dobrovolně a jako jediní, zbylý svět totiž tou dobou začal kapelu poznávat a oblibovat si. Rytmická sekce R.J.Herrera/ Bob Heathcote jistila bytelný spodek, aby se zde kytarové duo i rozparáděný Muir mohli dokonale vyřádit. Právě Mike Muir měl vždy v plánu svou sebranku hudebně i textově posouvat a to se mu právě zde začalo stoprocentně dařit. Navíc je nutné si položit otázku, která kapela může o sobě říci, že se její zvuk stal naprostým originálem? SUICIDAL TENDENCIES se na konci osmdesátých let povedlo (aniž by se kamkoliv ohlíželi) vyváženě skloubit punk/ hardcore energii s barvitějšími metalovými postupy, takže si na svou stranu kapela brzy získává i fanoušky rekrutující se zejména z „bílého“ thrashového osazenstva a že jich tou dobou opravdu nebylo málo? Začíná se tedy nejslavnější etapa existence SUICIDAL TENDENCIES, jen poslední dílek do celé té jejich skládanky ještě nezapadl. Rob Trujillo však tou dobou už trápí svou baskytaru někde poblíž ve Venice.


08.08.2014Diskuse (0)Stray
janpibal@crazydiamond.cz