Luna září jako stříbrný štít zavěšený vysoko na nebi. Hvězdy připomínají milióny zvědavých očí, jež sledují drama odehrávající se pod nimi. Oba sedí venku. Naposledy pohlédne na svou bývalou lásku. Ohromen nečekaným smrtícím úderem si s úctou prohlíží ženu svého života. Neodvratný konec v něm probudí hluboko ukryté zbytky lidskosti. Musí přijmout svůj osud. Povstane, upraví si svůj černý šat a věnuje Beatrix poslední úsměv. S rozvahou se otočí a vyrazí pomalou chůzí vpřed. Bosá chodidla kráčí travou a kapky rosy ulpívají n Více

Tu zradu cítí ve vzduchu. Smrtonoš bleskurychle mačká kohoutek zbraně ukryté v cereáliích, ale vypálená kulka naštěstí mine svůj cíl. Černá mamba zcela instinktivně a s precizností školeného zabijáka vrhá nůž proti svému nepříteli. Ostří protíná vzduch a skrze hrudní kost proniká rovnou doprostřed srdce. Vernita Green alias Smrtonoš se pomalu sesouvá k zemi. Pokořitelka vláčným krokem přistupuje k chladnoucímu tělu. Poklekne a vytáhne z hrudníku oběti studenou, hluboce zaraženou ocel. V momentě, kdy opět vstane, spatří m Více

Na nohou má nasazené růžové ponožky s vyšitými jednorožci. Holeně, hrudník i ramena jsou posety různobarevnými modřinami a otoky. Doteky minulých dní, doteky boje a toho věčného, nikdy nekončícího vzdoru. Do půl těla vysvlečená, leží na speciálním lékařském lehátku a rozličné přístroje měří její tělesnou teplotu, tep a srdeční činnost. Usměvavá lékařka se tváří spokojeně. Vypadá to, že má léčba úspěch a nové léky konečně zabírají. Dívka se posadí, ledabyle ze sebe strhá všechny elektrody, navlékne si bílý nátělník a šedivé tričko. Blonďaté prameny vl Více

Pozdní hodina. Celý dům už dávno pohltila náruč hluboké letní noci. Manželský pár rytmicky oddychuje a oddává se zaslouženému odpočinku po dalším náročném dni. Do jejich ložnice náhle vstoupí znepokojivý zvuk. Jde patrně o nářek vycházející z dětského pokoje. Žena, nečekaně vytržená z tenat spánku, probudí svého muže a oba se kvapně vydají do pokoje, kde se jim naskytne zvláštní výjev. Syn naříká bolestí a drží se za koleno. Vedle jeho postele stojí starší dcera a z otevřeného okna za ní je slyšet hlasitý ryk cikád. Syn vyčítavým Více

Je to zase tady! Sedí na podlaze, je jí strašně zle a okolí kolem ní prochází neúprosnou transformací. Okna se bortí, zdi rozplývají a její nábytek mizí kamsi do země. Pomalu se ocitá na jiném místě, v cizím domě neznámého původu. Je v koupelně. Vidí starého muže ležícího ve vaně, který svou pozornost spokojeně věnuje očistě těla. Je tu také on, ten děsivý přízrak v černém. Vystoupí zpoza dveří, ostrou čepel svírá v ruce a s jistotou odhodlaného dravce se blíží k nic netušícímu muži. Je jako ve snu, úplně paralyzovaná a nemůže absolutně nic děla Více

Mohl v tom mít prsty osud? Tomu se přeci na triko hází spousta nenadálých událostí, náhod, či nečekaných setkání. Ne. S tímto shledáním po letech neměl osud nic společného, ani zdánlivě. Byla to spíš zarputilost. Zarputilost, s jakou si šel Josselin Beaumont za svým cílem a nyní ho měl po všech útrapách konečně na dosah. Kdo z koho. Stojí tam dva a odejít bude moci pouze jeden. To si uvědomoval i komisař Rosen, když zaslechl zvolat své jméno a po otočení spatřil Beaumonta. Ani teď nebude rozhodovat osud, ale rychlost reflexů. Hleděli si upřeně do očí a zbraně Více

Brazílie, 1964. Visí nad propastí a proti své vůli se může kochat panoramatickým pohledem na exotické město Brasília. Pod ním čeká náruč smrti. Nemá strach, ale ví, že tu takhle nemůže trčet věčně. Jedno ze dvou lan natažených mezi výškovými budovami nečekaně prasklo a on tu teď plandá jako mokré prádlo na šňůře. Kaskadérský mistr Gil Delamare na něj křičí rady, snaží se mu pomoci. Poslechne. Za pomoci břišního svalstva se mu podaří vymrštit nohy a omotat kotníky kolem lana. Konečně trochu ulevil bolavým rukám. Pomalu se sune kupředu a Více

U masivního kulatého stolu vládne uvolněná zábava. Pije se, hoduje a hřmotný hrdelní smích vousatých mužů vyplňuje stropní klenby prostorného sálu. Nečekaný poryv větru zašeptá tiché varování a rytíři jako na povel utichnou. Dvoukřídlé dubové dveře se rozletí a umírající den dovnitř propustí poslední zbytky slunečního světla. Tajemný jezdec na mohutném koni vyrazí sebevědomým cvalem kupředu. Zapálené louče uchycené na stěnách dlouhé tunelovité chodby v přítomnosti nezvaného hosta postupně uhasínají. Znepokojený Artuš se postaví a neznámé Více

Leží připoután na starém pojízdném nemocničním vozíku a dva zřízenci jej energicky tlačí před sebou. Vytřeštěným pohledem vnímá rozklad a ničemnost okolního prostředí. Oprýskaný strop, stěny se zažloutlými tapetami, šero a hromady špinavého bordelu všude kolem. Vozík drncá pod terénem posetým kusy šrotu a kamení. Kam míří, co se děje? Dvoukřídlé dveře se pod nárazem rozletí, tmu náhle protne ostré světlo a vzduch se nasytí pachem hniloby a nasládlé smrti. Kolem jsou bílé kachlové stěny a chodby plné zvláštních individuí. Muž ve svěrací kazajce, Více

Ateliéry v Los Angeles, první polovina roku 1981. Štáb pod dohledem puntičkářského režiséra ladí poslední detaily připravované scény. Jde o rozhovor mezi replikantem a detektivem odehrávající se ve výslechové místnosti. Obrovský stropní ventilátor, cigaretový kouř plující vzduchem, dvě židle, velký stůl a na jeho desce hrnek a pár tužek. Mladý rozhozený rekvizitář se slzami na krajíčku prchá za uměleckým vedoucím Davidem L. Snyderem a stěžuje si. Nechápe, proč po něm režisér důrazně žádá spousty další Více