ZELENÝ RYTÍŘ - Uhrančivě nasnímaná zkouška z dospělosti

U masivního kulatého stolu vládne uvolněná zábava. Pije se, hoduje a hřmotný hrdelní smích vousatých mužů vyplňuje stropní klenby prostorného sálu. Nečekaný poryv větru zašeptá tiché varování a rytíři jako na povel utichnou. Dvoukřídlé dubové dveře se rozletí a umírající den dovnitř propustí poslední zbytky slunečního světla. Tajemný jezdec na mohutném koni vyrazí sebevědomým cvalem kupředu. Zapálené louče uchycené na stěnách dlouhé tunelovité chodby v přítomnosti nezvaného hosta postupně uhasínají. Znepokojený Artuš se postaví a neznámému jezdci, který právě dorazil doprostřed sálu, pohlédne do očí. Je jasné, že nejde o člověka, ale o magickou bytost svírající v jedné ruce udidlo a ve druhé obrovskou sekyru. Zesláblé tělo starého krále se již nezmůže na odpor, ale jeho synovec Sir Gawain přeskakuje stůl a Zelenému rytíři se postaví s mečem v ruce. Ještě neví, že tento neuvážený akt hrdinství se stane předzvěstí dlouhé cesty plné nebezpečí a poznání sebe sama.

Také to cítíte? Ten pravý, nefalšovaný závan dobrodružství. Hrdinný rytíř Gawain na nebezpečné pouti plné výzev a nebezpečí. Člověk proti divoké přírodě. Jen on, věrný oř a chladná ocel stínající hlavy dotěrných monster a podlých lesních lapků. Epické historické fantasy, jaké tu dlouhé roky nebylo. Navíc vystavěné na motivech bájí o legendárním králi Artušovi. Ano, tak přesně o tomhle nejnovější filmový počin Davida Loweryho není a vznáším tak dopředu varování všem, kteří od „Zeleného rytíře“ něco podobného očekávají. Stačí svižná obhlídka děl vyplňující galerii pana režiséra a každému hned dojde, že David Lowery je především pan umělec. „Zelený rytíř“ je v jádru hloubavé artové fantasy, zfilmovaná středověká báseň a meditační rituál pro trpělivé diváky.

V souvislosti s filmem se dá Američan David Lowery považovat za muže mnoha řemesel. Věnuje se produkci, píše scénáře, je zdatným střihačem i příležitostným hercem. Jeho prvořadou vášní je ale režie. Na svém kontě má zhruba šest celovečerních filmů plus několik krátkometrážních pokusů z počátků své kariéry. Jeho filmy bývají náročné, poetické a mnohdy obsahují i výrazný filozofický náboj. Režisér se však nebál rozčeřit ani stojaté vody komerčně vděčné rodinné zábavy a v roce 2016 natočil velmi osobitý snímek „Můj kamarád drak“. Ostatně Lowery nemá problém patrně s žádným žánrem. Zkusil si válečný film, krimi i komedii. Jeho díla mívají velice pozitivní kritickou odezvu a svým přístupem k sobě přitahuje kvalitní charakterní herce. Důkazem budiž legendární Robert Redford, se kterým natočil životopisnou komedii „Gentleman s pistolí“ (2018).

Ať už ale zpracovává tíživé drama nebo melancholií nasáklou romanci, několik věcí mají jeho díla společné. Jsou většinou velmi pomalá, velmi přemýšlivá, vypadají zatraceně dobře a od diváka vyžadují velkou míru pozornosti. Novodobý Terrence Malick. Tak dnes někteří Davida Loweryho označují a není to úplně scestné přirovnání. Víte, mě osobně artové filmy nevadí a dokáži je ocenit. Nechť je mi klidně předloženo tříhodinové dílo mapující úžasnou a strastiplnou cestu nákladu, kterou odstartuje spláchnutí záchodu. Je mi to fuk, hlavně když se jako divák nenudím. Právě to bývá můj nejčastější problém, pokud jde o umělecký film. Nuda. Jestliže jsem zmiňoval pomalé tempo jakožto výrazný rys režisérova tvůrčího stylu, tak věřte, že „Zelený rytíř“ jde v tomto ohledu suverénně nejdál a nestydí se za to. O čem tedy doposud nejambicióznější dílo Davida Loweryho je a jak dopadlo?

Sir Gewain je prostopášný frajírek. Rád se vyvaluje v nevěstincích, napájí se mešním vínem a v životě zatím nic nedokázal. Do skutečného rytíře má daleko a tak ke svým hrdinným vzorům jen z povzdálí vzhlíží. Je ovšem synovcem Artuše a občas je přizván k opulentně pojatým hostinám a oslavám. Nejinak je tomu i na Vánoce, které navždy změní jeho život. Pohodovou atmosféru během žranice na Camelotu naruší nečekaná přítomnost fascinujícího Zeleného rytíře. Ten vyzve bojovníky k velmi zvláštní hře. Kdokoliv z přítomných rytířů mu může klidně zasadit ránu ocelí, ale pozor! Příští Vánoce ho musí navštívit v jeho Zelené kapli a pokorně od něj přijmout identický úder. Sir Gawain se chce před chřadnoucím králem blýsknout, a tak neváhá nezvaného hosta setnutím hlavy připravit o život. Jenže magická bytost neumírá, naopak. Rytíř zvedne svou sťatou hlavu a ta po mladíkovi žádá splnění slibu.

Od tohoto bodu se dění pomalu přesune do otevřeného terénu, kde sledujeme Gawaina na osudové cestě za splněním závazku, neboť odvaha, čest a dodržení slova jsou vlastnostmi, které z chlapců dělají muže a z mužů rytíře. Zde také podvědomě vyplouvají na povrch očekávaná žánrová klišé, která David Lowery drze obchází, případně je rovnou podkopává v základech. Film si jde svou vlastní cestou a na diváka nebere žádné ohledy. Rytmus narace je extrémně pomalý až ubíjející a přímočarou dějovou osu začínají postupně tříštit různé odbočky a drobné epizody. Ty příběh prohlubují a přidávají mu další rozmanité odstíny navíc. V praxi to vypadá tak, že Gawain během putování potká několik postav, s nimiž prožije zvláštní, někdy až étericky laděné dobrodružství. Od střetu s bandou vykutálených zlodějů až po zvláštní dostaveníčko s přízrakem zesnulé dívky.

Každé takové setkání v sobě ukrývá nějaký symbol, existenciální přesah, myšlenku a jejich výklad záleží čistě na interpretačních schopnostech každého diváka, neboť režisér vám pomocnou ruku nepodá. Přiznám se, že jsem měl sám problém některé události rozklíčovat a zasadit do celkového obrazu. Je to zkrátka o volbě, pozorovatel v pohodlí svého domova rozhoduje a snaží se předhozené kousky střípků nějak vyhodnotit. Ostatně volba je jedním ze stěžejních témat filmu. Učinit jí musí i klečící Gewain čekající v závěru filmu na smrtelný úder sekyry. Má snad zahodit svou čest, utéct a vrátit se za svou milou, nebo je lepší čelit svému osudu, stát se mužem a dodržet slib?

V tomto ohledu film vlastně také plave proti proudu. Nabízí nám totiž pohled na dekonstrukci klasického předobrazu hrdinného rytíře bez hany a bázně. Gewain je opravdu spíše zbabělec než chrabrý bojovník a skutečný boj svádí především se sebou samým. Středověká píseň, ze které film vychází, je v zásadě velice doslovná a jednotná. Lowery jde ale dál a spíše než příběh samotný ho zajímají hlavně pohnutky mladého Gewaina, jeho vnitřní rozkol a motivace. Popravdě, režiséra toho zajímá hodně a ne každý jeho nápad stojí na pevných základech. Proto si myslím, že by filmu slušela celistvější semknutost a jedna stěžejní idea. Na jednoho je těch symbolů a metafyzických brykulí až až. Film občas neví, čím chce vlastně být. Ideálně asi vším. Ekologickou agitkou, studií o problémech dospívání i ironickým výsměchem tradičnímu pojetí hrdiny.

Největší slabinou „Zeleného rytíře“ je ale především již zmiňované šnečí tempo. U filmu jsem pod návalem letargie dvakrát usnul a musel si ho vracet zpět. To takhle sleduji Gewaina putujícího irským borovým lesem a náhle se mi na deset minut zatmí před očima. Po čelním nárazu o plochu stolu se úlekem vrátím do provozního stavu a světe div se, před sebou vidím opět Gewaina putujícího irským borovým lesem. Ihned se mi vybavila matná vzpomínka na ultra pomalý film „Mandy – Kult pomsty“ (2018), ze kterého si dnes pamatuji jen šíleně se smějícího Nicolase Cage sedícího v bílých slipech na záchodě s vodkou v ruce. Když už jsem ale zmínil ten les, musím pro změnu vyzdvihnout i největší přednost filmu, kterou je bezpochyby jeho vizuální zpracování.

David Lowery je opravdový mág v používání barevného spektra a jeho následné aplikaci na fotogenické prostředí. Z hradu i podhradí sálá chlad, kdežto divoká příroda objímá diváka teplými barevnými tóny a krásnými scenériemi, které budete mít chuť ihned zarámovat a pověsit na zeď. Některé konkrétní výjevy dokonce berou dech. Například krátká vsuvka s obry kráčejícími podél vrcholů mohutných, k nebi se tyčících hor. Za v dnešní době směšných patnáct mega dokáže režisér vyčarovat opravdu hodně muziky. Vedle uhrančivé obrazové krásy a nápadité kamery zaujmou i typově přesně vybraní herci v čele s Devem Patelem, jenž zde přesvědčivě ztvárnil nerozhodného Sira Gewaina.

„Zelený rytíř“ představuje v současném filmovém mainstreamu osamělý solitér. Neláká na stokrát přežvýkané triky, ani se nesnaží prvoplánově zalíbit svou formální stránkou, byť ta ve výsledku tvoří jednu z jeho hlavních předností. Film ocení především přemýšlivý divák s otevřenou hlavou a trpělivým duchem. Ačkoliv vnímám jeho rozvleklost a přehršel různých motivů jako zápor, musím přiznat, že jsem po skončení o filmu a jeho poselství ještě notnou dobu přemýšlel. Pokud tedy máte chuť po nevšedním zážitku, tak si v kalendáři zaškrtněte nejbližší datum a vyrazte do kina. Ten den má v našich končinách „Zelený rytíř“ premiéru a velké plátno mu bude zaručeně slušet!

Hodnocení: 80%

18.09.2021	Diskuse (10)	J.Rose DeathVale@seznam.cz