Last Hardrock Outsider

ZELENÝ RYTÍŘ - Uhrančivě nasnímaná zkouška z dospělosti

U masivního kulatého stolu vládne uvolněná zábava. Pije se, hoduje a hřmotný hrdelní smích vousatých mužů vyplňuje stropní klenby prostorného sálu. Nečekaný poryv větru zašeptá tiché varování a rytíři jako na povel utichnou. Dvoukřídlé dubové dveře se rozletí a umírající den dovnitř propustí poslední zbytky slunečního světla. Tajemný jezdec na mohutném koni vyrazí sebevědomým cvalem kupředu. Zapálené louče uchycené na stěnách dlouhé tunelovité chodby v přítomnosti nezvaného hosta postupně uhasínají. Znepokojený Artuš se postaví a neznámému jezdci, který právě dorazil doprostřed sálu, pohlédne do očí. Je jasné, že nejde o člověka, ale o magickou bytost svírající v jedné ruce udidlo a ve druhé obrovskou sekyru. Zesláblé tělo starého krále se již nezmůže na odpor, ale jeho synovec Sir Gawain přeskakuje stůl a Zelenému rytíři se postaví s mečem v ruce. Ještě neví, že tento neuvážený akt hrdinství se stane předzvěstí dlouhé cesty plné nebezpečí a poznání sebe sama.



Také to cítíte? Ten pravý, nefalšovaný závan dobrodružství. Hrdinný rytíř Gawain na nebezpečné pouti plné výzev a nebezpečí. Člověk proti divoké přírodě. Jen on, věrný oř a chladná ocel stínající hlavy dotěrných monster a podlých lesních lapků. Epické historické fantasy, jaké tu dlouhé roky nebylo. Navíc vystavěné na motivech bájí o legendárním králi Artušovi. Ano, tak přesně o tomhle nejnovější filmový počin Davida Loweryho není a vznáším tak dopředu varování všem, kteří od „Zeleného rytíře“ něco podobného očekávají. Stačí svižná obhlídka děl vyplňující galerii pana režiséra a každému hned dojde, že David Lowery je především pan umělec. „Zelený rytíř“ je v jádru hloubavé artové fantasy, zfilmovaná středověká báseň a meditační rituál pro trpělivé diváky.


V souvislosti s filmem se dá Američan David Lowery považovat za muže mnoha řemesel. Věnuje se produkci, píše scénáře, je zdatným střihačem i příležitostným hercem. Jeho prvořadou vášní je ale režie. Na svém kontě má zhruba šest celovečerních filmů plus několik krátkometrážních pokusů z počátků své kariéry. Jeho filmy bývají náročné, poetické a mnohdy obsahují i výrazný filozofický náboj. Režisér se však nebál rozčeřit ani stojaté vody komerčně vděčné rodinné zábavy a v roce 2016 natočil velmi osobitý snímek „Můj kamarád drak“. Ostatně Lowery nemá problém patrně s žádným žánrem. Zkusil si válečný film, krimi i komedii. Jeho díla mívají velice pozitivní kritickou odezvu a svým přístupem k sobě přitahuje kvalitní charakterní herce. Důkazem budiž legendární Robert Redford, se kterým natočil životopisnou komedii „Gentleman s pistolí“ (2018).



Ať už ale zpracovává tíživé drama nebo melancholií nasáklou romanci, několik věcí mají jeho díla společné. Jsou většinou velmi pomalá, velmi přemýšlivá, vypadají zatraceně dobře a od diváka vyžadují velkou míru pozornosti. Novodobý Terrence Malick. Tak dnes někteří Davida Loweryho označují a není to úplně scestné přirovnání. Víte, mě osobně artové filmy nevadí a dokáži je ocenit. Nechť je mi klidně předloženo tříhodinové dílo mapující úžasnou a strastiplnou cestu nákladu, kterou odstartuje spláchnutí záchodu. Je mi to fuk, hlavně když se jako divák nenudím. Právě to bývá můj nejčastější problém, pokud jde o umělecký film. Nuda. Jestliže jsem zmiňoval pomalé tempo jakožto výrazný rys režisérova tvůrčího stylu, tak věřte, že „Zelený rytíř“ jde v tomto ohledu suverénně nejdál a nestydí se za to. O čem tedy doposud nejambicióznější dílo Davida Loweryho je a jak dopadlo?


Sir Gewain je prostopášný frajírek. Rád se vyvaluje v nevěstincích, napájí se mešním vínem a v životě zatím nic nedokázal. Do skutečného rytíře má daleko a tak ke svým hrdinným vzorům jen z povzdálí vzhlíží. Je ovšem synovcem Artuše a občas je přizván k opulentně pojatým hostinám a oslavám. Nejinak je tomu i na Vánoce, které navždy změní jeho život. Pohodovou atmosféru během žranice na Camelotu naruší nečekaná přítomnost fascinujícího Zeleného rytíře. Ten vyzve bojovníky k velmi zvláštní hře. Kdokoliv z přítomných rytířů mu může klidně zasadit ránu ocelí, ale pozor! Příští Vánoce ho musí navštívit v jeho Zelené kapli a pokorně od něj přijmout identický úder. Sir Gawain se chce před chřadnoucím králem blýsknout, a tak neváhá nezvaného hosta setnutím hlavy připravit o život. Jenže magická bytost neumírá, naopak. Rytíř zvedne svou sťatou hlavu a ta po mladíkovi žádá splnění slibu.



Od tohoto bodu se dění pomalu přesune do otevřeného terénu, kde sledujeme Gawaina na osudové cestě za splněním závazku, neboť odvaha, čest a dodržení slova jsou vlastnostmi, které z chlapců dělají muže a z mužů rytíře. Zde také podvědomě vyplouvají na povrch očekávaná žánrová klišé, která David Lowery drze obchází, případně je rovnou podkopává v základech. Film si jde svou vlastní cestou a na diváka nebere žádné ohledy. Rytmus narace je extrémně pomalý až ubíjející a přímočarou dějovou osu začínají postupně tříštit různé odbočky a drobné epizody. Ty příběh prohlubují a přidávají mu další rozmanité odstíny navíc. V praxi to vypadá tak, že Gawain během putování potká několik postav, s nimiž prožije zvláštní, někdy až étericky laděné dobrodružství. Od střetu s bandou vykutálených zlodějů až po zvláštní dostaveníčko s přízrakem zesnulé dívky.


Každé takové setkání v sobě ukrývá nějaký symbol, existenciální přesah, myšlenku a jejich výklad záleží čistě na interpretačních schopnostech každého diváka, neboť režisér vám pomocnou ruku nepodá. Přiznám se, že jsem měl sám problém některé události rozklíčovat a zasadit do celkového obrazu. Je to zkrátka o volbě, pozorovatel v pohodlí svého domova rozhoduje a snaží se předhozené kousky střípků nějak vyhodnotit. Ostatně volba je jedním ze stěžejních témat filmu. Učinit jí musí i klečící Gewain čekající v závěru filmu na smrtelný úder sekyry. Má snad zahodit svou čest, utéct a vrátit se za svou milou, nebo je lepší čelit svému osudu, stát se mužem a dodržet slib?



V tomto ohledu film vlastně také plave proti proudu. Nabízí nám totiž pohled na dekonstrukci klasického předobrazu hrdinného rytíře bez hany a bázně. Gewain je opravdu spíše zbabělec než chrabrý bojovník a skutečný boj svádí především se sebou samým. Středověká píseň, ze které film vychází, je v zásadě velice doslovná a jednotná. Lowery jde ale dál a spíše než příběh samotný ho zajímají hlavně pohnutky mladého Gewaina, jeho vnitřní rozkol a motivace. Popravdě, režiséra toho zajímá hodně a ne každý jeho nápad stojí na pevných základech. Proto si myslím, že by filmu slušela celistvější semknutost a jedna stěžejní idea. Na jednoho je těch symbolů a metafyzických brykulí až až. Film občas neví, čím chce vlastně být. Ideálně asi vším. Ekologickou agitkou, studií o problémech dospívání i ironickým výsměchem tradičnímu pojetí hrdiny.


Největší slabinou „Zeleného rytíře“ je ale především již zmiňované šnečí tempo. U filmu jsem pod návalem letargie dvakrát usnul a musel si ho vracet zpět. To takhle sleduji Gewaina putujícího irským borovým lesem a náhle se mi na deset minut zatmí před očima. Po čelním nárazu o plochu stolu se úlekem vrátím do provozního stavu a světe div se, před sebou vidím opět Gewaina putujícího irským borovým lesem. Ihned se mi vybavila matná vzpomínka na ultra pomalý film „Mandy – Kult pomsty“ (2018), ze kterého si dnes pamatuji jen šíleně se smějícího Nicolase Cage sedícího v bílých slipech na záchodě s vodkou v ruce. Když už jsem ale zmínil ten les, musím pro změnu vyzdvihnout i největší přednost filmu, kterou je bezpochyby jeho vizuální zpracování.



David Lowery je opravdový mág v používání barevného spektra a jeho následné aplikaci na fotogenické prostředí. Z hradu i podhradí sálá chlad, kdežto divoká příroda objímá diváka teplými barevnými tóny a krásnými scenériemi, které budete mít chuť ihned zarámovat a pověsit na zeď. Některé konkrétní výjevy dokonce berou dech. Například krátká vsuvka s obry kráčejícími podél vrcholů mohutných, k nebi se tyčících hor. Za v dnešní době směšných patnáct mega dokáže režisér vyčarovat opravdu hodně muziky. Vedle uhrančivé obrazové krásy a nápadité kamery zaujmou i typově přesně vybraní herci v čele s Devem Patelem, jenž zde přesvědčivě ztvárnil nerozhodného Sira Gewaina.


„Zelený rytíř“ představuje v současném filmovém mainstreamu osamělý solitér. Neláká na stokrát přežvýkané triky, ani se nesnaží prvoplánově zalíbit svou formální stránkou, byť ta ve výsledku tvoří jednu z jeho hlavních předností. Film ocení především přemýšlivý divák s otevřenou hlavou a trpělivým duchem. Ačkoliv vnímám jeho rozvleklost a přehršel různých motivů jako zápor, musím přiznat, že jsem po skončení o filmu a jeho poselství ještě notnou dobu přemýšlel. Pokud tedy máte chuť po nevšedním zážitku, tak si v kalendáři zaškrtněte nejbližší datum a vyrazte do kina. Ten den má v našich končinách „Zelený rytíř“ premiéru a velké plátno mu bude zaručeně slušet!



Hodnocení: 80%



18.09.2021Diskuse (10)J.Rose
DeathVale@seznam.cz

 

Konnie
18.09.2021 17:48

Tak na tenhle film se už moc těším! Už jsem si ho sice stáhla, ale velké plátno bude pro sledování asi vhodnější. Nechám si tu elektronickou verzi v záloze pro případ, že bych v kině zachrupla, ať si to pak dokouknu .-)

 

Pekárek
18.09.2021 16:16

Beru na vědomí:) Jeho texty mimo film mě moc nezajímají. Uzla jsem četl asi ten první, no další už jsem vlastně nesledoval... Na Fb apod. chodím občas jen na ten náš.

 

spajk
18.09.2021 15:53

Vlastně to psal do Heroine, to je ještě horší :-)
A pak ještě na fb zbytečně urážel lidi s opačným nazorem.
Prostě takovej ten klasickej čuráček, ktereho vyprodukovala dnešní společnost. Nic pro mě.

 

spajk
18.09.2021 15:50

Člověk píšící do A2alarmu několika dílný hanopis na celoživotní práci a chování osmdesátileteho Uzla a k tomu je vyhlášen gendermanem roku, tak ten vůbec nezapadá do mojí bubliny.

 

Pekárek
18.09.2021 15:10

Jasně že beru. Už jsem to tady psal. Ostatně i v těch Marťanských lodích dává dost prostoru pro celé spektrum názorů. Schválně se na to podívej.

 

Stray
18.09.2021 15:03

On tak jako zvláštně třepotá hlavičkou, když mluví. :-) A třeba je to taky zastánce německých hodnot a humanity. :-)

 

spajk
18.09.2021 14:51

Ty bereš Filu jako vážně? No, proti gustu...
U mě má takovou relevanci, asi jako kdyby tu psal recenze Lukáš.
Já vsi rád čtu/poslouchám Fuku a občas dívnu na kluky z Moviezone

 

Pekárek
18.09.2021 12:39

Shodou okolností jsem o tom vyslechl debatu na Radiu 1, podobný závěr i názory. Samozřejmě řeci nemají na písemný projev této úrovně.:) Hodně rád bych ten film viděl v kině.
Jo, dost tam naložili Marťanským lodím:), Fila jakože pochválil.:)

 

J.Rose
18.09.2021 10:37

Samozřejmě není zač. Jen nechápu jak se mi do textu mohl vloudit takový překlep. Má tam být "osamělého solitéra". Holt desetkrát čti, jednou posílej :-)

 

Hivris
18.09.2021 10:14

Díky za článek a za tip, po strašně dlouhé době mám opravdu chuť vyrazit do kina.