Úplně největší koncentrační tábor, který nacisté provozovali, je zároveň tím nejznámějším – Osvětim. „Továrnu na smrt“, jak se říká lágru, který mezi lety 1940 a 1945 zmařil mnoho přes milion lidských životů, zná svět spíše pod jeho německým názvem Auschwitz. Jednalo se vlastně o obří komplex složený ze tří táborů – z hlavního lágru Auschwitz I, z vyhlazovacího centra Auschwitz II-Birkenau a z tábora Auschwitz III-Monowitz postaveného poblíž gigantického průmyslového areálu Buna Werke. První osvětimský tábor byl založen již na jaře 1940, tehdy jako běž Více

Kdo by čekal, že se v časech zármutku nad smrtí tragicky zesnulého kytaristy Crisse Olivy stroj SAVATAGE zadrhne, ten by se hodně mýlil. Jen rok před tragédií z kapely odstoupivší Jon Oliva (dle svých slov) potřeboval novou aktivitu, díky které by se lépe vyrovnal s nečekanou bratrovou smrtí. I díky udržení vlastního psychického zdraví, považoval vrhnutí se do další práce a nahrávání dalšího hudebního díla pod značkou SAVATAGE za jediné možné řešení celé situace. Kontaktoval tedy dvorního producenta Paula O´Neilla a společně se již Více

Diskografie VADER imponuje. Budu-li počítat „poctivé“ řadovky, máme v případě „Solitude in Madness“ co do činění už s dvanáctým hlubokým zářezem. Piotr Wiwczarek ušel dlouhou cestu, na které zkusil kdeco, aniž by z ní sešel. Vytuněný motor jeho osobité death/thrashové mašiny stále atraktivně přede a dosud se nezasekl; maximálně na chvíli klesnou otáčky. Tvrdost střídá ještě větší tvrdost, zatímco agresivní temnota, kdysi přivolaná SLAYER a o něco později infikovaná smrtící nákazou, je stále přítomna a stlačována až na hraniční mez. Obrovský tlak v sevření smrt Více

Milí filmoví fandové. 50.léta, jó to byly pro film zlatý časy. U nás sice řádil bolševik a na tu bídu zhlížel svrchu na Letné žulový Stalin se svojí „frontou na maso“, ale fuj fuj imperialistické Spojené státy zažívaly hospodářský boom a lidé se tam chtěli bavit. A tak, mimo jiné, chodili houfně do kina. V roce 1950 měl premiéru sci-fi snímek Destination Moon o americké expedici na Měsíc a ten slavil takový úspěch, že rozpoutal sci-fi mánii a stal se základním kamenem tzv. Zlatého věku sci-fi, což byla etapa, která nesnese žádné srovnání v celé éře Více

Joe Bonamassa je pro mnohé rockery značně kontroverzní osobou. Starší ročníky poslouchající blues a blues-rock (teď samozřejmě nemám na mysli ten prastarý, černošský z delty) jej příliš neberou, pro jeho někdy až komerční aktivity spojené s vydáváním desek a „kolaborací“ s různými popovými umělci dneška. Jiným zase vadí přílišná hard-rocková tvrdost a syrovost projevu, kterou dává ve funkčnost i prostřednictvím společného projektu s Glennem Hughesem, Derekem Sherinianem a Jasonem Bonhamem v hvězdných BLACK COUNTRY COMMUN Více

Může se to sice někomu zdát zavádějící, ale britští PARADISE LOST dle mého patří k vůbec nejdůležitějším metalovým kapelám devadesátých let. Zajímavá na nich je hlavně ta cesta, kterou se postupně a velmi neochvějně ubírali, bez potřeby se komukoliv zavděčit. A tak jejich vývoj šel mnohdy pro někoho nepřijatelným či neočekávaným směrem. Možná i díky tomu přežili s širokou fanouškovskou základnou až do současnosti, jakkoliv je mi jasné, že co každý jeden jejich posluchač, to příznivec trochu jiné podoby jejich hudby. Čím však déle PARADISE LOST fungují, tím s Více

Jestli si můžeme v dnešním showbyznysu na někoho vsadit, pak je tím pravým a jedním z mála také kytarový čarostřelec Joe Satriani. S železnou pravidelností nás v rozmezí dvou až tří let zásobuje novou muzikou a tento stav trvá bez nějakého sebevětšího zakolísání už dobrých třicet let. Jeho renomé je stejně velké jako počty jeho žáků a následovníků. Jeho věhlas už dávno přesáhl hranice západní polokoule a předobraz moderního rockového kytaristy se nese napříč desetiletími bez výraznějšího skladatelského zaškobrtnutí.Avšak i Satria Více

Zpěvák a charismatický frontman Jon Oliva se po konceptu „Streets: A Rock Opera“ rozhodne stáhnout do pozadí, tak aby měl klid na vyřešení svých osobních problémů. Opouští tedy řady SAVATAGE, přičemž se stále podílí na skladatelském procesu a i ve studiu Morrisound na Floridě je přítomen při tvorbě dalšího řadového alba. Kapela byla nucena v průběhu roku 1992 tedy vyhledat náhradu na post zpěváka a jejich volba padla na Zacharyho Stevense, což se velice brzy ukázalo jako vynikající tah, neboť Zakk byl, jako do té doby Více

Nejesenciálnější kapela novo-mileniálního thrashového retra to letos dotáhla ke své páté řadové desce. „V“ tak nese všechny žánrové atributy a co postrádá na originalitě, to bez problémů dohání výrazovou přesvědčivostí a instrumentálním umem. S mírným klopýtnutím u minulé desky „Conformicide“ lze mluvit o diskografii HAVOK jako o velice vyrovnané. Pánové z Denveru se tak opět hlásí s laboratorním náčiním a s nadšením sobě vlastním destilují jeden z nejčistších vzorků thrashe této nedoceněné generace. Není to tak dlouho, co jsem obdobné kapel Více

Hodnotit alba novozélandských démonů ULCERATE není úplně jednoduchá věc. Můžeme mluvit o jedinečné a nenapodobitelné záležitosti, která si jede svoji ligu, zrovna tak ale o těžko stravitelné až zvrácené šílenosti. Na jednu stranu se jejich desky dají považovat za nezpochybnitelné avantgardní monumenty, na druhou jsou mezi nimi jen minimální rozdíly. Základní mustr uhnětený z pokrouceného death metalu a psychotické disonance je už patnáct let pevně daný a kapela na albech ladí jen detaily typu, někde jsou více vytažené kopáky, jinde lehce chrčivý Více