Kropis : ufff .... takto dehonestovat Vaie .... no nevím .... viděl jsi(nejen) jeho poslední song/video?

Sicky - ale já narážel na tu autobiografii Satrianiho, kde on to tam tak podává a taky mě to překvapilo. Já chápu, že si splnil sen, že debut je hudba kompletně od něj, ale je to opravdu jen oslava staromilského rocku, nutno dodat, že parádní, zatímco Satrianovi solovky jsou něco, co nemá konkurenci a nikdy mít nebude. Satriani má geniální dar tvořit instrumentálky, které mají melodickou duši a není to jen honění trika, viz Malmsteen, Vai apod. Tento dar má také mimo jiné Marty Friedman, Kiko Loureiro, ale to jsou drobotiny oproti takovému gigantovi.

spajk: čekal jsem tě :) jednoduchá písnička anebo klišé? toť otázka :) .. neber to ale fatálně, jen se občas snažím nabídnout jiný pohled na tu vaší hudbu :) a máš pravdu, na Žlutýho psa by přišlo víc lidí

Jednoduchá písnička vždycky zvítězí. Oceňuju Sickyho postoje a i když se mi mnohdy dělá pěna u huby, chápu jeho vidění hudby a ne lásku ke všemu schématickému a hraní na jistotu. Taky si rád poslechnu něco složitějšího, ale mnohem častěji chci u hudby jen zrelaxovat po práci a sahám po obyčejných rokenrolech. Navíc si myslím, že do Besedy by stejně přišlo víc lidí na Žlutýho psa než třeba na Intronaut :-)

Tak Chickenfoot mohli zúčastnění těžko prezentovat jako seriózní kapelu, když to je takovej dědkovskej rokec :) Jako bez debat je to po instrumentální stránce precizní, je tam slyšet, že jsou to páni muzikanti, ale po umělecké stránce mají věci jako Sexy Little thing nebo Oh Yeah úroveň, jako když hraje Žlutej Pes někde v Malostranský Besedě :) Jako revival u píva je to cool (btw najděte si od nich cover Highway Star live, to je mazec..) ale nevěřím, že by se mistr Satriani chtěl takto prezentovat se vší vážností:)

Tak jsem včera dočetl autobiografii Satrianiho a překvapilo mě, jak velký význam pro něj a pro všechny zúčastněné měl projekt Chickenfoot. Celou dobu to pro mě byl spíše rychlý projekt (debut extrémně povedený), ale nečekal jsem, že v době 2016 (vydání knihy) měla kapela standardně pokračovat s vydáváním desek a koncertováním. Nakonec všechny vize ztroskotaly na vytíženosti, ale i tak.
Tak jsem rovnou objednal obě desky na vinylech. Pamatuju si, jak jsem čuměl, když kapela vznikla, protože Satriani v regulérní rockové kapele to byla věc naprosto nevídaná.

To je pravda. Mě třeba dlouhý pojednání moc nejdou a po pravdě je ani nedokážu dočíst, většinou v půlce preskočím na poslední odstavec:) Vyhovuje mi spíš stručnější shrnutí, a proto spíš ty novinky. Ale v poho, každý má svoje. ;)

sicky:

A taky si uvědomit, ve který disciplíně jsi lepší a dokážeš v ní zplodit něco smysluplnýho.

V tom je naše redakce dobrá, že vlastně každej v muzice vycházíme z něčeho jinýho - já nebo ty určitě úplně odjinud než Horyna a my dva se jenom občas u něčeho sejdem, ale taky jsme dost daleko od sebe. Což je ve finále ideální stav, protože čtenář má k dispozici pestrou paletu a najde si tam to svoje.

Asi spíš tak nějak instinktivně jdeš tam, kam tě to podvědomě táhne. S mým zaměstnáním je ten směr asi předem danej :)

Obě disciplíny vyžadují jiné věci. Novinka určitě intuici a nebýt euforickej blázen a nekriticky fanda té kapely, historický článek sirokospektralni znalosti objektu napříč časem a umění s tím zacházet. Historické články vyžadují víc mravenčí práce, u novinek zas znalost aktuální scény a hodně věcí, co zrovna vychází. Je to jako se rozhodovat, jestli je lepší běžec osvalenej sprinter na 100m nebo Etiopan co běží 10km i přes astma.:-)

DarthArt: ..proto mi přijde, že psát recenze na starý profláklý desky není až takový hrdinství :) U novinek jdeš prostě s kůží na trh, riskuješ a o tom to je. Kdežto u notoricky známých, historií prověřených desek jen zopakuješ, co už tak nějak všichni vědí :) Jako určitě to má smysl, jen trochu jiný, jde tam víc o takový to počteníčko..:)

Nebo mám moc rád hru Martyho v MEGADETH, ale "Speed Metal Symphony" nebo "Scenes" mě nudí.

Aha, tak já se omlouvám. Od Satrianiho jsem schopen identifikovat možná "Aliena", "Extrémistu" a možná "Time Machine". Dobrá hudba, ale poslech sólových alb kytarových hrdinů mě nikdy nějak zvlášť nebavil. Spíš ocením dobrý sólo v normální písničce, viz třeba Alex Skolnick na albu "Ritual". To je naprostá fantazie!

Hoši, jste nepozorní! Na What Happens Next(2018) zde Kropis žádnou recenzi nezveřejnil. Oněmi 60% ohodnotil album Shockwave Supernova(2015).

Však on to Kropis už v té recenzi vysvětluje, že pohled na desku se postupem času vyvíjí. Holt se asi vyvinul ještě o něco dál než nakonec udělil. Proto já tak nerad píšu recenze na novinky - už při psaní je mi jasný, že za rok ji budu slyšet úplně jinak. Když dělám debut DOG EAT DOG, tohle riziko se po tom čtvrstoletí minimalizuje :)

Kropis: Že jsi té starší desce dal v recenzi 60%, když je dle tebe na 90%.

Fakt ne, tato deska není za 90%, zkažený zvuk, slabší nápady a nevyrovnanost celé desky. Předchozí deska What Happens Next je za 90%. Chad Smith to naprosto brutálně tlačí dopředu, takhle rocknrollového Satrianiho už jsem dlouho neslyšel. Glenn Hughes celkem překvapivě také nezůstává pozadu. Enegy, Catbot, Headrush, to jsou neuvěřitelné jízdy. Částečně si myslím, že tato skvělá sehranost je dílem toho, že Satriani hrál se Smithem v Chickenfoot a Smith zase hraje dlouhodobě s Hughsem, ta chemie je neuvěřitelná a myslím si, že Satriani už takhle nářezovou, bezprostřední a energickou desku nikdy nenahraje.
Novinka je o 20 % níže a to jako skalní fanda ještě spoustu věcí odpustím.

Aleš: nikam sa nevytratil, preto som napísal od milénia. JS sledujem ako skalný fanúšik od svojich 11- rokov ;)

Recka je super o tom žádná, sám čekám na vinyl, abych mohl definitivně zhodnotit zvuk, který se mi stále nějak nepozdává ALE hodnocení mi přijde přemrštěné. Satriani vydává skvělé desky, to není pochyb, ale oproti předchozí je tato deska přeci jen o něco slabší a myslím si, že odpovídá takovým 70%. Pokud vycházím z toho, že Surfing, Extremist, Flying jsou 100% a skvělé Time Machine, Crystal Planet, Bezejmenná za 90% tak mi z toho vyplývá, že vše ostatní je střídavě lepší a horší a osciluje mezi 60-80%. A to znovu opakuji, že Satriani vydává stabilně skvělé hudební zážitky a že je trvale na špičce instrumentálního roku. Nedávno jsem si pořídil limitovanou reedici debutu na vinylu a to je teda zážitek. Zvuk neuvěřitelně krystalicky čisty a přitom tak podmanivý.

Chválíte Satrianiho což je dobře a Horynova recenze je taky super, ale kam se vám vytratili jeho základní desky z přelomu osmdesátých a devadesátých let? Ty jsou základ a dodnes nejčastěji citované. Flying, nebo Extremist.

seventh: Crystal Planet pre mňa jednoznačných 100% :)