Všem uctivě děkuji za reakce. Jsem rád, že i tady má Joe hrstku příznivců.

send: dvojice Shirley-Bonamassa si opravdu vyhovuje. Táhnou to spolu už dlouho a dle videí panuje ve studiu často správně uvolněná atmosféra.

Voly: já si hledal cestu k blues-rocku strašně dlouho. Nikdy mě ten styl ničím nepřitahoval. Jenže když do sebe postupně absorbuješ Led Zeppelin, Free, Ten Years After a další zjistíš, že to vůbec není ten zaprděnec pro důchodce, za jaký jej někteří "nezkušení nepřátelé" :-) označují. Obzvlášť některé atmosférické pomalé songy mají dokonale uhrančivou a omamnou atmosféru. Důležitá je pro mne míra vyvážení, pokud je to dřevní černošský blues, tak mi to zrovna moc neříká. I s některými songy od Gary Moora mám problém, občas je tam přebluesováno :-)

Stray: děkuji. B. C. C. patří mezi mé nejoblíbenější hard koně. Já miluju všechna čtyři alba, která jsem si kupoval postupně když vycházela. Žádná vata a spousta geniálních skladeb. O individuálních výkonech nemá ani cenu mluvit. Podobně mne oslovil další star projekt - Chickenfoot. Jen měl žel bohu kratší trvání. THE DEAD DAISIES jsem objevil teprve nedávno a když jsem viděl sestavu, zaradoval jsem se. Pak přišla videa už to taková sláva nebyla. Desky jsem testoval na YT abch si potvrdil, do které půjdu. Nakonec nadšení velice rychle opadávalo až jsem kapelu z hlavy vypustil úplně. Shodneme se, že to žádné terno není

Taky chci pochválit článek, myslím, že je to přesně to, co tady chybělo - aktuální věci z blues-rockové, hard-rockové a jiné-rockové sféry a alba, která nestíhám.

Apropo BLACK COUNTRY COMMUNION - zpětně jsem si sehnal vše, první tři - když byli céda ve slevě a čtyřku hned po vydání, jako první z nich, ale v podobě vinylu. I teď si myslím že IV je nejlepší jejich deska, ale všechny jsou vlastně úžasné. Mám rovněž od BCC rád songy, ve kterých zpívá Bonamassa, ale jeho sólovku jsem zatím žádnou neslyšel.

Když před půlrokem proběhla v tisku zpráva, že jde Glenn Hughes k THE DEAD DAISIES zaradoval jsem se, fakt lepšího lídra si nemohli přát, po odstředění myšlenek však moc rád nejsem, to ne že by nebyl Hughes dost dobrý, ale naopak, opravdu má tenhle borec důvod ztrácet čas s podobně průměrnou kapelou? Vždyť za tu dobu mohli být zrealizovaní pátí BLACK COUNTRY COMMUNION, mohl udělat další svou vlastní sólovku a nebo dát do kupy něco s Tonym Iommim, třeba. Tohle australské povyražení je špatně! :-)

V okolí neznám nikoho, kdo by poslouchal blues. Kámoš mi říká že jsem divnej, když obhajuju hudbu starou půl století. Mně to tak nepřijde. To bych musel odsoudit všechny, kterým se líbí Mozart. Bonamassu nemám zkompletovaného, ale tuhle desku jsem si koupil a je parádní.

Mám rád většinu jeho desek. U těch starších to někdy trochu drhne, respektive pár skladeb je tam do počtu. Ale to je můj problém. Spolupráce s Kevinem si sedla a na kytaristovu tvorbu má blahodárný vliv. Jinak poměr blues a rocku je u Bonamassy vyvážený a každý si tam dokáže najít to své. Díky za prima povídání.