HIGH ON FIRE - De Vermis Misteriis
Vlastně jsem se poprvé k této kapele dostal až
prostřednictvím právě její poslední řadové desky a musím říct, že
jestliže mne kdosi informoval, že u HIGH ON FIRE došlo v průběhu let k jistému vyzrání,
zpestření jejich výrazu, nebo chcete li ubrání na divokosti, pak mám pocit, že
se k jejich hudbě z minulých let ani nepotřebuji vracet. Novinku shledávám jako bouřlivé surové metalové dílo, které z mého pohledu představuje garážovou rubanici tak akorát na hraně.
Kapela vycházející z drone/ stoner metalových základů toho má na svém
kontě už celou řadu a platí za záležitost, která se v průběhu posledních dvanácti let ve své tvorbě (vydávané u
menší stáje Relapse Records) posouvá po krůčcích. Vždyť šest alb, to už je vlastně vcelku
dost, že? Myslím, že jsem se k nim tedy dostal akorát tak v pravý čas, kdy pánové již uvažují, že budou svou tvorbu trochu obohacovat, a tak nějak pěkně vyhlazovat.
Z tvorby HIGH ON FIRE si dost možná v minulosti brali inspiraci nepokojní jižané MASTODON, kteří již nějakou tu sezónu platí za prvotřídní akvizici progresivního a řádně dravého metalu amerického střihu, jenž vychází z totožného stylového ranku jako právě HIGH ON FIRE. Podobnost obou kapel, zvláště když si srovnáme novinku HIGH ON FIRE s devět let starým zásekem „Leviathan“ od MASTODON, je poměrně výrazná, takže je možné říci, že se obě kapely v průběhu dekády vzájemně ovlivňovaly. Nejdříve byli samosebou inspirací ti služebně starší a méně známí, v současnosti už je možné říci, že se situace vcelku obrací a dominují vousáči z Atlanty.
HIGH ON FIRE jsou zárukou surového rachotícího metalu,
ukotveného v garážovém prostředí, kde vládne pořádně rozbordelařený
kytarový sound. Pomalu se plazící těžkotonážní riffy jsou právě tím, v čem
už roky tkví síla této trojice stejně jako agresivní řev jejich lídra Matta Pikea,
jenž tak trochu připomene projev Švéda Larse Görana Petrova z ENTOMBED.
V případě novinky dostáváme vydatně drsnou flákotu té nejtíživější
zvukové špíny, jenž je zručně navalená na metalové songy, co si udržují zdravý
rock´n´rollový přístup. Podobnost s britskými legendami MOTÖRHEAD (nebo
byť jen malé inspirační zdroje) u těchto zuřivců však nenalézám, na to je
Lemmyho parta stále jasně klasicky rockovou záležitostí. Tohle je prostě stále kouzelně sklepní hnůj a bordel jak u masovýho vraha v baráku!
| 08.07.2013 | Diskuse (0) | Stray janpibal@crazydiamond.cz |
 |
