Last Hardrock Outsider

HIGH ON FIRE - De Vermis Misteriis

Vlastně jsem se poprvé k této kapele dostal až prostřednictvím právě její poslední řadové desky a musím říct, že jestliže mne kdosi informoval, že u HIGH ON FIRE došlo v průběhu let k jistému vyzrání, zpestření jejich výrazu, nebo chcete li ubrání na divokosti, pak mám pocit, že se k jejich hudbě z minulých let ani nepotřebuji vracet. Novinku shledávám jako bouřlivé surové metalové dílo, které z mého pohledu představuje garážovou rubanici tak akorát na hraně. Kapela vycházející z drone/ stoner metalových základů toho má na svém kontě už celou řadu a platí za záležitost, která se v průběhu posledních dvanácti let ve své tvorbě (vydávané u menší stáje Relapse Records) posouvá po krůčcích. Vždyť šest alb, to už je vlastně vcelku dost, že? Myslím, že jsem se k nim tedy dostal akorát tak v pravý čas, kdy pánové již uvažují, že budou svou tvorbu trochu obohacovat, a tak nějak pěkně vyhlazovat.


 

Z tvorby HIGH ON FIRE si dost možná v minulosti brali inspiraci nepokojní jižané MASTODON, kteří již nějakou tu sezónu platí za prvotřídní akvizici progresivního a řádně dravého metalu amerického střihu, jenž vychází z totožného stylového ranku jako právě HIGH ON FIRE. Podobnost obou kapel, zvláště když si srovnáme novinku HIGH ON FIRE s devět let starým zásekem „Leviathan“ od MASTODON, je poměrně výrazná, takže je možné říci, že se obě kapely v průběhu dekády vzájemně ovlivňovaly. Nejdříve byli samosebou inspirací ti služebně starší a méně známí, v současnosti už je možné říci, že se situace vcelku obrací a dominují vousáči z Atlanty.

 

HIGH ON FIRE jsou zárukou surového rachotícího metalu, ukotveného v garážovém prostředí, kde vládne pořádně rozbordelařený kytarový sound. Pomalu se plazící těžkotonážní riffy jsou právě tím, v čem už roky tkví síla této trojice stejně jako agresivní řev jejich lídra Matta Pikea, jenž tak trochu připomene projev Švéda Larse Görana Petrova z ENTOMBED. V případě novinky dostáváme vydatně drsnou flákotu té nejtíživější zvukové špíny, jenž je zručně navalená na metalové songy, co si udržují zdravý rock´n´rollový přístup. Podobnost s britskými legendami MOTÖRHEAD (nebo byť jen malé inspirační zdroje) u těchto zuřivců však nenalézám, na to je Lemmyho parta stále jasně klasicky rockovou záležitostí. Tohle je prostě stále kouzelně sklepní hnůj a bordel jak u masovýho vraha v baráku!


08.07.2013Diskuse (0)Stray
janpibal@crazydiamond.cz