Last Hardrock Outsider

KYLESA - Ultraviolet

Zkušení Jižané KYLESA dnes směřují k většímu zpřístupnění vlastní tvorby, ostatně, stejně jako se tomu děje u všech kapel, u kterých postupem doby dochází k rozšiřování fanouškovské základny. Jejich kroky jsou však znatelně pomalejší a rozvážnější než tomu bylo v některých jiných případech. Postupné odbourávání právě divočejších (a k hardcore inklinujících) prvků na úkor rozvážnějších (mnohdy až psychedelických) momentů, je totiž již pár sezón zřejmou trasou KYLESA. Vývojová linie jejich tvorby je však v průběhu celých dvanácti let velmi pozvolná,  nenásilná a podložená opravdovým muzikantským cítěním. Tahle kapela z města Savannah, stát Georgia, vešla už dávno ve známost díky svému bouřlivému a na hutné kytary orientovanému pojetí sludge metalu. Masivní kytarové riffy ve spojení s ležérním tempem skladeb působí poměrně zajímavě, zvláště pak když jsou obohacovány silně atmosférickými vyhrávkami. Neotřelý je rovněž občasný vokál právě kytaristky Laury Pleasants, který skladbám dodává na skutečné naléhavosti. Ty díky tomu občas působí jako bezvýchodné tripy. Ve své podstatě je právě ona tím prvkem, jenž tvorbu KYLESY udržuje svěží a originální, a opatřuje jí jistou dávkou harmonie a uhlazenosti. Na nové desce je to všechno velmi dobře znát, protože právě její vlivy zde dostaly nemalého prostoru.


 

Přestože má kapela na svém kontě již řadu, v rockovém undergroundu bezesporu vysoce hodnocených, nahrávek, letošní album „Ultraviolet“ patří dle mého k jejich nejlepším. Znamená totiž další nesporný vývojový krok směrem k obecnému pojetí rocku a zároveň ještě více vyztužuje výraz kapely směrem k originalitě, za což můžou zejména táhlé vybrnkávací fáze a velmi postupně gradující momenty, ve kterých právě Laura svým hlasem ovíjí kolem skladeb závoj smutku a kumulující se beznaděje. Vrcholem je zde bezesporu morda „Unspoken“. Je tudíž zřejmé, že KYLESA roku 2013 působí spíše jako pokračovatel vlny stoner metalových kapel z devadesátých let, než jako nějaká kapela jdoucí zaručeně s moderními trendy, která by spojovala hutný metal s prvky hardcore. Na „Ultraviolet“ je patrná mnohem větší touha skládat vyčištěnější a přímočařejší písně. Vše má rázem větší řád. Pro kapelu dle mého jenom dobře, protože pokud bude tímto směrem pokračovat, pak věřím, že se následující deska má šanci stát novým generačním milníkem. KYLESA dospěla do fáze, kdy má šanci stát se pokračovatelem velkého rockového obrození, které proběhlo zkraje devadesátých let.


02.12.2013Diskuse (0)Stray
janpibal@crazydiamond.cz