Last Hardrock Outsider

INTRONAUT - Fluid Existential Inversions

Američané INTRONAUT startovali někdy kolem roku 2006 jako sludge / post metalová kapela, ovšem vcelku rychle tuto svou škatulku přerostli a stala se z nich, abych tak řekl, nadžánrová, progresivní záležitost pro náročnější. Jejich hudebně členité, těžko uchopitelné skladby zpravidla nefungují na první ani na druhou dobrou a najít v nich zalíbení stojí trochu úsilí. Jak to ale bývá, kdo vydrží, bývá odměněn.


Letos kapele vychází šesté album s tajemným názvem „Fluid Existential Inversions“ a opět je to úctyhodná porce netypické muziky splňující přísná kritéria progresivního metalu. Pokud bych jej měl porovnat s ostatními, tak nedosahuje tvrdosti a intenzity minulého (výborného) „The Direction Of Last Thing“(2015), stále je však ostřejší než mírnější kolekce „Valley of Smoke“ (2010) a „Habitual Levitations“ (2013). Je jasné, že do hrubé neotesanosti prvních dvou alb má kapela dnes již daleko, nicméně hutné, plné kytary a drtivé bicí staré desky v některých momentech připomenou.



Opět se jedná o mix tvrdších metalových momentů a hravých, jazzově laděných kejklí. Stejně jako na minulých albech nečekejte písně typu sloka - refrén, jako spíš neuroticky pulsující, hráčsky šponované kompozice. V každé skladbě se hojně střídají motivy, nálady, riffy, a pokud nechcete ztratit nit, je třeba zůstat soustředěný. To je možná trochu kontroverzní podmínka pro poslech metalové hudby, nicméně zde je třeba přijmout fakt, že INTRONAUT prostě není party music ani přímočarý nářez. Trochu mi v tomto ohledu připomínají své slavnější krajany TOOL, kteří zanechávají podobně komplikovaný dojem a též se snaží i ty jednoduché pasáže zahrát alespoň lehce nepravidelně.


Výhodou nové desky, potažmo celého INTRONAUT zvuku je opět čitelnost jednotlivých nástrojů. Můžete si tak do syta užít bublající basu, stejně jako souhru dvou kytar bez toho, aniž byste je ve spektru složitě hledali. Tomu napomáhá i volnější střední tempo skladeb, kde to množství not dobře vyzní. Sice se tím kapela logicky stává spíše poslechovou než koncertní, i tak je ovšem stále dostatečně intenzívní.


Jako nejlepší z kolekce bych označil trojku „The Cull“, zejména pasáž kde tvrdší kytarové riffy rozsekávají dokonale neurotické bicí. Baví ale i kytary v „Tripolar“ či změny motivů v „Contrapasso“. V každém kousku se najde něco zajímavého. Na samotnou kapitolu by pak vydaly bicí. Pro pořádek je třeba zmínit, že kapelu v mezičase opustil původní bicmen Dan Walker a novinku nabouchal nájemný žoldák Alex Rüdinger, který se, jak je vidno, při nahrávání skutečně vyřádil, neboť bicí jsou ve většině kusů hotová exhibice.


Není ovšem vše dokonalé, jak by mohlo být. Je tu jeden problémový aspekt, a tím je zpěv. Kapela na novince totiž (znovu) ubrala na agresivitě ve vokálech a častěji zní ten melodický, který bohužel nepovažuji za moc kvalitní. K hudbě INTRONAUT mi odjakživa pasuje více řev, který dominoval kupříkladu na minulém albu a to, že se pánové aktuálně snaží zpívat, nepovažuji za dobrý tah.


V globálu se však styl INTRONAUT příliš nezměnil. Stále platí výjimečnost, nezařaditelnost Američanů, stejně jako nekompatibilita s mainstreamem. V případě „Fluid Existential Inversions“ jde tedy v zásadě o to, jak obstojí v kontextu diskografie. Zda časem sáhnete po tomto nebo radši po jiném albu, a v tento moment si myslím, že novinka nejlepším albem kapely není. Není bohužel ale ani druhým nejlepším. Album je to bezesporu vypiplané a fanoušci, pro které je kapela velkým pojmem, mohou být spokojeni, mě tam však chybí nějaké to čaro, které třeba na minulém albu nebo na „Prehistoricism“ bylo. Náročnost hudby nemusí být automaticky ku prospěchu věci. Hudba prostě není matematika. Takže byť je album hudebně bezesporu namakané, zůstávám rezervovaný a hodnotím střízlivě.


16.03.2020Diskuse (10)Sicky

 

jirka7200
02.11.2020 11:35

Zvuk a muzika se oproti dvěma předcházejícím počinům poněkud proměnila a to z několika příčin. Tou první je hostující bubeník Alex Rüdinger (The Faceless, Whitechapel), kterej hraje razantněji a dravěji (ne techničtěji). Také surovější mix Kurta Balloua, kytaristy a zvukového inženýra HC/punkových Converge ukázal kapelu v novém světle.

Kapela na svých albech používá i méně obvyklou, sonátovou formu skladby písně, kdy je v úvodu použit hlavní melodický motiv, který je po několika změnách variován v závěru skladby. To je jedním z poznávacích znaků Intronaut.

 

Jaja
07.05.2020 13:53

Já právě vidím melodické zpěvy jako velké plus. Celkově perfektní deska. Jen si vzpomenu na jakoukoli píseň, tam mám Husáka ako blázen....

 

Pekárek
21.03.2020 11:38

Taky už od nich něco mám a ukázky se mi fakt líbily a ten obal..., existuje verze s modroučkymi vinyly:)

 

spajk
20.03.2020 16:42

Já před chvílí počítal procento nakazenych vůči testovanym dle udaju na iDnes a vyslo mi 6,66%....

Intronaut poslechnu, mam Valley na vinylu a pak jsem je pustil z merku, aspoň uvidím, kam se pohnuli.

 

Stray
20.03.2020 15:53

Synchronicita jak blázen, úplně si představuju jak v halucinacích vidím ten jeho vysmátej ksicht, akorát jsem si včas nesehnal poslední desku MESHUGGAH, abych měl k té bolesti i soundtrack. mě třeba teď zas pořád vychází kamkoliv překliknu, že vidím řadu šestek za sebou, ono je to těžký když se návštěvností tenhle web pořád pohybuje tak nějak nad 600 denně, ale kamkoliv kliknu, tak vyplavávaj jenom šestky, divný. Proč třeba nevidím řadu čtyř dvojek nebo tak něco? :-)

 

sicky
20.03.2020 14:41

fakt je, že koronavirus je od netopýrů a Ozzy ukous jednomu hlavu, a ještě teď těsně před vypuknutím apokalypsy vydal desku s křídly na obalu. To nemůže být náhoda!! tvl, kdo by to do něj řek, do dědka ..

 

Stray
20.03.2020 13:07

No jo no, mě už bolí v krku jenom z toho důvodu, že jsem si to psychicky vsugeroval.:-) Dneska jsem si uvědomil, že zosobněním koronaviru se pro mne stala postava Ozzyho Osbournea z obalu na poslední desce Ordinary Man, jak tam stojí v tej buřince s netopýříma křídlama, chlápek v černým fraku, až se budu za měsíc dusit v ložnici, páč nepředpokládám, že se o mě budou zajímat zachranáři, tak ten výjev s otevřenou hubou mám před ksichtem! Je plně součástí mé finální nightmare!:-)

 

sicky
20.03.2020 09:13

Stray : neboj, neležím. Zatím normálně funguju :) Ty si fakt hroznej plašan :)

flooder : díky

 

Stray
19.03.2020 21:52

Já jenom doufám, že Sicky neleží s Koronavirem, páč jsme byli před devíti dny spolu v Praze v hospodě. Sicky, ozvi se, haló!? :-)

 

flooder
19.03.2020 20:01

Výstižná recenze, s kterou nelze než souhlasit. Nej alba určitě Valley Of Smoke a Prehistoricisms.Konkrétně na prvním krásně vynikla basa v těch klidnějších vybrnkávajících pasážích.
Poslednímu albu dám jeětě šanci a uvidím/uslyším