Last Hardrock Outsider

SUBROSA - More Constant Than The Gods

Co konkrétně pro mne od prvního poslechu alba „More Constant Than The Gods“ (mimochodem jejich třetího) znamená kapela SUBROSA? Bezesporu jeden z nejvýraznějších nových zjevů na poli americké sludge metalové scény posledních měsíců. Řeknete si jistě, že takových kapel se v posledních letech zjevily desítky, jenže to má jeden podstatný háček. Tyhle tři divoženky (frontmanka krom zpěvu obsluhuje kytaru a po boku jí sekundují dvě hráčky na violu), a také dva chlápkové tvořící zde rytmickou sekci, totiž dodaly natolik uhrančivou sbírku skladeb, až považuji za zcela nepodstatné, že se zmíněné album pohybuje v intencích stylů (doom, sludge), které mne doposud zas až tolik neoslovily. Jejich šestice mohutných, ve většině případů více než desetiminutových, duchen oplývá totiž něčím, co shledávám rozmanitější porcí hudby, než tomu je u většiny jejich žánrových souputníků. Pomalu se šinoucí skladby totiž nepostrádají uhrančivost a přirozenou gradaci, nespokojují se jen s valivou hmotou, naopak působí pestře, proměnlivě a přes pomalé tempo i vcelku různorodě. Ona vyšší zvuková bohatost však nestrhává nahrávku do oblasti přeplácaného kýče, protože dalším důležitým prvkem hudby SUBROSA je přirozenost, ostatně tak jak by tomu mělo být u kapely z mormonského státu Utah (konkrétně z města Salt Lake City) zřejmě vždy.


 

 

Třeba hned úvodní „The Usher“ startuje jako ambientní kus, aby se postupem času vzedmula do masivní bouře, ze které tryskají kvílivé kytarové pazvuky souběžně s kouzelně nakřáplou zpěvovou linkou Rebeccy Vernon, takže výsledek zní opravdu hodně zajímavě a nutí mne k dalším a dalším poslechům. Jakoby se zdejším skladbám dostávalo onoho nepopsatelného fluida. Ona výše zmíněná abstraktní meluzína, linoucí se zde celým albem, je tu a tam ve své mrazivosti podporována duem viol. Materiál nepostrádá celou řadu vynikajících momentů, často plynule přecházejících z poklidnějších fází opatřených něžnějšími vokály, do nekompromisně dunícího hromobití, kterému naopak dominuje punkově civilní pěvecký projev hlavní protagonistky. Bohyně či krotitelky přírodních živlů jsou tyhle SUBROSA?

 

 

Rozhodně se dle mého názoru jedná o úkaz, jaký zde v tomto ranku chyběl. Skladby se neřídí žádnými trendovými pravidly a jsou nápadité sami o sobě bez ohledu na to, co je dnes ve světě aktuální, naopak v sobě mají ono málo slyšené chvění, které je dáno vlastnit jen opravdu velkým nahrávkám. Vrzající zvuky, které zde zahajují song „Affliction“, mají v sobě sice notnou dávku osudovosti, to co však následuje vzápětí, by zjevně dostalo do pohybu i hromadu balvanů dřepících tisíce let na hřebenu nějakého horského masívu. Sabbathovsky podlazené kytary dominují tomuto reji čarodějnic, navíc prostřednictvím viol vykvétají v čarokrásné scenérie („Fat Of The Ram“) jaké je dáno spatřit snad jen nespěchajícím tibetským asketům ujíždějícím na Zenu. Závěrečné klavírní requiem „No Safe Harbor“ předešlé rozbouřené vášně pouze urovnává. Velmi zajímavý počin.


05.01.2014Diskuse (0)Stray
janpibal@crazydiamond.cz