Last Hardrock Outsider

HEIDEN - Země beze mě

Brněnští HEIDEN se za necelé dvě dekády vyvinuli ve velice zajímavé těleso. Osmá řadová deska navíc podtrhuje jejich potřebu neustálého zdokonalování a postupného přibližování se líbivějšímu rockovému módu. Nevím, zdali se dá v souvislosti s novinkou „Země beze mě“ ještě mluvit o post-rockovém hájemství, každopádně kapela odvedla velkou porci práce a za studiové asistence producenta Ondřeje Ježka dala vzniknout materiálu, který může stále ještě oslovit příznivce přístupnější rockové alternativy, ale na druhou stranu si jej mohou všimnout a přijmout i posluchači, řekněme, intelektuálně méně nároční. Jde o koncepční dílo, zcela první v historii HEIDEN, byť určitá témata spojovala jejich tvorbu minulosti vždy. Tak jako tomu bylo třeba v případě minulé desky „Na svůj příběh jsme sami“ z roku 2015, kde v pocitověji laděných skladbách převládala existencionální témata.


 

Novinka je tedy příběhem, spíše bych však uvedl sledem pocitů, myšlenek a snových obrazů, se kterými proplouvá jedinec v momentě, když právě následkem tragické autonehody umírá. Nevím jak dalece by tohle téma bylo zajímavé pro sledovače hudebního mainstreamu, ale u HEIDEN, kteří platí za stabilizovanou klubovku na pomezí stoner rocku ala QUEENS OF THE STONE AGE, post-rockové atmosféry a od letoška dokonce i něčeho v Čechách tolik domestikovaného jako je lyrická i zvuková hravost ala TATABOJS, je forma provedení zkrátka startem do nové etapy. Té dosud nejpřístupnější, i když dalece vzdálené lacinosti. Už jenom díky hravosti oné lyriky a schopnosti vymalovat z oněch vjemů nešťastného jedince vcelku poutavé obrázky mají HEIDEN jednoznačně plusové body. Zde se však nabízí další otázka, zdali by texty obstály i bez posluchačovi znalosti konceptu celého alba a při vyjmutí té které skladby? Mám dojem, že asi spíš ne. Nicméně kapele šlo o příběh, plavku atmosférou, kde lyrika na pokračování funguje znamenitě. U textů však klady nekončí, naopak si myslím, že to co se letos povedlo ohledně aranžerské práce a zvukové vycizelovanosti, dostalo hudbu této kapely na nový level. Jasně, skladby vyznívají pro běžného konzumenta přijatelněji, jsou chytlavější, písničkovější a mají vyšší tempo (nenoří se tak v atmosférických plochách jako na několika albech předešlých), ale zároveň jsou do detailu vyzdobené (ne nutně plnější). Vyčištěnost dala možnost vyniknutí všemořných zvukových detailů. Přiznám se, že souhra někdy zvonivých, jindy riffově zurčivých kytar s klávesovými plochami, moggy a různými přístroji, a sice za podpory vcelku rovné a přímočaré rytmiky, mě zde hodně baví.


Možnost poslechu alba na youtube.

 

Kverdův hlas rozhodně není dominantní složkou písní HEIDEN, nikdy tomu tak nebylo a i letos, kdy má kapela našlápnuto k vyšší chytlavosti, je jeho projev stále poměrně melancholický a málo dravý. Jasně, HEIDEN hrajou pro úplně jiné rockery než kupříkladu běžné tuzemské pivní kapely, to asi všichni uznáme. Chce to prostě brát zpěv jako rovnocenný nástroj k ostatním instrumentům, nikoliv jako něco, co skladbám vládne. Slyšel jsem názor, že kapela novinkou zachází až někam do teritoria kapely CHINASKI, což mě docela rozesmálo a přišlo přehnané. Na to HEIDEN zní opravdu libově. Nevěřte tedy blbostem, chce to materiál vážně poslouchat a nechat na sebe dopadat všechny ty vkusně zapracované a nenucené zvukové detaily. Vždyť třeba ona souhra podlazených kytar a hammondů v „Hledám klíč“ dost solidně připomene nejaktuálnější tvorbu švédských OPETH. A pak že HEIDEN schází progrese minulosti. Proboha kde? Vždyť takhle barvití snad nikdy dříve nebyli. Na druhou stranu opravdu netvrdím, že by Brňanům nějaká rádiová hitovka někdy v budoucnu taky neslušela. Jsem přesvědčen, že příště jí klidně mohou dostat na pás. Líbí se mi inspirace právě u zvuku výše zmíněných QUEENS OF THE STONE AGE, onen sametový sound je hodně vymazlený a podtrhuje snovou náplň textů, což si nejlépe uvědomuji u šlapajících skladeb jako „K má strach“ a „Signál slábne“.


 

Káskádově riffové motivy nad plochami kláves uprostřed „F43“ mě zas trochu připomenuly FAITH NO MORE, ale jen do doby, než se zjevuje zpěv. Čas je asi vůbec nejzajímavější písní, protože postupuje ve stylu PINK FLOYD stále neočekávanějšími oblastmi chladivého kosmu, tedy prostředí současných HEIDEN, navíc má ze všech písní asi nejintenzivnější atmosféru. Naproti tomu song „3.července“, i díky své svižnosti a hravosti, sebevědomě potřásá rukou futuretroidním TATABOJS. Na materiálu je opravdu znát, že kapela pracovala s Ondřejem Ježkem a můj názor je ten, že tato práce oběma stranám velice prospěla. Velmi otevřené, hravé, pohodově poslouchatelné, ale i kouzelně smutné a surrealistické album a taková česká scéna potřebuje. Dejte si ho nejen díky zajímavému koncepčnímu nápadu… já raději od-plou-vám.


29.04.2019Diskuse (9)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Stray
01.05.2019 21:06

Ano, názvy a obaly posledních dvou alb. A jsme zase u toho přemýšlení nad tvorbou. Tohle je opravdu band, kde se vyplácí investice pozitivní energií a zájmem.

 

Pekárek
01.05.2019 20:37

Názvy jejich posledních dvou alb jsou také supr. Přímo na komoru;)

 

josef
01.05.2019 19:15

Heiden mají hodně daleko k Chinaski, ale je to zajimavá muzika. Proges kapely je opravdu zajimavý z black metalové kapely přes post-rock až po alternativní pop-rock.Kdyby tohle hráli rádia tak by hned bylo o něco líp to mi věřte.

 

Stray
01.05.2019 16:56

Vatutin: Slyším to podobně. Tu kapelu jsem dosud reflektoval hodně okrajově, zkrátka, když jsem jednou za dva roky naťukl nějakej song na YT, nějak mě to nebavilo, což bylo zejména v období 2009-2013, kdy o sobě ta kapela dávala vědět trochu víc. Jejich počátky a první tři alba prakticky vůbec neznám a nezajímají mne. Myslím si, že v období ceněných alb z let 2011 a 2013 by nikdy nebyli schopni nahrát album jako je "Země beze mě", neměli by na to muzikantský potenciál, nebyli by to schopný tak detailně vykreslit. Možná je tohle snadnější pochopit spíše muzikantovi, než člověku, co potřebuje z poslechu zkrátka jenom cítit sílu a tlak. :-) Ano, "Dolores" a ta další "deska s labutí", to jsou hodně valivý, atmosférický a docela špinavý věci, co mě moc nebaví. Zlomové je album "Na svůj příběh jsme sami" z roku 2015, tam se ukazuje, že kapela vyrostla skladatelsky, nejenom že texty jsou mnohem lepší, ale už jde o písničky s panoramatickým cítěním, kde se pracuje na detailech, ne jen na ústřední tlakové vlně a ponorech do jednolité atmosféry. Třeba song "Vrány", který bohužel není na YT (asi doporučuju spíš bandcamp), to je snad vrchol jejich vývoje, na to můžu říct, od tohohle momentu se z tou kapelou dá počítat, dá pracovat. :-) Tady už se projevuje ten muzikantský růst, stejně tak skladby jako "Dva", "Dryáda" nebo "Poslední list". Vůbec se nedivím, že došlo k spolupráci s O.Ježkem, kde se ještě prohloubila ta touha po vyšperkovanosti a lyrické i instrumentální propracovanosti. "Země beze mě" je podle mě jejich nejnáročnější deska po stránce zhotovení a přitom nejchytlavější, ale ten bod zlomu nastal u desky minulé z roku 2015, od té chvíle mě ta kapela dostala. Škoda, že jsem to zjistil až letos. :-)

 

Vatutin
01.05.2019 15:26

jsem moc rád že heiden nazacali kvilet jako anathema, deska zni dobre, je to prijemne a necekane prekvapeni. urcite mi sedi vice nez soucasni eletro/popovi tataci, kluci dik ! za mne premejsliva, rockova (nikoli poprockova) deska. doporucuju

 

Stray
01.05.2019 00:05

Zpětně jsem si všiml, že nejdůležitější poznatek téhle desky jsem v recenzi neuvedl. Ta kapela mě baví hlavně kvůli tomu, jak o svých písničkách přemýšlí, jak je dokáže stavět - nedělat je samoúčelně složité, ale zároveň ani prvoplánové, zkrátka ta kapela maká pro co nejlepší výsledek na přímce - co nejednodušší poslouchatelnost a nepokřivený umělecký záměr. Hodně se mi líbí i púředchozí album "Na svůj příběh jsme sami", opravdu velmi hodně, rozmýšlím se, která z těch dvou posledních desek je lepší, ale asi spíš má každá svá silná místa (předposlední deska - zpěv a atmosféra), poslední (kompoziční vynalézavost, proměnlivost a hravost). Třetí a čtvrté album odzadu už mě přijdou docela moc hrající na atmosféru - tedy nudné. :-)

 

pepua
30.04.2019 22:54

Tahle deska je taková hodně opatrná alternativa, pro Heiden možná bodový zlom, pro mě nuda.

 

Subeer
30.04.2019 10:10

HEIDEN sleduji dlouho a jejich předchozí tvorbu mám hodně rád, kapela se svými post-black-metalo-rockovými náladami bavila a měla vlastní charisma, šťávu. Byl jsem potěšen zprávou o nové desce, na které vlastně oceňuji jenom to, že kapela má odvahu se hudebně vyvíjet, a to dosti radikálně. Velkou odvahu. V pořádku, ale za mě bohužel, tato deska výrazně postrádá hlavní esenci předchozích desek, resp. této kapely, atmosféru, která vás pohltí. Jsem autorem přirovnání CHINASKI ZWEI, ale spíše by se sedělo TATOBOJS ZÁKAL, či VYPSANÁ FIXA LINKA. Vše je samozřejmě v pořádku a ve vší úctě, chtěl jsem tím jenom říci, že se kapela stala zaměnitelnou. Chtěl bych jí jenom popřát hodně zdaru v nastoupené cestě.

Jinak přirovnání stabilizovanou klubovku na pomezí stoner rocku ala QUEENS OF THE STONE AGE, pardon, to jsme byli asi na jiných QOTSA minulý rok ve skoro vyprodaném Fóru Karlín, jo možná ten konec “Země beze mě” (po 3 posleších) jistou lehkost téhle kapely má, možná i lehkost původních HEIDEN.

 

Pekárek
29.04.2019 07:47

Tohle se povedlo a recenze sedí.