Last Hardrock Outsider

LAMBDA - Vere Modus

Minulé album „Heliopolis“ směřovalo ke konci, to nové přináší téma znovuzrození. Krumlovská LAMBDA na „Vere Modus“ nezměnila styl, přidala jen důraz na ono „post“, které ve znamení tvůrčí svobody dodává ideální prostředky a ponouká k uvolněnému hraní. Náladotvorné instrumentální kvarteto na své aktuální desce oslovuje sevřenou škálou nálad, které by nikoho neměly uvrhnout do bažin deprese. Rozsáhlé kytarové plochy nabízejí krásu a zážitek. Po první pětici poslechů nejsem schopen odhadnout, zda je možné pokračovat dále, např. ke katarzi, nebo dokonce k transformaci. Sám zůstávám tak ve třetině cesty. Lenivé driftování po povrchu má ovšem také něco do sebe, nabízí totiž příjemný únik, což mi v uplynulých dnech vyhovovalo. Přesto se ještě o něco hlubšího pokusím.


Jako vždy záleží hlavně na rozpoložení. Tak tedy zpomalte, oprostěte svou mysl od životních podružností a začněte poslouchat a naslouchat. Samota není potřeba, najděte někoho na stejné vlně a sdílejte. „Vere Modus“ na sdílení staví. Každý tón a úder je prožíván a až okázale komunikován se zbytkem kapely. Uvádí se, že se tak děje ve stylu stoner a post. Pánové ovšem škatulky evidentně neřeší. Na podkladě hutné rytmiky nechávají permanentně zpívat kytary. Využívají k tomu o něco razantnější podklad než minule a také promyšleně rytmizovaná pomalá tempa. Nápaditým bicím Matěje Kräussla prospívá parádní zvuk, který mě i díky krásně syčivým činelům opravdu nadchnul. Točilo se u Amáka. Připomínky nemám.



Takže, abych to shrnul, máme tu takřka doom metalový základ, oživovaný nápaditou dřevně-hardrockovou či chcete-li stoner baskytarou Václava Ruttkaye a pak dvě kytary, které ve svých nejmelodičtějších chvílích koketují dokonce se shoegazem a blackem ve stylu „přírodních“ AGALLOCH, příp. melodické stránky BLUT AUS NORD. Prostor nechybí, psychedelii moc necítím. Trip ovšem podniknout lze, nicméně výhradně v konejšivém proudu krásných melodii. Pouštní prach, špínu ani halucinogenní látky během něj polykat každopádně nebudete, rozhodně ne v kvantech. S něčím takovým se kapela rozloučila hned po našláplém (EP?) debutu „Space Express“. Přiznám se, že mi uvedené směřování naprosto vyhovuje.


Od prvních kytarových tónů „I. Chaos“ se vypráví vrstevnatý příběh života rámovaný zelenými odstíny. Stačí se podívat na obálku cédéčka a rázem máte ve všem jasno. Struny spolehlivě přebírají roli vokálu a navozují veskrze pozitivní nálady. Působení jednotlivých motivů není protahováno nad únosnou mez, čemuž napomáhá i nápaditá rytmika. V momentě, kdy vás určitá melodie, vzlínající zejména z kytar Filipa Faschingbauera či Tomáše Zimmermanna, začne již hypnotizovat, přichází změna; tu nenápadná, tu razantní, doprovázená třeba i dost hutným riffem jako např. v „II. Pontos“. Po chvíli však zmíněný riff vysublimuje, aby v plné parádě znovu navázal na jemné kytarové laškování a postaral se o perfektní gradaci. Výsledkem je poměrně přehledná struktura garantující nenápadný hitový potenciál, který se určitě projeví i v živém provedení. LAMBDA totiž není partou introvertů z domácích studií, ale prověřenou koncertní značkou. Právě jsem si představil turné s NUUMMITE a dostavilo se příjemné mrazení. Možná se právě na koncertě bude dít pocitově ještě více, možná výše zmíněné sdílení překročí práh kapely ještě o dost razantněji.



Pokud se do klubu nedostanete a žádná parta kámošů nebude na blízku, tak si „Vere Modus“ pusťte doma sami a líně meditujte.:-) K tomu se nový studiový záznam hodí nejlépe. Přináší pozitivní myšlenky a nálady, kořeněné troškou melancholie a nostalgie. Fantazii se přitom meze nekladou, a to ani té hudební(!). Z úvah o panenské přírodě bez člověka se tudíž dá plynule přejít např. ke konfrontaci skladby „IV. Mons“ s tím, co v podobném atmosférickém modu předvádějí na svém posledním albu IRON MAIDEN. Podle mě se jedná o nejlepší zářez na desce. Necelých pět minut natřískaných kytarovými nápady a završených téměř blackovým tremolem. Jízda pokračuje v „V. Lignum“. Přes krásné tóny vzdalujících se myšlenek se člověk pomalu propadá do hlubších a hlubších sfér. Jak jsem už naznačil, o bahně však mluvit nelze. Produkce touto cestou vůbec nešla, vsadila na přátelskou zelenou džungli se světle modrou oblohou Chcete se v něčem takovém utopit a pak se zrelaxovaní vrátit? Zkuste novou LAMBDU a uvidíte, že litovat nebudete. Tohle není žádný revitalizační kousek od pana developera, ale opravdová účast na (odpočinkovém) procesu stvoření.:-) Hodnocení tedy nakonec zaokrouhluji směrem vzhůru.


04.04.2022Diskuse (0)Pekárek
hackl@volny.cz