YE BANISHED PRIVATEERS, FOGGY DUDE - Praha, Subzero, 15.dubna 2025

„Češi jsou metalový národ,“ tvrdil mi nedávno jeden známý. „Nejsou,“ oponoval jsem mu. Mým argumentem bylo, že nemáme skoro žádné metalové kapely, které by skutečně uspěly i za hranicemi a máme i jen pár těch, co jsou velké u nás doma. Abychom byli takzvaný metalový národ, tak myslím nestačí, že lidi chodí na koncerty, ale je nutné i hrát a uspět. Tohle je samozřejmě diskuse, která dalece překračuje ambice tohoto reportu, nicméně Švédové podle této definice skutečným metalovým národem jsou. A jsou navíc státem, který – ač početně stejně velký jako my – je v exportu své hudby mnohem úspěšnější obecně. A to hudby nejen metalové. Každý zná samozřejmě ABBU nebo ROXETTE, ale co třeba ACE OF BASE, THE CARDIGANS, AVICII nebo FIRST AID KIT? Celosvětově úspěšných švédských interpretů jsou desítky. Pirátští YE BANISHED PRIVATEERS k nim zatím nepatří a možná ani nikdy nebudou. Ale mohli by. Jsou schopni skládat dostatek dostatečně chytlavých písní, mají charakteristické image i jasnou cílovku. Na tu správnou a náležitě vysokou mořskou vlnu se jim ale zatím nedaří naskočit. Ambice určitě mají. Svědčí o tom i klipy, které mají švih a nápad a jsou dobře udělané, žádná garážovka.

Letos vydali solidní řadovku „Til the Sea Shall Give Up Her Dead“, což logicky nakoplo i jejich škuner a ten chytil vítr, jenž ho ke konci dubna zavál i do naší matičky Prahy. Nebyla to jejich historicky první zastávka v Česku. Před dvěma lety se tu objevili na festivalu Rock Castle a o rok dříve zakotvili v Praze a Zlíně jako support VISIONS OF ATLANTIS. Už ani nevím, kde jsem na ně narazil, asi jen tak brouzdáním po internetu, ale na koncert ve Stormu jsem tenkrát zašel a byl příjemně překvapen skladatelsky silnou skupinou, která ale působila na pódiu trochu zakřiknutě. Po koncertě jsem si koupil tričko, krátce a toporně pokecal s dvěma hudebnicemi a pak kapelu v posledních letech zpovzdálí sledoval. Jejich pirátský námořní folk šmrncnutý irským/skotským/keltským jucháním a křepčením tvořil v mých playlistech část té jemnější protiváhy k metalu. Zvlášť po ránu nebo když jsem už potřeboval něco měkčího, tak jsem se ke kapele obracel. Jinak – v metalu mi pirátská tématika zavání spíš přiblblostí. ALESTORM, VISIONS OF ATLANTIS apod. mi přijdou na sílu a v prvním případě až moc pubertální, ve druhém zas vykalkulovaní. K YE BANISHED PRIVATEERS (název znamená cosi jako „Vy vykázaní korzáři“) mi ale pirátská poetika pasuje. Ta stylizace tam je tak nějak „trampsky“ od srdíčka a vychází zjevně ze skutečného celoživotního fandovství k téhle tematice.

I když možná nejsme metalový národ, a přestože nemáme moře, tak jsme tak trochu národ mořský. Společně se Slováky se paradoxně zdravíme (snad jako jediní) námořnickým pozdravem „ahoj“ A kdo toho večera zavítal do smíchovského klubu Subzero by si ho spletl s podpalubím pirátské lodě. Jinak, klub Subzero jsem neznal a že se nachází ve stejném domě jako klub Eternia (nebo je to jeho součást?), mě zmátlo ještě víc. Pak jsem pochopil, že jde o nový název někdejšího Underdogs, kde proběhla rekonstrukce zázemí. Prostor každopádně trochu prokoukl a je přehlednější. Bar je teď jinde a na záchodech už to není takový punk. Návštěvnost byla silnější, než jsem čekal. Odhadem ke dvěma stovkám lidí, což mi přijde na první českou zastávku plnohodnotně headlinerského turné Korzárů solidní. Bylo tu také výrazně víc žen, než jsme zvyklí z metalu. Tvořily tak polovinu osazenstva…

Před hlavními hvězdami nastoupili pražští FOGGY DUDE, jejichž název odkazuje na klasickou baladu „Foggy Dew“ o Velikonočním povstání v Irsku v roce 1916. I z názvu je tak zřejmé, jakou hudbu tihle kluci hrají a že to je podobně skotačivé jako u Korzárů. V sále někdo bohužel pustil mlhostroj, a tak se v už tak vlhkém a dusném podzemním klubu udělalo ještě vlhčeji a dusněji. Ze zamlženého pódia se valily zvuky mandolíny, houslí, basy, bicích a akustické a elektrické kytary a pod pódiem se živelně křepčilo. Pirátské klobouky, cetky, šatičky, volánky nebo kabáty kam se podívám a já tady ve svém tradičním koncertním ošacení – tedy normální košili – vypadal ještě nepatřičněji než obvykle. Hudebně jsem ale přišel připraven. Kapelu jsem naposlouchával na YouTube, a tak některé věci i poznávám. Výraznými songy jsou „Dirty Kelly“, „Black Rain“ a zejména letošní „Three Lads and a Demon Lady“, která má hitový potenciál.

Na YE BANISHED PRIVATEERS se kouřostroj naštěstí vypnul, a je tak nejen víc dýchatelno, ale také vidět na kapelu. To je v tomhle případě důležité, protože tu nejde jen o samotnou hudbu, ale o takovou mírnou formu kabaretu. Mezi songy se na bedně občas odehrají krátké scénky, muzikanti a muzikantky na sebe reagují a jsou v neustálé interakci. Je jich asi dvanáct a hrajou na všechno možné. Ta tam je někdejší nesmělé oťukávání publika z před několika lety. Dnes tu stojí sebevědomá skupina, která ví, co chce a nemá strach si o to publiku říct.

Začíná se pomalou „Ships Lost at Sea“ z poslední desky. Takový úvodní předotvírák, který publikum teprve nalaďuje na správnou provozní teplotu. Proč ne… Už druhá „First Night Back in Port“ nás ale vtáhne do toho nejdivočejšího pirátského reje. Jedna z nejlepších skladeb skupiny s výraznou slokou a ještě výraznějším hopsavým refrénem. Písnička má mimochodem také výborný klip natáčený 360° kamerou. Skáče půlka sálu a pak se vracíme k poslední desce. „Raise Your Glass“ se brzy také stane koncertní klasikou, jelikož si vedle osobité melodie také logicky říká o zapojení publika, čemuž to pražské ochotně vyhoví. Korzáři jsou na letošní desku zřejmě hrdí, a tak zhruba polovinu z šestnácti písní večera tvoří zářezy z novinky. Mými oblíbenci jsou ještě třeba „Chained Bellow“ nebo „Mates Together“, všichni ale čekají hlavně na starší profláknutější kusy. Publikum logicky nejvíc reaguje na největší hitovky jako „Cooper‘s Rum“, baladu „Annabel“, kde si lidé i zazpívají, nebo živou „Rowing With One Hand“, kdy zas křepčí tak polovina sálu. Při závěrečné „Libertalia“ naběhnou na pódium i hoší z „FOGGY DUDE“, což je od Švédů sympatické gesto. Celkově takový příjemný, rozpustilý a veselý večer divokého folku s námořní tematikou.