Last Hardrock Outsider

OZZY OSBOURNE - Dost bylo slz 6/10

Asi dnes není na světě rockového fanouška, který by neznal skladby „Mama, I´m Coming Home“ a „No More Tears“. V polovině roku 1991 totiž vzniklo album, které Osbournea vymrštilo na samotný vrchol hudebního nebe. Ehm, tedy pokud se to tak v jeho případě vůbec dá říci, že?Nejenže jde v případě „No More Tears“ o jednoznačně komerčně nejúspěšnější desku, na které se kdy podílel, ale samozřejmě i o desku nejlepší. Ozzy Osbourne, vědom si zbytečně promarněných let svého života, začal konečně sekat dobrotu. Pod dohledem lékařů a osobních trenérů se za dva roky stačil vrátit na scénu v životní formě. Nezvykle mladě vyhlížející, štíhlý, střízlivý a plný chuti do nové práce, byl připravený dobývat s ambiciózní novinkou světová pódia. Vždyť to není zrovna pozitivní skutečnost, když o sobě někdo řekne, že z posledních dvaceti let si není schopný vzpomenout skoro na nic. Pod dozorem Sharon změna prostě musela nastat.



K nahrávání byla povolána stejná sestava jako u předchozího alba „No Rest For The Wicked“  – tedy Wylde / Castillo / Daisley a samozřejmě klávesák John Sinclair s tím, že věčně odstrkovaný studiový fachman a skladatel Bob Daisley byl pro tentokrát na turné nahrazen kudrnáčem Mikem Inezem. Zajímavostí je, že skladatelsky se na albu velkou měrou podílel také Lemmy Kilmister, který uplatnil své nápady hned ve čtyřech písních. O tom, že Ozzymu velmi záleželo na tom, aby se album pro tentokrát obzvláště povedlo, svědčí fakt, že v průběhu roku 1990 skončilo na dlažbě hned několik producentů. Nakonec se dvojice záchranářů John PurdellDuane Baron zhostila svého úkolu na výbornou. Toto vitální, zvukově dokonale promakané a různorodé album, ze kterého vzešlo nepočítaně šlágrů a koncertních tutovek, všeobecně tíhlo k soudobému kalifornskému hard´n´heavy, což nebylo vzhledem k Ozzymu dlouhodobému působení v Los Angeles a tehdejším úspěchům kapel typu GUNS´N´ROSES a MÖTLEY CRÜE žádným překvapením.


Deska „No More Tears“ je vůbec dokonalou prezentací toho nejlepšího, co do dnešních dnů vzešlo z Ozzyho spolupráce s blonďatým kytarovým hrdinou Zakkem Wyldem. Ten opatřil skladby mnoha nezapomenutelnými momenty. Přestože je deska zvukově různorodější, nástrojově bohatší a více aranžérsky promakaná než kterýkoliv z předchůdců, nejsou skladby přeplácané. Tak třeba hned úvodní „Mr. Tinkertrain“, vypovídající o konkrétním případu zneužívání malých dětí, stojí na pozvolném rytmu a Ozzyho soustředěném frázování, do kterého Zakk Wylde vstupuje se svými mistrovskými kousky jen ve chvílích, které to vyžadují. Stadiónový hymnus „I Don´t Want To Change The World“ s nezapomenutelným ústředním riffem a výrazným refrénem se stal velkým šlágrem a dodnes je možné jej slyšet na Ozzyho koncertech. Skvělou baladu „Mama, I´m Coming Home“ hrají celkem často rádiové stanice ještě v těchto dnech. Album však nabízí povedené slaďáky hned tři. A všechny stojí opravdu za to. Kromě již zmíněné písně „Mama I´m Coming Home“ ještě méně známou „Time After Time“ a samozřejmě v závěru umístěný nostalgický skvost „Road To Nowhere“ coby temnou retrospekci Osbourneova života.



Vrchol přichází v titulní skladbě. Nezapomenutelný baskytarový motiv probublává skrze masivní hradby kláves, do toho hypnotizující šílencovo frázování a notoricky známá Wyldeho kytarová střelba. Skladba plná zadržovaného napětí však exceluje v bombastickém refrénu. Za zmínku stojí i výborné klávesové intermezzo v jejím jádru. Jsou zde však i méně známé skladby, které mají ambice monstr hitů. Tak třeba „Desire“, kde kytara dokola drhne dusivý riff nebo Kilmisterova „Hellraiser“, která jakoby vypadla z repertoáru KISS. Velmi se mi líbí i „S.I.N.“ díky své melodické zpěvové lince, která ve mně vzbuzuje pocit jakési popové povědomosti a také samozřejmě díky Zakkovu nenapodobitelnému kytarovému kouzlení, které jí vynáší daleko nad oblast prvoplánového kýče.


Hned po realizaci alba následuje dlouhodobé koncertování pod titulkem „No More Tours“ a Ozzy předem vyhrožuje koncem koncertní kariéry, což se později ukázalo být dalším chytrým tahem jeho managementu. V roce 1993 vychází legendární živák „Live And Loud“ a po něm dva roky odpočinku. Předtím ještě došlo k několika kolaboracím. Ať už šlo o hostování ve skladbě „I Ain´t No Nice Guy“ od MOTÖRHEAD, ojedinělé to baladické položce jakou kdy pod logem své kapely Lemmy prezentoval, nebo nepatrná vokální výpomoc podivínům z INFECTIOUS GROOVES v jejich singlu „Therapy“, jenž se nacházel na debutové desce nové party okolo Roba Trujilla a Mike Muira. Ozzy konečně působil dojmem spokojeného chlápka ve středních letech, který si konečně začal vážit nejen času, jenž věnoval hudbě, ale i každé chvilky strávené se svou rodinou.


Většina textu převzata z autorovi recenze napsané kdysi na metalopolis.net


09.07.2014Diskuse (4)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

zdenos
08.09.2018 21:29

kurva tohle album svým zvukem zboří celý barák:)

 

spajk
10.10.2016 18:17

Je zvláštní jak Epic resp Sony nakládá z remastery Ozzyho alb. Na vinylu vyšly, pokud se nepletu jen Blizzard a Diary v reedici Legacy v roce 2011. Trochu jsem doufal, že toto album No More Tears letos při 25 narozeninách bude řádně zpracováno, přemasterováno a konečně se dočkáme LP verze. Začátkem října zatím ticho po pěšině... Album je na asfaltu téměř nedostupné a když, tak jsme okolo 100 €. CD verze je na tom trochu lépe. Kdo si chce Ozzyho vychutnávat v autě, tomu postačí remaster edice z 2002 s odpovídající dynamikou celých 5 decibelů. My ostatní, pokud jsme nekoupili v době vydání, musíme do vod internetových bazarů. Sehnal jsem původní vydání EU made in Austria. Ted už jen vinyl....

 

Imothep
16.07.2014 12:30

Spojeni funguje :o). Dik za skvelej profil(bez faktickych chyb) a tesim se na dalsi pokracovani :o)

 

Stray
10.07.2014 12:28

Zkouška spojení do diskuse. Takže tohle je šestej díl seriálu o Ozzym, ten bude pokračovat zhruba za týden. Mezi tím přijde report z koncertu METALLICY v Praze a recenze na nová alba JUDAS PRIEST a CORROSION OF CONFORMITY. Tak tedy milý čtenáři vybírej články a posílej diskusní příspěvky. Máš na to.:-) Prolinkování cesty mezi otevřenou diskusí v centrále a jejím článkem bude dohotoveno v co nejbližší době.