DORO - Conqueress - Forever Strong And Proud

60%

Dobyvatelka – navždy silná a pyšná! Tak zní název nové řadovky od DORO a já nad ním kroutím hlavou. Co to jako má být? To jako vážně? Být to někdo méně etablovaný, méně populární a méně sympatický, asi by jsem začal uvažovat nad nedostatkem pokory dotyčného. Zkrátka a dobře, jsem zděšen tímto prvoplánovým výplodem marketérského teamu té naší heavymetalové mámy. Od podobně zkušené interpretky bych zkrátka čekal umírněnější proklamaci, neb DORO byla vždy snad trochu jinde než MANOWAR. Silná snad ano, ale pyšná? To určitě ne. Po pravdě, všechno co vnímám na metalové hudbě jako buranské, se vlastně v tomhle jediném názvu dalo do pohybu.

Jak tedy vnímám poslední řadovou desku německé metalové stálice? Předně, DORO se drží všeho základního, co reprezentovalo její tvorbu doposud, nezkouší nijak experimentovat a prostě jen zpívá v Hard N´Heavy skladbách, které svou formou více méně vycházejí ze stylu osmdesátých let. Zpívá, co jí síly stačí a její čím dál nakřáplejší hlas dovolí. 

Za druhé, ta deska vlastně reprezentuje dost přežitý styl tvrdé hudby a působí na mne jako dílo, jehož podoba je poměrně dost producentská. Její dramaturgie hraje rozhodně na jistotu. Jak jinak si mohu vysvětlit zdejší zařazení předělávky obehranné klasiky JUDAS PRIEST „Living After Midnight“, kde se navíc vedle Doro Pesch objevuje i metalový bůh Rob Halford. Song byl dokonce umístěn do pozice pilotního singlu, což v roce 2023 překvapuje u nového alba ještě víc, tedy pokud nedojdem k závěru, že se tímto duetem zpěvačka chtěla odměnit. Jak známo, JUDAS PRIEST byli v mládí její stěžejní inspirací. Nejde však o jediný cover song, tím druhým je „Total Eclipse Of The Heart“ od Bonnie Tyler, kde je Halford pěvecky přítomen rovněž.

Za třetí, jde o velmi dlouhou desku, na které se nachází hned patnáct skladeb a ty nedovolují posluchači možnost koncentrace po celou dobu. Některé z nich jsou obstojné a udržují si potřebný náboj a drive, jiné naopak sází všechno na patetickou notičku a hrají na emoce, někde mezi těmito póly se pak nachází třetí skupina songů, které berou z každého trochu. Chtít po Doro něco trochu jiného, než s čím se prezentovala doposud, by byla věc takřka nemístná. Její styl prezentace je po dekády daný, a tak i všem jejím post-mileniálním deskám opravdu chybí moment překvapení a modernější feel. Z tohoto důvodu je i „Conqueress - Forever Strong And Proud“ albem v rámci heavy metalu a hard rocku naprosto tradičním, nepřekvapivým, mnohdy reprezentovaným songy, které na mne dělají dojem směsky ze všeho, co po celá léta zůstávalo v šuplíku kdesi v Düsseldorfu. Ne vše je špatné, ale převládá průměrnost, zastaralost a přežitá prezentace heavymetalového světa.

Ale abych jen nekritizoval, jsou zde obstojné, vcelku řízné kusy jako „Fire In the Sky“, „Drive Me Wild“ nebo „Time For Justice“, ze kterých čpí odér hair-metalových osmdesátek, byť dnes tužených digitálem a studiovými zásahy. Jsou zde i vypalovačky, které se nebojí najet na drtivější vyznění, než jaké bylo v posledních dvou dekádách u Doro obvyklé – např. rammsteinovsko-diekruppsovsky temná „I Will Prevail“, na druhou stranu jsou tyto songy zde vyvažovány, buďto nanejvýš patetickými věcmi („All For You“) proměnlivějšího rázu nebo rovnou cajdáky, kde zpěvačka odhaluje své německy věrné a spořádané srdce („Fels In der Brandung“). Celkově tak jde o standardní, mírně však rozháranou desku, která snad měla za cíl obsáhnout co nejširší terén, který kdy byl blonďaté Němce vlastní. Dobré, ale ne tak dobré, abych si nahrávku opakovaně se zájmem a nadšením pouštěl.

16.11.2023	Diskuse (4)	Stray janpibal@crazydiamond.cz