Americkou power-metalovou skvadru VICIOUS RUMORS mám už od přelomu osmdesátých a devadesátých let zařazenou mezi kapely, které sice mají ve svých řadách vynikající hudebníky, ale tuhle výhodu nedokáží přetavit ve výraznější úspěch. Pod vedením kytaristy Geoffa Thorpeho patří již dávno mezi zasloužilé pamětníky zlatých časů stylu. Za jejich vrcholnou etapu fungování považuji těch sedm let ohraničených jejich druhou a pátou řadovou deskou, jmenovitě „Digital Dictator“ (1988) a „Mouth Of War“ (1994), v této době se jejich sestava měnila je Více

Přiznám se, že jsem v novou desku HEATHEN přestával doufat. Naštěstí kytaristé Lee Altus a Kragen Lum dostali v práci (EXODUS) konečně volno, a mohli tudíž naplnit smlouvu s Nuclear Blast, uzavřenou již v roce 2012. Podle slov Kragena se na novince pracovalo v podstatě celý rok 2019. Doufá tedy, že příprava další řadovky bude rychlejší. Něco podobného jsem, myslím, slyšel už kolem roku 2010 z úst zpěváka Davida Whitea. Striktně vzato vlastně nekecal. Dobře, došlo i k nějakým personálním změnám. Být basákem, fleka u HEATHEN každopádně nevezmu. Nejde jen o potenci Více

Minulá recenze na návratové album „Rare Species“ vám možná trochu zkazila náladu, dnes ale přišel čas, rychle to napravit! Namalujte si na obličej šaškovskou masku, roztáhněte úsměv do široka a nasaďte si do hlavy mód totálního bláznovství – WALTARI jsou totiž zpátky, v plné síle a s náloží strašně dobrých písniček. Přesně jako za starých časů! Kärtsymu Hatakkovi a jeho kamarádům stačil jen rok a půl na to, aby se zregenerovali a po nejslabší řadovce předložili fanouškům naopak jedno ze svých nejlepších alb, skvělé „Blood Sample“. Špičkov Více

Moc dobře si pamatuji na první seznámení s tímto albem. Doporučil mi ho jeden známý poté, co jsme probírali kvality desek „Demanufacture“ od FEAR FACTORY a „Stomp 442“ od ANTHRAX. Prý se jedná o skupinu původního basáka z BLACK SABBATH Geezera Butlera a se zmíněnými nahrávkami má hudebně mnoho společného. V té době mi bylo bouřlivých šestnáct let a nedokázal jsem si představit, že by mě mohla oslovit hudba nějakého kníratého „bigbíťáka“ ve věku mého otce. Na druhou stranu účast zpěváka Burtona C. Bella z FEAR FACTORY, který se na desce „Plastic Planet“ pod Více

Na konci osmé dekády platili němečtí SCANNER za jedny z nejlepších speed metalových úderníků na západ od našich hranic. Osobně jsem jim už dávno přisoudil třetí pozici oné doby, jen těsně za tehdy rovněž začínajícími BLIND GUARDIAN a o hodnou délku za nedostižnými HELLOWEEN. Ono těch kapel hrajících s vysokými kartami bylo pochopitelně mnohem víc, ale soudím, že ani takoví ANGEL DUST, či CHROMING ROSE se v hudební nápaditosti SCANNER nevyrovnali.Duchovním otcem souboru se v roce 1986 stal kytarista a skladatel Axel A.J. Julius, který zajišťuje chod kapely s ně Více

Je pár dní po šokujícím průseru, který se týká úniku kyanidu do řeky Bečvy, následkem čehož uhynulo na třicetikilometrovém úseku tohoto moravského toku vše živé, mimo jiné desítky tun ryb. Ta zpráva zněla tak otřesně, až před ní bledlo i ono natlakované zpravodajské běsnění posledních měsíců, ono soupeření řady zájmových skupin postavené tak, aby umocňovalo uvnitř společnosti nekoordinované ataky hysterie. Politické čachry a bojůvky, narůstající kriminalita v průmyslových centrech, drogy, blížící se krize, do toho přichází šíření no Více

Těsně přes započetím studiových prací museli AC/DC vyřešit úkol nelehký, týkající se nalezení vhodného adepta na post bubeníka za odešlého Simona Wrighta. Více než skvělou náhradou se nakonec stal pozitivně vyhlížející čtyřicátník Chris Slade, který brzy vešel ve známost coby „ten smějící se bubenický plešoun od AC/DC“. Nešlo zrovna o zelenáče, neboť svou hrou již skoro třicet let obohacoval zvuk dalších význačných kapel a osobností. Namátkou byl třeba bubeníkem u Toma Jonese už v šedesátých letech, posléze zakotvil v kapele MANFRED MANN´ Více

Už jsme si v našem seriálu o WALTARI asi stokrát zopakovali, že devadesátá léta byla pro finské crossoveristy požehnaným časem. Na co sáhli, to se jim dařilo, skoro bez přestávky chrlili výtečná alba a na alternativní tvrdé scéně patřili mezi zářivé klenoty. Jenže sotva se kalendář překulil do nového milénia, najednou jako když utne! Rozjetá kapela se zabrzdila, začala se potýkat se zásadními problémy a dokonce se málem rozpadla. Svoji existenci nakonec ustála, ale další řadovou desku vydala až za dlouhých pět let a navíc šlo o výrazn Více

Panečku, že to tenkrát byly ale u AMORPHIS skvělé časy. Přelom milénia zastihl tyto Finy v naprosto vrcholné a nedostižné formě i kondici. Alba „Tuonela“ a „Am Universum“ psala rockovou historii velkým a nesmazatelným písmem. AMORPHIS akcelerovali každým svým novým dílem a posunovali se na přímce kvality stále výš a výš. Jestliže u metalově naladěných fans exceloval počin „Elegy“, u těch rockově smýšlejících pak album „Tuonela“. U progresivistů zas nejzřetelněji zabodovala deska „Am Universum“ a k podsaditějšímu rockovému spektáklu měla nejblíže násl Více

Za svou vytrvalost má tento americký zhýralec na jednu stranu můj obdiv, na stranu druhou mě trochu mrzí, že se po dobu zhruba posledních šestnácti let marně snaží překročit svůj vlastní stín. Jakoby nebyl schopen ze zajetých kolejí ukročit ani o nezbytný kousíček novým směrem. Mnohokrát jsem si kladl otázku, proč jeho nová alba zdaleka nedosahují přesvědčivosti jeho klasických děl z druhé poloviny devadesátých let, případně i těch z počátku milénia? Můj názor je ten, že forma a styl, kterým se Brian Warner (pozn. tak zní jeho civilní jmén Více