Vzpomínám si, že na album byla i reklama v ČT s Martinem Dejdarem. To je už dnes rarita.

Kropis: Těší mě tu další příznivec Phila Rudda, kterej nenahlíží na jeho hru tak šablonovitě, jak se všeobecně traduje a jak je to vnímáno třeba v parodii bubeníka ve Valičově videu. Jeho hra a Bonův styl zpěvu jsou prvky, na kterých si vylámalo zuby většina cover bandů AC/DC. Velká většina z nich písně AC/DC zahrají sice přesně, ale tak, že z hudby samotné zbyde jen ta drsná skořápka a ty bluesové a další spodní proudy jsou fuč. Pravdou je, že Razors Edge jsou už taky někde jinde, už je to takovej hard and heavy mainstream. Slade své party hraje energicky a někde pestřeji, ale v dost skladbách nudí.

Ja tu nostalgiou rozhodne netrpím, ale musím uznať, že tento album je pre mňa aspoň 9/10 a zároveň jeden z TOP od AC/DC. Škoda tých pár priemernejších vecí v druhej polovici, ale skladby ako titulka (jeden z najlepších songov od Ac/dc vôbec!), Thunderstruck, Fire Your Guns, Are You Ready?, Moneytalks či If You Dare, to je slasť pre moje uši ♥ Návrat ako hrom, ktorý chalani potvrdili aj na nasledujúcej pecke Ballbreaker!

No nic tak já do toho teda hodím vidle. Deska má jeden opravdu silný singl, to je pravda. Je to opravdu silné nadechnutí po docela dlouhé době hraní na jistotu a držení si své obvyklé laťky, to je taky pravda. Ale já netrpím žádnou nostalgií a rozhodně tuto desku nevynáším do nebes. Což bych udělal, kdyby zde bylo více špinavě svižných vypalovaček jako Fire Your Guns nebo Thunder. Vůbec nerozumím tomu, koho napadlo dát na album song Mistress for Christmas, suverénně neblbější song AC/DC a totálně nabourávající jinak plynulých chod této studiovky. Dále mě sere postupná tendence k tvorbě nasládlých vtíravých refrénů, viz Moneytalks, která se táhne tvorbou dále až do současnosti. Deska obsahuje vůbec docela dost průměrných songů a tak vděčí své popularitě především výše zmíněným singlům.
Faktem ale je a to teda potvrdím s radostí, že kapela se v této době nacházela ve vrcholné formě a živák z Doningtonu řadím mezi nejlepší koncertní záznamy vůbec. Dále zcela nesouhlasím, že Phil Rudd zaostává za Chrisem Sladem, co se týče potřeb pro AC/DC. Sladeova hra je pravda energická, ale Slade to do AC/DC pral celou dobu hard rockově, kdežto Rudd je nositelem groove, boogie, swingu, starého rocknrollu, tudíž se jejich hra značně liší. O tom, že Rudd nehraje na hranici svých možností svědčí také různé ukázky z youtube nebo také z koncertů, kdy jel solo turné a které jsem měl rovněž šanci navštívit. Takže nepodceňovat.
Takže chápu něčí nostalgii, chápu odrazy doby, ale já dávám max 70 % a to hodně s odřenýma ušima. Pokud se bavíme o nostalgii, tak já mám v mnohem větší oblibě album Ballbreaker, kde zase mohu mluvit o nostalgii já, protože je to první studiovka, kterou jsem již pasivně i aktivně poslouchal doma přes tatku a především vzpomínky na VHS záznam No Bull. Který sice nebyl tak našláplý jako předchozí živák (pokud si dobře vzpomínám, tak ani není odrazem turné, protože Johnsonovi odešel v té době hlas), ale přesto to byl kvalitní záznam a hlavně opět s Ruddem za bicími.
Sorry za překlepy, pravopisné chyby, píšu v rychlosti, protože recenze jsou našláplé jako celý profil a já se k tomu prostě musím vyjádřit, aby měl Stray zpětnou vazbu, že to fanoušci nadmíru oceňují.

Když už tu probíráte tu bum/čvacht rytmiku, nedávno jsem narazil na celkem zábavné (to víte, mě stačí málo) video o tom, jak bubeníci klepou na dveře:

https://www.youtube.com/watch?v=wAeUwkFsz60&t=2s

jirka7200: fair enough! Ale i tohle vidim jinak. Neni "bum/cvacht" jako "bum/cvacht". Chris odvedl vynikajici praci, presne takovou, jakou vyzadoval material. S P. Ruddem ani S. Wrightem by ta deska tak dobre neznela, a to mam oba rad.

Imothep: posuzuji můj pocit z výkonu Chrise na této konkrétní desce a fakta, jak působí na koncertě, nebo co kdy kde nahrál za jinou muziku ponechávám uplně stranou. Na The Razors Edge mě i kvůli již mnou zmiňovaným zvukovým poměrům nudí k smrti.

"toporné a monotonní hře nového bubeníka, vedle kterého i Rudd působí jako technický virtuos" .... tak toto je džouk desetileti :o) ... technicky i drajvem se totiz P. Rudd dostane na uroven Ch. Sladea mozna v prespristim zivote :oD .... coz nic nemeni na tom, ze mam rad oba

Oceňuji tvoji objektivnost při hodnocení alb AC/DC a tak si album z post Scott éry s tvou recenzí vždy připomenu. A to je co říci, protože po For Those.... se tak nějak naše cesty s tímto ansámblem pozvolna rozdělily.

Na The Razors Edge mě především vadí bombasticky vyčištěnej osmdesátkovej zvuk, kterej ve své vzdušnosti dal vyniknout toporné a monotonní hře nového bubeníka, vedle kterého i Rudd působí jako technický virtuos. Je mi jasné, že z obchodního hlediska to byl asi dobrý tah, ale mě osobně ta produkce nesedí.

Musím ale uznat, že se kapele podařilo složit několik hitů, které se staly rockovou klasikou a v podstatě zlidověly. Vaty je je na The Razors Edge kupodivu málo. Překvapivě si užívám třeba Let s Make It, ta mě dneska hodně baví. Být producentem, tak bych vystřihnul příšernou Mistress For Christmas, nudnou Shot Of Love a závěrečnou If You Dare.

Nové recenze jsem si původně nevšiml, tak jsem ji ještě přelouskal. Výstižně sepsáno. Osobně hodnotím 70%.

Razors Edge, Crazy World a Heartbreak Station jsou desky formující moje mládí. Zcela zásadní podíl na tom má vydavatelství Popron, přinášející tyto tituly formou licenčních vydání do republiky. Ono rok po revoluci nebylo zas tak snadné sehnat u nás originál CD, jak by se dnes možná mohlo zdát.
Pamatuju si, jak jsem si poprvé pustil RE. Po úvodní neskutečné erupci bohužel křivka dobré nálady klesala už jen pořád dolů. Trochu jsem pookřál u Moneytalks a pak už jen docela zklamání. Dnes už si dokážu vychutnat i jiné písně na albu, nicméně ta sestupná tendence kvality/líbivosti toto album doprovází a v recenzi je to velmi pěkně popsáno.

Tohle jsou AC/DC mojí generace. Kvůli týhle desce jsme ryli jejich logo do školních lavic. Ten zmíněnej nahypovanej zvuk má obrovský koule.

Moja prvá doska, ktorú som od nich počul, preto logicky mi prirástla k srdcu viac než kombo 1979/1980. Temnú titulku mám radšej než Thunderstruck (ktorá sa žiaľ stala obohratou hymnou).

Nepodceňujme Malcolmov podiel na Thunderstruck riffe: https://www.youtube.com/watch?v=tVeyMImcOVY , bez toho by to nebolo ono, a hrať to 3 minúty a nepomýliť sa nie je jednoduché :)

Já tedy samozřejmě vím že skladba "Big Gun" není z tohoto alba, ale stejně mám ten film s TRE spojený...

Díky na tohle jsem čekal.

Už od dětství miluju film "Poslední akční hrdina" a tedy logicky mám i slabost pro tuhle desku.

Recenze Pecková se spoustou pro mě dosud neznámých informací.