Dříve čtveřice a dnes již pětice BLACKLIST z New Yorku rozhodně nepatří mezi nováčky post-punkové scény, ostatně kapela začínala jako vlajková loď stáje Wierd Records a její zvuk vždy směřoval do osmdesátých let a zahrnoval vlivy post-punku, shoegaze, gotiky a rovněž také heavy metalu. BLACKLIST debutovali již před třinácti lety s deskou „Midnight In The Century“, prostřednictvím které obstojně bodovali v klubovém prostředí zaoceánské scény. Jejich tehdejší skladby se vyznačovaly temnou smyslností a hudební koncept kombinoval hymnické momenty s Více

Po pěti letech od bezejmenné debutové desky přichází na řadu dvojka od hardcore-punkového projektu DEAD CROSS, za kterým lze najít čtveřici muzikantů z Kalifornie, jmenovitě tedy: Mike Patton (zpěv), Michael Crain (kytara), Justin Pearson (baskytara) a Dave Lombardo (bicí). Sestava tudíž, stran zvučnosti jmen, minimálně z jedné poloviny neobyčejně lákavá, ale přibrzděme, není všechno zlato, co se třpytí. Při znalosti nevelkého potenciálu chytlavosti všech Pattonových drobných projektů, které v konfrontaci s hudbou FAITH NO MORE už přes dvě Více

Vlastně bych řekl, že se post-comebacková éra bostonských PIXIES všeobecně podceňuje a přitom je zjevné, že tahle kapela sympaticky zraje. Jejich novější tvorba působí jemněji, songy vlastní méně punkové dravosti, jsou vesměs o něco delší (žádný už není pod dvě minuty) než ty u oslavované staré etapy a také dost často detailněji aranžované, navíc většina z nich ve své přímočaré písničkové stavbě stále ukrývá chytlavé fragmenty. PIXIES posledních deseti let na mne působí určitě přívětivěji než jejich o třicet let mladší já, které se Více

Norskému triu SAHG se podařilo skvěle načasovat vydání své šesté řadovky do období mlžných oparů, brzkých soumraků a sychravých dní. Všechny jejich okultní a démonické hrátky působí najednou o mnoho magičtěji, než když do oken pere slunce a trenky se lepí na …. stehna. Tím nechci tvrdit, že by „Born Demon“ měl být pouze sezónním soundtrackem pro letošní Halloween, ale tak nějak se kouzlu doomové a rockové temnoty propadá o něco snáze, když posluchače obklopují stromy s holými větvemi hrozícími k šedivě zachmuřené obloze nebo smutně klesajícími k chladnoucí z Více

Zasloužený kult! Kapela bubeníka, co nahrál „Scream Bloody Gore“? Kdepak, mám na mysli absolutně nezávislou hudební entitu, jejíž zvuk a přístup kdysi dávno odhalil a zpřístupnil další vrstvu extrémní metalové hudby. Naprosto funkční kombinaci metalem zhudebněného hnusu a opravdové muzikálnosti, inspirované kdečím a inspirující kdekoho i dnes. Tohle se prostě musí líbit každému.:-) Stačí jen odčerpat směsku krve s exkrementy a z nánosu klubové špíny rázem vyraší chytlavé skladby, vynikající vokál, chytré kytary a stoprocentní rytmika. AUTOPSY nedělají žádn Více

Když v rámci této, v minulosti vlivné a hardrockovými fajnšmekry uznávané, kapely zůstane pouze čtvrtý a pátý nejdůležitější člen z klasické pětičlenné sestavy, nevěstí to z dlouhodobého pohledu nic dobrého. Byť první krůčky nové etapy Michaela Wiltona a Eddieho Jacksona pod logem QUEENSRŸCHE vlastně nepůsobily pro běžného evropského fanouška heavy metalu úplně marně, celkově bylo znát, že se nová tvorba stala spíše takovou retro-metalovou antitezí dřívějších alternativních choutek nenáviděného Geoffa Tatea. Do sestavy se jim nav Více

Vlastně jsem svůj názor na tuhle kapelu a jejich novinkovou desku prezentoval již v diskusi, takže nyní obšírněji a všechno hezky popořadě. Když sheffieldští ARCTIC MONKEYS vpadli v roce 2006 na scénu, způsobili se svým neotesaným garážovým debutem „Whatever People Say I Am, That´s What I´m Not“ slušný rozruch. Vlastně šlo ve své době o nejrychleji se prodávající debutovou nahrávku na území Spojeného království, neboť kapela působila přirozeně a byla plná nespoutaného přístupu. Mnohým dokonce mohla připomínat nástup THE WHO v Více

Vypustit v jednom roce hned druhé dvojalbum s časomírou blížící se hodině a půl nebývá pravidlem ani u leckterého hudebního workoholika a beznadějného snaživce. Vcelku mě tak zaráží, že něco podobného má zapotřebí takto etablovaná a populární kapela s miliony fans po celém světě. Jenže RED HOT CHILI PEPPERS jsou v podstatě už dávno v situaci, kdy si mohou dělat, cokoliv se jim zamane. Jakákoliv jejich aktivita totiž vzbudí pozornost. Jen půlroku po albu „Unlimited Love“, na kterém se věčně usmívající kapela ukázala poprvé po šestnácti letech Více

Začíná to být pomalu nuda. Prostě zas jedna výborná domácí kapela. Vlastně bych si s tuzemskou scénou asi už vystačil. Tentokrát se budeme pohybovat ve sféře instrumentálně-vokálního rockového běsnění. Pokud si tedy chcete zpříjemnit čekání na novou desku takových PRVNÍCH HOŘE, měli byste zbystřit. Rozhodně vám však nehodlám ordinovat generikum, HRABĚ MONTE CRAZY jsou sví. S prvně uvedenými a třeba také s HENTAI CORPORATION, je spojuje zejména neotřelá myšlenka, humor, nápaditost, a hlavně kytarová tvrdost s důrazem kladeným na hráčskou stránku. Právě dva Více

Newyorská trojice YEAH YEAH YEAHS proslula v první desetiletce tohoto století především hudbou nesoucí se na vlně neklidu a určité nervnosti. Punkové postoje byly i v rámci tehdy módního garážového rocku přijímány se samozřejmostí a ona nepodajnost prezentovaná skrz ženský prvek v podobě vokálu Karen O činila z kapely poměrně žádaný artikl v oblasti alternativní hudby. To bylo v časech sledovači trendů oslavovaného debutu „Fever To Tell“, který byl napěchován hlučnými a špinavými zvuky kytar Nicka Zinnera, ale také drásavě mrouskavými výkřiky Karen O Více