ARCTIC MONKEYS - The Car

50%

Vlastně jsem svůj názor na tuhle kapelu a jejich novinkovou desku prezentoval již v diskusi, takže nyní obšírněji a všechno hezky popořadě. Když sheffieldští ARCTIC MONKEYS vpadli v roce 2006 na scénu, způsobili se svým neotesaným garážovým debutem „Whatever People Say I Am, That´s What I´m Not“ slušný rozruch. Vlastně šlo ve své době o nejrychleji se prodávající debutovou nahrávku na území Spojeného království, neboť kapela působila přirozeně a byla plná nespoutaného přístupu. Mnohým dokonce mohla připomínat nástup THE WHO v polovině šedesátých let, či památnou punkovou revoltu o více než dekádu později. Jen o sezónu mladší druhá deska „Favourite Worst Nightmare“ nabídla vyspělejší materiál i rozumnou porci vývoje, ve kterém byla cítit touha po větším stylovém rozpětí a zároveň setrvalý divoký naturel. Muzikantská evoluce se lehce prolínala s původní dravostí a nic nebudilo dojem, že se věci zakrátko změní. ARCTIC MONKEYS roku 2007 byli pořád dobrou kapelou.

Od té doby se však hodně změnilo a kapela na mne nepůsobí zdaleka tak přirozeně. Většina jejich novějších cestiček může být z mého pohledu označena spíše jako slepé odbočky, než přímo nové plnohodnotné kapitoly. Zkrátka touha po novotách u nich dalece převyšuje skutečný potenciál a zajímavost později prezentovaných písní. V roce 2009 se slabým albem „Humbug“ nic neudělal ani Josh Homme v roli producenta. Kde se zkrátka nenacházely pořádné skladby, byl i podobný expert marný. Tou dobou již ARCTIC MONKEYS působili odtažitě i ve svém koncertním provedení a vše okolo nich jaksi uvadalo. Sice se jim podařilo na chvíli zvednout, to když pátá řadová deska „AM“ vrátila v roce 2013 jejich hudbě hymničtější ráz a přirozeně rockový náboj, ale čas ukázal, že šlo pouze o sezónní záblesk. Když tak pozoruju současnou stylizovanost kapely do propriet sedmdesátých let, neubráním se myšlence, jakoby se tento band neustále řídil radami zvenčí. Nechápu totiž, proč by měla někdejší parta post-mileniálních spratků z anglického předměstí hrát něco na způsob soulových, swingových či dokonce R´n´B orchestrů poloviny sedmdesátých let? Novinka „The Car“ s jejich dávnější minulostí prostě vůbec nesouzní.

Dnešní prostředí okolo Turnerovců obestírá znovu deziluze, která se jeví delší a hlubší než hospodářská recese v USA sedmdesátých let dvacátého století. Není sice zas až tak hmatatelná jako krize let třicátých, avšak její přítomnost působí plíživě. Kluci si zkrátka plní nějaké svoje vnitřní sny, kterým osobně nerozumím. Buď se snaží hrát na větší umění, než na jaké ve skutečnosti mají, nebo mají potřebu všem ukazovat, jak za těch patnáct let dospěli. Posluchač identifikuje swingovou náladu, ale i soulové prvky, trochu jazzu, dokonce se zde mihne exotický odér bossanovy. Možná by to nebyl úplně špatný experiment, kdyby ARCTIC MONKEYS svůj umravněný dospělácký výraz dokázali utáhnout svými schopnostmi. Výsledkem však zůstává především nuda, protože ne každý může na základě svého předsevzetí působit jako Frank Sinatra, to asi chápete? Vesměs pomalé skladby se i skrze party piána a smyčců nesou na vlně nekonfliktních revuálních uspávaček, které s decentními vlivy soulu revitalizují to nejnudnější a nejusedlejší z populární hudby sedmdesátých let.

Sami členové kapely tvrdí, že sice původně chtěli nahrávat dravější materiál, který by se blížil jejich rockovější poloze z prvních alb, ale po příchodu do studia z nich něco podobného vůbec nelezlo. Alex Turner paradoxně mluví o přirozenosti jejich cesty a já se dost děsím toho, co tihle ARCTIC MONKEYS maji ještě v plánu. Tahle deziluze, kterou nazývám dokonalou absencí revolty a která způsobuje akorát otazníky ve tvářích jejich fans, nevěstí do budoucna nic dobrého. Já osobně nenalézám jediný důvod, proč by měl právě tento band obyčejných kluků z předměstí chtít znít jako David Bowie v časech svého umělecky přechodového alba „Young Americans“ (1975). Nejlepší skladba? V té záplavě kabaretně-mafiánské ležérnosti a pomalých temp samozřejmě ta jediná, ze které trochu dýchne pozitivní nálada a životní jiskra - tedy „Hello You“. Poslouchat tohle album celé na jeden zátah se však moc nedá.

27.10.2022	Diskuse (7)	Stray janpibal@crazydiamond.cz