Brněnská groovy rocková formace AIVN´S NAKED TRIO, která před časem vzešla z řad dlouhou dobu nadějných ANNIE´S TRIP, přesněji řečeno, jejich hlavní mozek, kytarista a šéf je právě tím pojítkem mezi oběma zmíněnými kapelami. Jestliže právě ANNIE´S TRIP vyznávali tradiční hodnoty americké hardrockové školy, vycházející z bytelných bluesových základů a kladli tudíž důraz na výraznou kytaru, rovněž barvitým způsobem koketující se styly, vycházející jinak spíše z černošského prostředí - funky a soul, v tomtéž pokračuje i nynější Více

Tihle Američané patřili v průběhu předešlé desetiletky k stěžejním kapelám celé retro mánie, vztahující se tou dobou převážně ke garážovému rocku. Trojlístek ze San Francisca byl spjat s hudbou potemnělých britských kytarovek typu THE JESUS AND MARY CHAIN, tedy kapel, jež se proslavily na alternativně rockové scéně zhruba na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Na jednu stranu byl v jejich skladbách k slyšení jadrný garážový rock´n´roll, jenž si bral dost z pověstné detroitské scény (skvělá první dvě alba), na druhou stranu pak n Více

Tahle severská kohorta, fungující již skoro dvacet let pod zástavou epického pagan metalu, v loňském roce nesmírně zabodovala. Jejich poslední album „Urd“ překonalo s naprostou lehkostí několik svých předchůdců. Šlo o materiál, který zvládl  čelit nejpřísnějším kritériím kvality napříč mnoha metalovými subžánry a kapele se zde podařilo vykutat ze symfonicky nazdobeného black metalu (což je vždy velké nebezpečí spadnutí mezi prachsprostý kýč) mimořádně krásnou epickou báseň. Mám pocit, že právě pověstná nazdobenost jejich dřívějších Více

Pro evropské fanoušky zaoceánské metalové scény začínají být STONE SOUR opravdu velkou událostí, pokud jí ovšem již dávno (díky úspěchům se svými prvními alby) nejsou. O tom, že jsou pojmem pro Američana, nepochybuji, ale zde se na podobné soubory nahlíží tak trochu jinak. STONE SOUR jsou zde stále bráni jako boční a více do mainstreamu hozený rockový projekt Coreyho Taylora, který stojí ve stínu SLIPKNOT. Jenže poslední roky se karta obrací, zatímco co maškary po tragickém skonu baskytaristy Paula Graye nevykazují žádné aktivity, STONE SOUR Více

Co dnes říct k nové desce SPIRITUAL BEGGARS? Znáte kytaristu Michaela Amotta v jeho obvyklém retrařském rozpoložení, kterým už dvě dekády uctívá hardrockové velikány sedmdesátých let? Znáte poslední alba těchto Švédů? Víte jak zněl robustní hard rock a heavy metal před třiceti a více lety? Říkáte ano? Tak potom víte o novince „Earth Blues“ všechno zásadní. Vlastně lze říci, že poté, co se před lety kapela vzpamatovala z odchodu svého frontmana JB Christofferssona (vydržel na dvě zdařilá alba – „On Fire“ a „Demons“, aby se posléze věnoval Více

Když newyorští THE STROKES vlítli před dvanácti lety na scénu se svým debutem - „Is This It“, stali se přes noc událostí. Jejich prvotinu lze ze zpětného pohledu považovat za jedno z velmi důležitých rockových alb předcházející dekády, takových, která záhy spustila ve Spojených státech obrovskou vlnu kytarového retra a garážového rocku. Ta v prvopočátcích značila návrat k určité přirozenosti a analogovému zvuku. Písně THE STROKES opanovaly zejména rozverně i tlumeně znějící kytary dvojice Albert Hammond jr. a Nick Valensi, ležérní hlas Julia Více

Dánští VOLBEAT jsou zpět se svým již pátým řadovým albem, prvním, na kterém se objevuje v roli kytaristy Američan Rob Caggiano, který byl donedávna znám z poslední sestavy letité thrash metalové kapely ANTHRAX. Úspěch předchozích dvou alb na evropském trhu udělal bez pochyb z VOLBEAT stadiónovou záležitost, hlad po novince byl tudíž obrovský. Jejich hudba osciluje zhruba někde na pomezí řízného rocku s punkovým nábojem, do kterého se promítají i prvky rockabilly, country, ale i hymnického metalu pro masy. Kapitolou samou pro sebe j Více

Příznivci nejúspěšnější éry ANTHRAX buďte ve střehu!!! Jejich bývalý sólový kytarista Dan Spitz, který patřil deset let (1985-1995) do sestavy těchto známých newyorských moshers, se po mnoha letech znovu vrátil k hudbě a dnes postavil svůj vlastní band, který připravil debutové album. Dan se totiž v mezidobí věnoval podnikání v oblasti hodinářství a postupem doby se vypracoval v tomto oboru do pozice uznávaného machra. Již dávno si myslel, že svou hudební kariéru pověsil na hřebík, zvlášť když došlo na určité rodinné pr Více

Není žádným překvapením, že tahle v devadesátých letech hodně plodná a invenční britská kapela, která řádně hnula s potenciálem temně nastylizované metalové hudby, se v posledních letech, na svých zhruba posledních třech albech začala obracet až kamsi do dvacet let staré minulosti, reprezentované zejména svými úspěšnými alby jako „Icon“ nebo „Draconian Times“. Britové jsou si však vědomi dvojsečnosti svých současných rozhodnutí, a tak přinášejí minulost do dnešních dní s patřičnou pokorou, a sice zejména k fanouškům či lidem, které jejich Více

Finští STRATOVARIUS opravdu nepotřebují příliš představovat. Do konce letošního února měli na svém kontě třináct dlouhohrajících desek, jež jim s přehledem zajišťovaly čelní pozice v pelotonu power metalových kapel. Bez pochyb jde tak o výraznou veličinu žánru, která ovšem posledních pět let tak trochu zápolí se svojí vlastní minulostí a neustálými odkazy na léta, kdy souboru (spolu)řediteloval kytarista (a původně rovněž zpěvák) Timo Tolkki. Ten se v roce 2008 definitivně rozhodl formaci opustit, takže srovnávání éry STRATOVARIUS s Tolkkim a ér Více