Last Hardrock Outsider

PARADISE LOST - Tragic Idol

Není žádným překvapením, že tahle v devadesátých letech hodně plodná a invenční britská kapela, která řádně hnula s potenciálem temně nastylizované metalové hudby, se v posledních letech, na svých zhruba posledních třech albech začala obracet až kamsi do dvacet let staré minulosti, reprezentované zejména svými úspěšnými alby jako „Icon“ nebo „Draconian Times“. Britové jsou si však vědomi dvojsečnosti svých současných rozhodnutí, a tak přinášejí minulost do dnešních dní s patřičnou pokorou, a sice zejména k fanouškům či lidem, které jejich muzika zasáhla v jakémkoliv období jejich cesty. To znamená, že se nesnaží bezhlavě zapomenout či vymazávat ty prvky své tvorby, které občerstvovaly jejich hudbu v mezidobí mezi současností a doom metalovou první polovinou devadesátých let. PARADISE LOST zkrátka berou na vědomí většinu etap svojí existence a citlivě vše propojují se zručností fachmanů, kteří si již za ta léta vybudovali vlastní nezanedbatelnou stopu. Vždyť stát u zrodu celého metalového subžánru, to se jen tak někomu nepodaří.



Kapela svou novou tvorbu situuje spíše do pozice soudržného rekapitulačního konglomerátu, utvářeného ze základních atributů většiny svých vývojových etap, než aby se oháněla stoprocentním návratem k doomovým kořenům. V jejich případě by bylo neuvážené pošlapat stylově otevřenější a dospělejší díla z mezidobí, která si rovněž získala řadu příznivců. Jsem přesvědčen, že loňská nahrávka, jenž si drží zhruba shodnou kvalitativní úroveň jako předchozí řadové album, si najde své fanoušky, hlavně tedy mezi těmi, kteří měli PARADISE LOST rádi ve všech fázích jejich dráhy. Oddaní tedy rozhodně zklamaní nebudou, co o ní budou soudit ostatní, je vlastně úplně jedno.


Z dnešního pohledu je zřejmý zejména přesun kapely z pozice nebojácných hledačů nových cest, ať už metalových nebo moderně rockových, do role dlouholeté stálice, která už se nikam nežene, ale odvede vždy alespoň dobrou práci, stálice na kterou je vždy spoleh, ale již neohromuje evolučním záběrem, svěžestí ani nebojácností. Tahle změna se u nich udála někdy v průběhu minulé dekády. Zpěv Nicka Holmese se už před lety ustálil někde na půli cesty mezi hlubším výrazem reprezentujícím doommetalové klenoty první půle let devadesátých a čistším a civilněji pojatým zpěvem z o něco pozdějšího experimentálně rockového období. Skladatelský rukopis Grega Mackintoshe je znovu na první poslech rozpoznatelný a je spolehlivou zbraní hudby PARADISE LOST. Novinka je tedy pravým albem rekapitulačních PARADISE LOST, které bylo vytvořeno (jen a pouze) pro dlouholeté a věrné fanoušky. Osobně mám za to, že jde o vyrovnanou sbírku, i když v porovnání s kterýmkoliv jejich albem z devadesátých let poměrně nenápadnou.


19.04.2013Diskuse (18)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Stray
01.06.2015 10:11

Jinak výhled na červnové recenze novinek, sice to nebude hned, ale objeví se zde určitě: PARADISE LOST, MUSE, ARMORED SAINT, THE VINTAGE CARAVAN, CRADLE OF FILTH a možná i LINDEMANN, LUCA TURILLI nebo REFUSED.

 

Stray
31.05.2015 22:57

OK. Stran (nikoliv výborné brazilské kávy, ale) potencionálního rozhovoru s kapelou UMBRTKA se mi prosím tě ozvi na mail (vždy pod článkem), mám pocit, že ti chci, díky vlastní nezainteresovanosti do zmíněného tělesa, něco navrhnout.:-)

 

Valič
31.05.2015 22:45

Stray: Já si samozřejmě na každé album dělám svůj vlastní názor bez ohledu na recenze a různé uživatelské žebříčky. Ten odkaz jsem sem dal jen tak pro zajímavost jako příklad toho, že novinka zatím vyvolává u posluchačů převážně pozitivní reakce. Mimochodem, zrovna Metal Storm považuji ze všech zahraničních stránek zaměřených na metal za jedny z nejobjektivnějších, co se týče uživatelských hodnocení. Alba významnějších kapel tam většinou hodnotí desítky až stovky uživatelů na rozdíl třeba od Metal Archives, kde se ty průměry dělají pouze z několika recenzí. Samozřejmě plno desek je tam dost nadhodnoceno (hlavně z oblasti technického a melodického metalu), u jiných mi to hodnocení přijde naopak dost nízké (klasické kapely z 80. let typu Venom, Celtic Frost nebo Autopsy), přece jenom je tam poznat, že většina uživatelů patří spíš k mladším ročníkům. Jak říkám, beru to všechno s dost velkou rezervou, ale zase si neumím představit, jak bych se bez podobných stránek orientoval v tom obrovském množství desek, které každý měsíc vychází. I když už hudbě nevěnuji ani zdaleka tolik času jako dřív, pořád mě ještě baví hledat nové věci (případně staré kvalitní věci, které mi z nějakého důvodu unikly).

 

Stray
31.05.2015 22:18

Brát v potaz jakékoliv procentuelní hodnocení diskografie kapel typu PARADISE LOST na jakýchkoliv METALOVÝCH stránkách, značí jedno z největších zel hudebního světa. :-))

 

Valič
31.05.2015 21:25

Zatím to vypadá, že se jim ten návrat ke kořenům celkem vyplatil. Na Metal Storm je novinka momentálně nejlépe hodnoceným albem letošního roku: http://www.metalstorm.net/bands/albums_top.php?album_year=2015

 

Stray
31.05.2015 19:57

Aj tie su dobré, nie však výjimečné. :-)

 

Meresz
31.05.2015 19:33

A prečo považuješ "Paradise Lost" z roku 2005 za posledný ozaj kvalitný počin? Veď "Faith Divides Us..." si dal 8 bodov a "Tragic Idol" 7, čo tiež nie je trága :)

 

Stray
31.05.2015 16:05

Nová deska opravdu není tak hrozná, jak se zdá ze singlu. :-)

 

Valič
30.05.2015 16:54

Stray: Tak ta klipovka je pro nové album dost netypická, většina ostatních skladeb se pohybuje spíš někde mezi Shades of God a Icon, což mi taky celkem vyhovuje, i když nezastírám, že bych uvítal spíš to "odporné bahno". Toho jsem se ve větší míře dočkal kromě zmíněné klipovky snad už jen ve svižnější Flesh From Bone, u které mám ovšem pocit, že byla původně určena pro Vallenfyre a na desku se dostala nějakým omylem. Deska se mi každopádně líbí, nicméně s hodnocením bych počkal až na další poslechy.

 

Valič
30.05.2015 15:05

Já proti vývoji rozhodně nic nemám, jen mi vždy přijde divné, když se nějaká kapela, která si dlouhá léta vytvářela svůj osobitý styl a je ve svém žánru řazena k naprosté špičce, najednou začne snažit znít jako jiná, komerčně úspěšnější skupina. Kromě P.L. mě napadají třeba Anathema (Pink Floyd, Radiohead), Tiamat (The Sisters Of Mercy) nebo třeba Danzig na albu Blackacidevil (Nine Inch Nails).