O THE WINERY DOGS lze říci, že se jedná o typický hard rockový „all stars“ band, jehož všichni tři členové již mají mnohé za sebou a patří ve svém oboru k absolutní světové špičce. Je to již několik sezón, co se Mike Portnoy rozešel ve zlém se svými spoluhráči z DREAM THEATER. Pro něho však tahle nepříjemnost dozajista neznamenala žádný start deziluze či nějakého striktně zahálčivého období, právě naopak, neboť se tento vynikající bicmen pustil ihned do práce na mnoha stylově rozličných projektech, nebo vypomáhal na albech u několika z Více

Marná sláva, ať již bude IGGY POP vydávat alba pouze pod svým osvědčeným pseudonymem, nebo k sobě připojí kumpány z THE STOOGES, zřejmě již nikdy nenahraje taková přelomová díla jakými byla alba „Raw Power“ nebo „Lust For Life“. Kdo by však od něho jako od stárnoucího barda čekal nějakou senilní načechranou krávovinku, bude pro něho novinka „Ready To Die“ po zásluze tvrdým a dobře mířeným budíčkem, asi jako když po nečekaném střetu s partou chuligánů přistanete bradou na asfaltovém parkovišti. Co na tom, že novince schází nápaditost starých nahráve Více

Nebude snad žádným překvapením, když zde rovnou vybalím, že tahle druhdy velmi úspěšná street rocková úderka z New Jersey je od doby, co funguje bez svého původního frontmana Sebastiana Bacha, polovičně hodnotným artiklem. Současný pěvec Johny Solinger, byť mu nelze upřít veškerou snahu, zápal pro věc, ani týmového ducha, nemůže ani náznakem vokálně nahradit svého halasného předchůdce, který nejen svým hlasem, ale i nápadným zjevem, přivedl SKID ROW před více než dvaceti lety k platinovým úspěchům. Jenže to, co se zdálo v normě a t Více

Vlastně jsem se poprvé k této kapele dostal až prostřednictvím právě její poslední řadové desky a musím říct, že jestliže mne kdosi informoval, že u HIGH ON FIRE došlo v průběhu let k jistému vyzrání, zpestření jejich výrazu, nebo chcete li ubrání na divokosti, pak mám pocit, že se k jejich hudbě z minulých let ani nepotřebuji vracet. Novinku shledávám jako bouřlivé surové metalové dílo, které z mého pohledu představuje garážovou rubanici tak akorát na hraně. Kapela vycházející z drone/ stoner metalových základů t Více

Měsíc po vydání alba Tateových QUEENSRŸCHE přichází se svým novým startem i jeho bývalí kumpáni. Na jednu stranu může být nepříliš dobře informovaný fanoušek z tohohle souběžného fungování dvou kapel, používajících shodného názvu, poněkud zmaten, na stranu druhou si můžou všichni ostatní lebedit, kolik hudby se jim rázem z tábora kapely dostává. Soud, který s definitivní platností určí komu bude v budoucnu název patřit, proběhne na sklonku letošního roku. Do té doby můžeme posuzovat, jak si která ze stran zatím vede na hudebním Více

Druhé album tuzemského garage-rockového projektu SAADE vyšlo již na začátku letošního jara,  a tak je nejvyšší čas, zmínit se o něm alespoň v krátkosti. Pod názvem „Guide To Happy Living“ se skrývá sbírka vyrovnaných a zdravě nadupaných rockových čísel, které staví na syrovém zvuku (i když ne zas až tolik jako tomu je na jejich prvotině)a určité alternativně rockové neotesanosti. V kontrastu s ní zde stojí fakt, že si kapela opravdu nehraje na žádný zapřisáhlý underground a poměrně zdravě vyvažuje melodickou stránku rockových písní s tou d Více

Dobře si vzpomínám na první moment, kdy jsem tuhle dirty rockovou sebranku poprvé zaregistroval. Stalo se tak v roce 1999, kdy tento nabroušený band z Los Angeles předskakoval megahvězdám z KISS ve sportovní hale na pražském Výstavišti. V té době to bylo s poctivým rock´n´rollem opravdu zlé, a tak jsem jejich vcelku ucházející produkci, inklinující jinak k divočejšímu pojetí ranných GUNS N´ROSES, přijal s nadšením. Za pár týdnů jsem si sehnal jejich bezejmenný debut a když pak po nějaké době vyšlo jejich zdařilé druhé album „Timebomb“, opatřil Více

O mediálně velmi bedlivě sledovaném comebacku britských BLACK SABBATH se v posledních týdnech napsalo mnoho polopravd a lží, což můžeme přičíst vysoké míře očekávání, kterou sebou nese vydání zbrusu nového alba této legendární kapely. Sabati totiž poprvé po pětatřiceti letech přichází s kompletní sbírkou zbrusu nových songů, které odzpíval jejich původní frontman Ozzy Osbourne. Je jasné, že realizace podobného díla platí za událost, jakou ne každý pisálek dokáže se ctí a nadhledem unést. Jak známo, BLACK SABBATH po roce 1978 (te Více

Australští AIRBOURNE jsou více než cokoliv jiného pokračovateli odkazu jejich slavných krajanů z AC/DC. Na své třetí desce potvrzují, že lze být ovlivněn hudbou těchto legend a zároveň působit svěže, mladě a pln života. Skutečnost, že se jedná o rock´n´roll ctící pevně dané mantinely, s jakými vešlo ve známost v sedmdesátých letech právě elektrické komando, mne v tomto případě vůbec nevadí, protože AIRBOURNE mají daleko k nějaké stařecké rozklepanosti nebo senilitě. Naopak. Jejich alba zní velmi odlehčeně, dravě a po zvukové str Více

Jak známo, svět Petera Tägtgrena byl vždy plný hrůzných příšer a mutantů, přicházejících mezi nás ze zapovězených a dosud neznámých světů. Ne jinak tomu je letos. Novinkové album jeho kapely HYPOCRISY nazvané „End Of Disclosure“ budí jen a pouze respekt, a tak udělá mnohým pamětníkům i fanouškům ostřejších thrash/death laufů radost. Tento scientologický šílenec znovu povstal a ukuchtil nahrávku, která se může poměřovat s tím nejlepším, co má jeho dlouhověká kapela za sebou. Zhudebnělá dravost a temnota budiž synonymy jeho nejnovějšího díla Více