Angličané ONSLAUGHT jsou dnes stále prototypem poctivé old-schoolové řežby. Co víc, mám z nich mnohem lepší pocit než v jejich původním období. Tihle pánové pamatují dění okolo zlaté éry thrash metalu, kdy v druhé půli osmdesátých let stáli tak trochu v ústraní na rozdíl od všech notoricky známých, amerických případně německých  značek, které už tenkrát držely první ligu. Dnes, kdy mají fanoušci o něco širší a svobodnější možnost volby, se vlastně rozdíly smazávají, nehledě na to kdo je jak podporován mediálním prům Více

Již delší dobu očekávaný, albový návrat KORN s Headem u kytary patří při letošním podzimu bezesporu mezi události, kterým se bude věnovat náležitá pozornost. Předně musím říct, že se deska nakonec opravdu povedla a reprezentuje kapelu zhruba tak, jak jí velmi dobře známe z jejich pozdních nahrávek, patřících k (někým vcelku kritizované, jiným chválené) uplynulé desetiletce. Třebaže někoho v létě vyděsil opravdu plytký singl „Never, Never“ (song je zdaleka nejslabší položkou seznamu), desce nakonec nechybí kvalita, &n Více

Během posledních dvou let mně často dělaly velmi příjemnou společnost první dvě alba norských metalových avantgardistů LEPROUS. Jak „Tall Poppy Syndrome“, tak především následující dílo „Billateral“ nepřestávaly bavit svojí vitalitou a experimentátorstvím, jež i s dnešními poslechy přináší další a další skrytá překvapení. Není tedy divu, že jsem se na třetí přírůstek do jejich diskografie dosti těšil.  Osobně jsem si vůbec nedokázal představit, jakým skladatelským směrem se chráněnci legendárního black metalového císaře Ihsahna dále hodlají ubírat. Více

Mohlo by se zdát, že Američané SCORPION CHILD těží z momentálního boomu kapel, které křísí slavné časy hardrocku a blues, protože i oni vzývají pojetí sedmdesátkové zemitosti a všech dobře známých vlastností rockové hudby, s jakými vešly ve známost všechny velké kapely počínaje LED ZEPPELIN, konče třeba u FREE, BAD COMPANY, NAZARETH a dalších jmen britské školy. Nenechte se mýlit, tahle kapela již funguje přes šest let, takže pokud vydává svou debutovou desku až letos, je to prácička zatraceně ujasněná a po všech stránkác Více

Když se řekne Michael Monroe, většina rockových příznivců v České Republice dost možná vůbec neví, která bije. Je to opravdu zarážející, protože tento dnes již jednapadesátiletý showman stál se svými HANOI ROCKS předobrazem celé skandinávské punk rockové, garážové a rock´n´rollové scéně. Finové měli se svým stylem, který do sebe míchal vlivy kapel jako THE ROLLING STONES, THE DAMNED, NEW YORK DOLLS a JAPAN, v první půli osmdesátých let zdárně nakročeno k metám nejvyšším a platili nejen na londýnské klubové scéně (kde se kapela v&nbs Více

V Českém hudebním podhoubí jsou právě vyškovští  DARK GAMBALLE jedním z nejzajímavějších exemplářů a to nejen kvůli více než dvacetileté historii, kdy s příchodem nového milénia rozvinuli název DARK o tajemný přívlastek GAMBALLE, ale v první řadě díky svým experimentátorským tendencím, jež je provázejí od samých prvopočátků existence. Přestože byl v roce 2004, s přelomovým albem „Superstar“, nastaven kurz skupiny k přijatelnějším posluchačským břehům, tak mnoho dlouholetých fanoušků a pamětníků jejich „total dark underground“ časů na skupin Více

Kalifornská čtveřice RIVAL SONS zahájila před rokem masivní útok na přední příčky různých classic rockových charts po celém světě. Mohla za tento stav především jejich třetí řadová deska „Head Down“, která se trefila do noty svým zdravě přidrzlým blues rockovým pojetím a resuscitací hard rocku sedmdesátých let, především pak legendárních LED ZEPPELIN. Deska překvapivě vydaná u stáje zaměřující se především na extrémnější žánry tvrdé hudby Earache Records  je již jejich třetí řadovkou a kapele se díky ní podařilo naplno Více

Třetí deska coloradských HAVOK budiž příkladem poctivého žánrového alba, které naskočí od začátku na ostrou notičku. Jejich thrash metal má všechny předpoklady zaujmout stále ještě početnou fanouškovskou základnu tohoto stylu se všemi jeho old-schoolovými vlastnostmi. Kdyby se mi někdo snažil namluvit, že parta těchto mladíků fungovala již na sklonku osmdesátých let a já bych ještě ke všemu neměl dotyčný metalový terén dané doby nastudovaný, pravděpodobně bych mu uvěřil. HAVOK jsou totiž velmi autentickou „retro“ kapelou, která nestojí o žádnou Více

Budu se muset smířit se skutečností, že doby, kdy britští PLACEBO platili za kapelu vydatně občerstvující dění na světové rockové scéně, již jsou zřejmě dávno minulostí.  Novinka „Loud Like Love“ je ještě méně povedeným pokračovatelem svého ne úplně špatného, avšak ani ne příliš přesvědčivého předchůdce „Battle For The Sun“, a tak mi přijde, že se právě dnes, na své sedmé studiové desce tahle trojice nachází v jakési fázi zpohodlnění a vykrádání vlastních postupů z minulosti. Dle mého názoru jde jednoznačně o nejslabší a n Více

V předtuše neobyčejného zážitku jsem si dal dostaveníčko s peklem a ono si mne podmanilo svou novou, dosud neodkrytou podobou. Fantastický svět pod povrchem nejnovějšího díla těchto slovutných Norů dokazuje, že to s jejich  mateřským žánrem není zas až tak špatné, jak by se mohlo po těch dvaceti letech strašení zdát. Říše nových SATYRICON pojímá krajinu natolik hrdou, uhrančivou a krásnou, že by jí málokdo čekal i v království nebeském, natož pak tam někde hluboko v podzemí. Z této norské harpie se za z Více