Last Hardrock Outsider

UNISONIC - Unisonic

Loňský rok znamenal rovněž druhý start pro famózního Michaela Kiskeho, který konečně vypustil dlouho slibované debutové album svého současného projektu UNISONIC. Prostřednictvím této nahrávky lze říci, že se Kiske vrací na území, kde před více než dvaceti lety zažíval své nejlepší chvilky – tedy na území melodického Hard´N´Heavy. Od té doby se totiž příliš neukazoval, když nepočítáme občasnou sólovou desku, která ještě ke všemu nebyla příliš propagována, a pak snad ještě spolupráci na projektech jako je symfo-metalová opera AVANTASIA od Tobiase Sammeta, nebo pompézní PLACE VENDOME Denise Warda. Druhý jmenovaný je rovněž Kiskeho kolegou v řadách UNISONIC. Vzhledem ke kvalitám Michaelova zpěvu to opravdu není za těch dvacet let příliš, ale nezbývá doufat, že se to v příštích obdobích změní, protože i když se Michael nechával často slyšet, že ho již hudba tvrdšího ražení nebaví, podle mne by měl každý dělat především to, co mu jde bezpečně a zaručeně nejlépe.


 

Tak tedy k věci - UNISONIC je jakýsi all stars band složený z osobností germánské metalové scény, pokud tedy budeme Mandy Meyera (ex-GOTTHARD, KROKUS) počítat za Němce a ne za občana Švýcarska. Denis Ward a Kosta Zafiriou proslulí z řad  PINK CREAM 69 tvoří rytmickou dvojici, přičemž prvně jmenovaný platí i za jakýsi dozor nad celým projektem. Před rokem však k těmto osobnostem naskočil do sestavy kanonýr z nejpovolanějších – kytarista Kai Hansen (ex-HELLOWEEN, GAMMA RAY), a tak mám dnes pocit, že to byl právě Hansen, kdo nakonec dodal debutovému albu UNISONIC pořádný říz. Čímž ovšem na druhou stranu nechci snižovat vynikající skladatelské a producentské schopnosti Denise Warda. Tak jako tak, UNISONIC přicházejí až letos s debutovou deskou, která jakoby navazovala na poslední album HELLOWEEN nazpívané Kiskem, tedy „Chameleon“.

 

Pompézní hardrockový materiál obsahuje několik nadmíru zdařilých skladeb, ale i svěžích překvapení, které musí chtě nechtě potěšit každého oddaného příznivce z dob, kdy Kiske ovládal mikrofon u HELLOWEEN. Materiálu nechybí bombastičnost, ani jakási AOR odlehčenost a hitový ráz skladeb. Vše okořeňují nazdobené aranže - Hansenova sóla/ vyhrávky a klávesové podklady, takže si to řada zdejších skladeb sviští spokojeně do výrazných refrénových nápěvů bez větších starostností a aniž by to celé někde drhlo. Můžete tomu říkat pop metal, noblesní rock pro odrostlé, nebo zkrátka jen melodický hard rock, jak kdo chcete. Zdejší produkce Denise Warda je špičková - přestože se skladby honosí bohatým zvukem, nepůsobí nikterak přeplácaně.

 

Už úvodní rychlá jízda „Unisonic“ musí potěšit všechny staré a oddané Kiskeho příznivce. Dá totiž vzpomenout na skladbu „First Time“ z dílny jeho nejslavnějšího působiště, která se svého času objevila na nepříliš dobře přijatém, avšak velmi povedeném albu „Chameleon“. Následující „Souls Alive“ je vyslovenou pochutinou pro trpělivé čekatele na návrat toho, jenž měl vždy držet praporec evropského melodického metalu nejvýše. Potěší jak zdobené kytary Hansena, nadýchaná melodie, gradace, ale zejména Michaelův čarokrásný vokál. „I´ve Tried“ a „Renegade“ představují vrchol desky - opravdové pompézní hymny, které ční nad zbytkem materiálu. Skladby „Star Rider“ nebo „Never Change Me“ sice mají rovněž velké hitové ambice, ale jejich potenciál je poměrně tradiční. Desku naopak sráží dvě kolovrátkové skladby – „Never Too Late“ a „Sanctuary“, nebo vyloženě nudná balada na závěr - „No One Ever Sees Me“.

 

Celkově však Kiske dokázal, že mu to stále zpívá náramně a hlavně, že v něm je stále vězí pořádný kus rockera. Obklopil se naprosto skvělým týmem schopných a vlivných muzikantů, což je ostatně slyšet na předloženém materiálu. Jsem přesvědčen, že se právě na tento projekt jen tak nezapomene. Pro příznivce melodické hardrockové (potažmo metalové) hudby je právě debut UNISONIC jasnou volbou.

 


28.03.2013Diskuse (0)Stray
janpibal@crazydiamond.cz