Last Hardrock Outsider

STRATOVARIUS - Nemesis

Finští STRATOVARIUS opravdu nepotřebují příliš představovat. Do konce letošního února měli na svém kontě třináct dlouhohrajících desek, jež jim s přehledem zajišťovaly čelní pozice v pelotonu power metalových kapel. Bez pochyb jde tak o výraznou veličinu žánru, která ovšem posledních pět let tak trochu zápolí se svojí vlastní minulostí a neustálými odkazy na léta, kdy souboru (spolu)řediteloval kytarista (a původně rovněž zpěvák) Timo Tolkki. Ten se v roce 2008 definitivně rozhodl formaci opustit, takže srovnávání éry STRATOVARIUS s Tolkkim a éry post Tolkkiovské mohlo vypuknout a posléze do nekonečna pokračovat.


Čtrnáctá řadovka „Nemesis“ je zabalena do přitažlivé, i když malinko kýčovité, grafiky obalu, která však do puntíku splňuje všechny požadavky na tento druh muziky. Nejinak je tomu i s hudebním obsahem. Helsinští titáni byli minulý rok nuceni hledat náhradu za dlouholetého bubeníka Jörga Michaela, odcházejícího z ryze soukromých důvodů. Němce, který letos oslavil padesáté narozeniny vystřídala o pětadvacet let mladší finská mlátička Rolf Pilve, který báječně zapadl do současných skladatelských ambicí kvintetu, lpících především na energickém vyznění. Novinka je skutečně živena velmi vznětlivým metalovým palivem, ženoucím soubor do dosti vysokých temp a k větší hudební přímočarosti než jsme tomu byli svědky v době nedávno minulé.



Po všech stránkách vitální kolekce, mající stopáž něco málo pod šedesát minut, nemá menších vad na kráse a s rutinním přehledem v podstatě rozvíjí veškerá pozitiva, která kdy byla s power metalem spojována. Dokonce i obligátní klasický ploužák „If The Story Is Over“ celkový dojem,  tak jak tomu většinou bývá, nekazí. Tento song je právě naopak vokálně výtečně ošetřen, a to včetně doprovodných sborů, a ani míra podkreslujících orchestrací nezanechává pachuť přepáleného patosu. Ostatně i jeho zařazení na předposlední místo opus ideálně nadechuje pro pompézní a prvotřídně zvládnuté finále v podobě titulní skladby, kde ve svých partech excelují úplně všichni zúčastnění muzikanti.


Dalším velkým kladem je nepřeplácanost materiálu, který je sice dosti různorodý i skladatelsky patřičně košatý, ale všechny kompozice shodně kladou nemalý důraz na již výše velebenou přímočarost. Tato je téměř vždy nazdobena poutavou melodikou, prezentovanou různými způsoby. Ať okázalým gradováním refrénů v „Stand My Ground“ nebo „Fantasy“, dále pak častým krátkým vypíchnutím netradičních až techno-tanečních klávesových linek, jako je tomu v případě „One Must Fall“, nebo jiným stylem v „diskotékové“ vichřici „Halcyon Day“. Bleskové ataky kytarových zápřahů a vyhrávek (např. hned v úvodní „Abandon“ nebo titulce) dávající vzpomenout na britské trysko-myši DRAGONFORCE. Na celkovém značně dynamickém rozletu opusu má zajisté svůj obří podíl i síla vokálu Timo Kotipelta, který si přímo libuje ve vykreslovaní své barvy na různých polohách. Timův hlas tak náramně slouží pro potřeby ráznější tvůrčí filozofie kapely, jež ho tak zbytečně netlačí do nejvyšších „operně-uměleckých” sfér.


Nejdůležitějším poznatkem však zůstává holý fakt, že se letos Finům podařilo přinést nadmíru vyrovnanou a pro posluchače svěží desku, z níž doslova přetékají chytlavé skladby, které spolu navíc velmi dobře fungují, a to včetně, i dosti odvážného, ale nutno říci vhodného, zařazení bonusových „Fireborn“ a „ Hunter“ do nitra standardní rozpisky. Album „Nemesis“ je zkrátka schopné vyvolat pocit oné omračující euforie z půvabů heavy metalové muziky a to není na kapelu okupující scénu téměř třicet let zase tak málo.

 


18.04.2013Diskuse (0)Subeer
jirikubis1975@gmail.com