Přestože metalová historie si bude již navždy se závěrem roku 1986 spojovat třetí řadovku „Reign In Blood“ od kalifornských zabijáků SLAYER, je nesporné, že v tom samém období vyšlo skvělých thrashových jízd hned několik (mimo jiné také „Pleasure To Kill“ od essenských KREATOR a právě „Darkness Descends“ od DARK ANGEL). Tato alba dokázala ve své době znatelně posouvat hranice tvrdosti a jsou považována ještě dnes za zlatý fond žánru, zažívajícího tehdy svůj neuvěřitelný boom. Když souběžně s nástupem Genea Hoglana za bicí artilerii Více

Existují kapely, které ihned po svém startu dosahují velkých úspěchů a pak ty, které mají poněkud pomalejší rozjezd a po dlouhou dobu vypilovávají svůj projev k stále větší přesvědčivosti. Němečtí RAGE patří samozřejmě až k těm druhým. V roce 1986 na své debutové desce „Reign Of Fear“ ještě stále zněli spíše jako předchozí Peavyho projekt AVENGER, se kterým tento nezdolný vytrvalec a workoholik krátce před tím realizoval svou jedinou řadovku „Prayers Of Steel“ u malé stáje Wishbone Records. Oba projekty k sobě měly stylově hodně blízko, takže v počá Více

Američtí CAVE IN jsou již dvě a půl dekády nedílnou součástí tamní alternativní kytarové scény. Jejich styl, umístěný někde na rozhraní post-hardcore, stoner/sludge a rocku s příchutí progrese, vybrušují stále k větší dokonalosti a ani moc je nezajímá, že platí spíše za nenápadné dříče scény, než aby sklízeli větší ohlas. Nová a více než hodinová albová nálož „Heavy Pendulum“ má všechny parametry výživné a eruptivní rockové práce, kde není nouze o mohutné valivé fáze, zemité riffy, psycho vyhrávky, ani o propracovaný groove, který sic Více

Světe div se, po Ozzym Osbourneovi dokázal Andrew Watt dotlačit k svěžímu a nanejvýš chytlavému rockovému albu rovněž Iggyho Popa. A to poskakující pětasedmdesátiletý leguán potřeboval hitovky jako sůl. Vždyť po všech šansonech a jazzových experimentech na něho leckdo z rockerů pozapomněl. Výjimkou v moři žalu byla před sedmi lety snad jen skvělá řadovka „Post Pop Depression“, na které se kromě starého barda podíleli i členové QUEENS OF THE STONE AGE a která sebou nesla odkaz dávné formy z časů nejslavnější řadovky „Lust For Life“.&nb Více

Frankfurtští zběsilci, kteří se mají dnes čile k světu a reprezentují znovu ten nejpravověrnější thrash germánské provenience, platili snad tři dekády za pouhou vzpomínku. Po pravdě, EXUMER nikdy neměli skladatelský potenciál a osobitou nadstavbu slavnějších německých souborů jako KREATOR či DESTRUCTION, přes obstojné řemeslo nikdy nepatřili zrovna k žánrové špičce. To podstatné, co po sobě zanechali z oné své krátké kapitoly z osmdesátých let, se v rámci dvou tehdy vypuštěných alb nachází jednoznačně na debutu „Possessed B Více

Je mě jasné, že většina lidí v naší zemi si pod jménem BRUTUS vybaví něco zcela jiného, než představuje hudba tohoto sympatického belgického tria, které na své třetí a dosud poslední řadové desce doslova vyučuje, jak může být rock prostý, funkční a přesto nesmírně atraktivní. Stačí k tomu pouze kytarista, basák a zpívající bubenice s nádherným tklivým hlasem, který dokáže songy mimořádně povýšit a to do sféry duchovního zážitku, a pak navrch samozřejmě spousta nápadů.Když se právě trojice Vlámů z města Leuven - jmenovitě Stefanie Mannaerts, St Více

Hardcoreová kapela z Filadelfie vydala v loňském roce své plnohodnotné debutové album „Diaspora Problems“ a to nenechalo řadu lidí chladnými. Sociální kritikou a angažovaností natlakovaná morda nakonec představuje tu nejtřaskavější směs pouliční tvrdé hudby, jaká v současnosti v USA zřejmě vznikla. Dynamické až zběsilé skladby oscilují na hranici snesitelnosti hardcore-punku a občasně do nich probleskují i motivy z hip-hopového ranku. Nejsou to však jen nějaké úhledně řazené skeče, u kterých by jste si řekli, že hudebníci tmavší pleti holt měli Více

Rodinné stříbro nebo rodinná zátěž? Názory na tvorbu pražských metalistů s legendární značkou a logem TÖRR vykazují zhruba podobné rozpětí. Pravdu bych uprostřed ani tentokrát nehledal. Kloním se spíš k pozitivnímu náhledu. Nedráždí mě vazba na region, resp. nechuť ho přesáhnout. Primárně jde totiž o přijetí faktu, že někdo notoricky známý na důvěrně známém půdorysu už řadu let (počítáno od řadovky „Made in Hell“ z roku 2003) natáčí solidní metalová alba pro stabilizovaný okruh domácích fanoušků. Ambice, která, byť vyznívá triviálně, si určitý respekt zaslou Více

Když se před pár lety tvorba švýcarské kapely ZEAL & ARDOR týkala pouze hledačů, „hipsterů“ a posluchačských nerdů, nikdy jsem se nedokopal k tomu jí zkoumat, ale jakmile s třetí deskou jejich jméno začalo rezonovat v obšírnějším poli působnosti a o kapele nadšeně mluvila i média zabývající se spíše metalovým mainstreamem, cítil jsem potřebu něco okolo mého ignorantství změnit. Byl jsem zkrátka zvědav, o co vlastně v jejich případě jde a jak mne výsledek sedne. Jejich třetí a bezejmenná deska vyšla v únoru 202 Více

Stylové proudy udávající v současnosti směr kariéře amerických BAD OMENS se v mnohém podobají vývoji waleských BRING ME THE HORIZON. Slyšitelný příklon k elektronice, klávesám a naprogramovaným zvukům, stejně jako nápadná odlehčenost skladeb a jejich výrazné zmelodičtění, díky kterému se leckdo zdráhá řadit druhdy metalcoreový soubor dost možná i do rockového ranku, spojuje vlastně aktuální tvorbu obou formací. Letošní novinka richmondských nazvaná „The Death Of Peace Of Mind“ v mnohém slavné Ostrovany připomene, v dobrém i ve zlém. Vrhá totiž d Více