Na projekty, resp. sólovou tvorbu Tomáše Kohouta alias Necrococka jsem dlouhou dobu nahlížel s odstupem a možná i s jistým despektem, což mě zpětně mrzí. Vždycky jsem si užíval klasická alba MASTER´S HAMMER a metal jako takový. Výtečný debut „Klinik“ jsem tak svého času znechuceně odložil. O dalších počinech nemluvě. Zlom přišel až s určitou životní zkušeností a s „Lesní hudbou“ od projektu NECROCOCK. Možná trochu paradoxně jsem si právě během vstřebávání méně kontroverzního „mysliveckého“ konceptu definitivně uvědomil, že Tomáš je už od poč Více

Po dvou jižansky dřevních, nástrojově vypiplaných a zároveň také poslechově nesnadných albech „Amorica“ a „Three Snakes And One Charm“ se bratři Robinsonové a spol. ukazují na počátku roku 1999 se svým pátým řadovým albem „By Your Side“, které platí, více než cokoliv jiného, za návrat k hymničtějšímu rockovému pojetí po vzoru AEROSMITH, THE ROLLING STONES a THE FACES, ale také za logický návrat k přímočarosti a posluchačské vstřícnosti. Ta deska byla stylově vlastně nejblíže debutu „Shake Your Money Maker“ a rovněž z ní byla cítit nově nabytá skladatel Více

Netrpělivě očekávanou druhou desku předznamenaly dvě personální změny, které se brzy ukázaly vcelku zásadními pro sound i pojetí připravované nahrávky, ostatně stejně jako skutečnost, že vydavatelství do kapely tentokrát prostě více investovalo. Za odejitého Jeffa Cease dorazil už v průběhu roku 1991 nový sólový kytarista Marc Ford, ale zejména byla rozšířena sestava na šest členů a do kapely byl konečně nastálo přijat i hráč na klávesy Eddie Harsch. Jeho staromilsky znějící nástroj, navozující vzpomínky na sedmdesátá léta, se nakonec stal jedním Více

Bratrské duo Chris a Rich Robinsonovi vždy ctilo pravidla tradicionalisticky zaměřeného rocku s přesahem k blues, ale zároveň usilovalo o úspěch bez kompromisů dost možná od svých útlých let. Už někdy v roce 1984 (mladšímu Richovi bylo tehdy patnáct) vytrvale koncertovali v klubovém prostředí amerického jihovýchodu, kde coby mladíci z Georgie získávali postupně první ostruhy. Skutečnost, že pocházeli z hudebně orientované rodiny (jejich otec Stan Robinson se s nahrávkou „Boom A Dip Dip“ dokonce probojoval v roce 1959 do celostátního žebříčku Bill Více

NORMA JEAN jsou jistota. Už dvacet let pravidelně přinášejí, navzdory častým rotacím v sestavě, energická alba, která jsou v rámci metalcore scény originální a sympaticky vyhraněná. Globální popularita kapely možná není taková, jak by si po těch letech zasloužila, vzhledem však k faktu, že borci operují v oblastech hardcore-punku a mathcore, což je pro velkou část metalového publika dost nestandardní a pro punkovou scénu naopak příliš složité, mají fanoušků dost a těší se solidnímu renomé na obou stranách barikády. Američané během své leti Více

Produkovat ve tříčlenné sestavě podobně nařvaný a co do zvukové modernosti a hráčského perfekcionismu aktuálně znějící hard rock amerického střihu zkrátka nemůže každý. Jenže trio KXM je utvářeno zkušenými a ve svém žánru velmi uznávanými hudebníky, mistry svého řemesla, a tak je jejich hudba, vetknutá pod značku stále ještě ne moc známého projektu, prostá laciné podbízivosti a zaměřuje se jen na to nejpodstatnější, tedy dlouhodobou kvalitu, která bez problémů dokáže rozproudit i nějaké ty emoce. Tohle je zkrátka hard rock 21.století. D Více

Jeden z nejoriginálnějších metalových hlasů se připomíná kolekcí rock/metalových písniček, kterou mi nezbývá než doporučit všem jeho obdivovatelům. Ray Alder využil pauzy, kterou FATES WARNING po posledním albu naordinoval Jim Matheos, a natočil své první sólové album; budu-li počítat zapomenuté ENGINE tak vlastně druhé. Úvodní věta měla uklidnit, Ray se na rozdíl od posledně zmíněného projektu do alternativních vod již nepouští, resp. nanejvýš jde směrem, který v rámci ENGINE vytýčil jímavou skladbou „Falling Star“. Sólový debut je tedy určen Více

Přestože jsem kanadskou psychedelic-rockovou kapelu BLACK MOUNTAIN zaznamenal až letos, nejde o žádné zelenáče, ale o zkušenou partu založenou už v roce 2003, vydávající na zaoceánské nezávislé scéně alba již více než deset let. Konkrétně u malé stáje Jagjaguwar. Kdo sleduje spíše undergroundovou produkci než rockový mainstream, ten už o nich dávno ví, neboť se projekt za svou existenci dokázal posouvat a stále svou produkci vyprofilovávat. Letošní album je již páté v pořadí a nese charismatický název „Destroyer“. Říkáte si, co je to za opovážlivos Více

Poslech hudby navozuje zejména nálady, asociace, vzpomínky, ale občas také některé nepříjemné otázky. Nejlepší alba MAYHEM mám spojená s touto: „Jsem stále ještě normální, když se mi taková hudba líbí?“ Poprvé se vynořila s EP „Wolfs Lair Abyss“. Jak plyne čas, hranice se posouvají a přicházejí podstatně větší extrémy. Většinou už jdou mimo mě. Buď se mi zdají málo metalové, nebo málo muzikální. Výše zmíněná otázka byla každopádně aktuální i v případě výtečného minulého alba „Esoteric Warfare“, a to i když lezlo do uší v podstatě samo. Navážu proto další. Lz Více

Avantgardní projekt KAYO DOT patřící po dvě dekády k stálicím americké nezávislé scény jsem objevil teprve před pár dny. Jejich albová novinka „Blasphemy“ mne za tu krátkou dobu však dokázala natolik vtáhnout, že se nyní odhodlávám doporučit ji zde dalším neseznámeným, ačkoliv to bude pohled spíše z pozice laika. K výše zmíněnému dílu bych dodal, že působí velmi snově až surreálně. Jakoby jste se dostali do zvláštní hypnózy, která by vám rozhodně nebyla nepříjemná. No a v tomto stavu by jste za plného vědomí jedli mlhu. Přijde vám to divné? Nedivím s Více