Last Hardrock Outsider

KXM - Circle Of Dolls

Produkovat ve tříčlenné sestavě podobně nařvaný a co do zvukové modernosti a hráčského perfekcionismu aktuálně znějící hard rock amerického střihu zkrátka nemůže každý. Jenže trio KXM je utvářeno zkušenými a ve svém žánru velmi uznávanými hudebníky, mistry svého řemesla, a tak je jejich hudba, vetknutá pod značku stále ještě ne moc známého projektu, prostá laciné podbízivosti a zaměřuje se jen na to nejpodstatnější, tedy dlouhodobou kvalitu, která bez problémů dokáže rozproudit i nějaké ty emoce. Tohle je zkrátka hard rock 21.století. Dokonce tak dobrý, že jsem si, po naposlouchání třetího alba KXM a z toho vyplývajícího zážitku, koupil originál a ještě si znovu objednal těch několik před více než rokem prodaných cd od KING´S X.


Pokud by někdo nevěděl, kdo je za značku KXM zodpovědný, zopáknu zde složení tria. Zpívající baskytarista a šéf kapely KING´S X Doug Pinnick má coby frontman zřejmě největší podíl na zvuku celého projektu a rovněž na jeho skladatelském vyznění. Hudebník uznávaný všemi fajnšmekry není školeným pěvcem, ale jeho zastřený chraplák velmi ovlivňuje zvuk souboru, ostatně stejně jako tomu bylo v případě KING´S X. Temný a moderně znějící rockový válec KXM jakoby byl možná nejblíže k stylu právě jeho letité kapely z amerického Jihu. Nicméně nebyl by to kytarista George Lynch (ex-DOKKEN, LYNCH MOB), aby zde zůstal stranou. Jeho jadrná a metalově dravá kytara vlastně působí jako velký osvěžovač zvuku trojice a dělá jej o dost heroičtějším, než mohl očekávat leckterý fanoušek Pinnickových KING´S X. Každá ze skladeb má díky Lynchovi tu správnou energii a nešetří jiskrnými momenty, kytarista je totiž stále vynikající, jak v drtivých riffech, tak zejména bleskových metalových sólech a všech těch nadýchanějších harmoniích. Ono spojení Lynchovi virtuozity s hrubozrnou a velmi moderní podstatou materiálu má své kouzlo. Navíc oba výše zmínění hudebníci by si snad nemohli vybrat do sestavy vhodnějšího bubeníka, neboť Ray Luzier vnáší i do svých KORN potřebnou sílu a perfekci.



Na třetí desce „Circle Of Dolls“ (předchozí dvě alba jsem dosud neslyšel) mne totiž okamžitě zaujalo, jak tvrdě a moderně může znít hudební odnož, která mezi námi funguje již padesát let, dejme tomu od časů nástupu LED ZEPPELIN. Hard rock procházel za tu dobu mnoha vývojovými etapami, ale vždy jen určité procento kapel a hudebníků jej dokázalo posouvat, přizpůsobovat moderní době a dělat jej stále zajímavým. I této trojici uznávaných hudebníků se podařilo namíchat kouzelně temný koktejl, který zároveň nepopírá klasicky rockové kořeny. Deska působí vitálně, dravě a nebezpečně, zkrátka v ničem nepřipomíná hudbu muzikantů podobné věkové kategorie (Pinnick i Lynch už oslavili pětašedesát). Svým způsobem lze KXM přirovnat k jinému americkému all stars triu a sice THE WINERY DOGS (Kotzen, Sheehan, Portnoy), ne ani tak stylem, ale svěžestí, radostí ze společného hraní a pořádnou dávkou energie, jenž není zakalena komerčními zájmy. 


Když bychom si desku rozebrali skladbu po skladbě, neodpustil bych si nejprve shrnout materiál jako velmi vyrovnaný a bez výraznějších hitů. Jistým způsobem na mne první polovina alba působí živějším dojmem, což stvrzuje už rezolutní nástup v podobě kvapíkové „War Of Words“, která byla vybrána za pilotní singl. Z mého pohledu však nejde o nejlepší song na desce, pouze působí nejfrenetičtěji. Protipólem svižného otvíráku se tak brzy mohou stát ponuřejší věci s bytelným groovem jako druhá „Mind Swamp“ nebo titulní a třetí píseň v pořadí „Circle Of Dolls“, mě se však o něco více líbí až ta čtvrtá „Lightning“, které je vlastní neprvoplánová melodika, koketérie s bezútěšností alternativního rocku a jistá dávka niterného kouzla, které zde neumím přesně definovat. Snad se to dá nazvat nostalgií po určité době.


„Time Flies“ prostor trochu rozjasní, neboť působí hezky rozmáchle a tak trochu cupitavým dojmem, tedy se spoustou rytmických i kytarových kudrlinek a také výrazným nájezdem na refrén. V podstatě jde o skladbu, která by se dala zařadit do ranku moderního prog-rocku. Asi nejlepší písní pro mne zůstane jemnější „Twice“, která upoutá hravější melodikou a působí oproti několika následným věcem („Big As a Sun“, „Vessel Of Destruction“ nebo „A Day Without Me“) tak nějak méně těžkopádně. Tři skladby, jenž pro mne představují depkoidnější stránku rockové hudby. Naštěstí KXM umí vše prezentovat s neuvěřitelnou noblesou a v intencích moderního pojetí, takže ani zde nemám problém. V jejich případě nejde o žádné devadesátkové vykopávky. Stačí se v kterékoliv skladbě všimnout kytarových parádiček George Lynche a musí vám být jasné, že tohle prostě žádný grunge není a nikdy nebude. Táhlá „Wide Awake“ je rovněž velmi silným momentem kolekce, stejně jako v závěru umístěná „The Border“, kterou v její polobaladické poloze plné smutku a nostalgie rovněž řadím k ozdobám.


Jak to tedy shrnout? Nejde o prvoplánově líbivý materiál, ale o sadu na více poslechů, do které je možné se dostat postupně. Důležitá je zde duchovní čistota a radost z hudby, ostatně stejně jako povědomí o tom, jak má moderní hard rock v roce 2019 znít. I jako velký příznivec George Lynche, onoho tak trochu jiného kytarového hrdiny, který patří k těm málo vzácným úkazům, jenž svým mistrovstvím nepřebíjí přímočarost tvorby a vždy pracuje pro team coby posilovač nosných momentů songů, musím potvrdit, že má projekt velký potenciál. Zkrátka, pokud chcete poslouchat pořádně nařvanou a moderní rockovou sadu od mistrů ve svém oboru, mohou být právě KXM dobrou volbou (stejně jako tomu bylo u THE WINERY DOGS).


27.11.2019Diskuse (1)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Pekárek
03.12.2019 17:01

Hodně dobrá recenze na téma, proč brát tento all star projekt opravdu vážně.