Last Hardrock Outsider

BLACK MOUNTAIN - Destroyer

Přestože jsem kanadskou psychedelic-rockovou kapelu BLACK MOUNTAIN zaznamenal až letos, nejde o žádné zelenáče, ale o zkušenou partu založenou už v roce 2003, vydávající na zaoceánské nezávislé scéně alba již více než deset let. Konkrétně u malé stáje Jagjaguwar. Kdo sleduje spíše undergroundovou produkci než rockový mainstream, ten už o nich dávno ví, neboť se projekt za svou existenci dokázal posouvat a stále svou produkci vyprofilovávat. Letošní album je již páté v pořadí a nese charismatický název „Destroyer“. Říkáte si, co je to za opovážlivost nazvat své dílo po nejslavnějším albu kapely KISS? Mě to přijde sympatické a zábavné a vlastně to plně charakterizuje celý přístup BLACK MOUNTAIN k hudbě, kdy kapela slepuje koláž své tvorby z ingrediencí, které už se v určitých, vzájemně dosud nespojených podobách, kdesi někde objevily. Vlastně je toho na tomto kusu hudby charismatického trochu víc. Zvuk tohoto projektu určitě není pro každého, kór ne pro ty, kteří se pohybují v metalovém prostředí s neoblomnou vážností, protože podobně střeštěný mix stoner-rocku a surrealistických prvků příznačných pro hipísácké tripy s osmdesátkovými synťáky, alternativní ujetostí a bodrým dřevním heavy metalem se jen tak neslyší. Deska není z těch, které působí nějak hluboce, ale tento fakt zde není na škodu, nebo alespoň já v tom žádnou devalvaci hodnot nepozoruji. Skladby zkrátka nastiňují nějakou náladu a postoje hudebníků, a to je na nich právě to zábavné.



Kapelník Stephen Gordon McBean vždy vládnul ujetým tenkým hlasem, ale jeho letošní spolupráce s Rachel Fannan, hudebnicí, pro kterou je „Destroyer“ první deskou BLACK MOUNTAIN, přináší do jejich zvuku zajímavou chemii. Slušelo by se napsat, že projekt má za sebou nějakou tu personální změnu, ale vrací se silnější než kdy před tím. Nové skladby na vás dopadají měkce, jakoby jste se pozvolna propadali do nějakého dávného snu a co víc, dokáží hypnotizovat. Už jenom spojení zbustřených kytar, stoner prvků se zvuky pravěkých synťáků má docela originální kouzlo. Naprosto lehce se zde přechází hranice mezi art-rockovou důstojností a kýčem digitálního věku, mezi halekačkou a hypnotizujícími fázemi, za kterými je neuvěřitelný svět. Optimistický naturel skladeb jako „Future Shade“ nebo „Licensed To Drive“, které jedou neochvějně vpřed a strhávají svou přímočarou chytlavostí, je asi nejzásadnějším příkladem definovatelnosti novinky. I ono spojení mužského a dekorativního ženského hlasu budí v mnoha momentech pozornost.


Z desky je poznat, že jde o fanatiky do rockové historie a dlouholeté pilíře klubové scény v oblasti kanadského Vancouveru. BLACK MOUNTAIN se s každou další deskou daří zvuk posouvat k větší dokonalosti a získávat stále početnější základnu posluchačů. O tom, že jde o úspěšný projekt, svědčí i letošní umístění alba ve všemožných národních žebříčcích a to i v řadě evropských zemí. Novinka působí rozhodně vyprofilovaněji než starší nahrávky a leckdo si zde může najít to své, kromě výše zmíněných hitovek zaujme třeba sabatoidní „Horns Arising“, která čerpá inspirace u tripových kapel jako HAWKWIND a MONSTER MAGNET, nebo keyboardy prostoupené, rozmáchlé vítání rozbřesku „FD´72“, které album velkolepě zakončuje. Materiál je směsí prvků, s jakými zacházely mnohé slavné kapely dávných časů, jen tyto prvky k sobě dosud málokdo poskládal. Tedy určitě to podobně odvážně neudělal nikdo z mainstreamové produkce. Jenže ve svobodomyslném prostředí, ve kterém se BLACK MOUNTAIN pohybují od začátku, je toho více dovoleno a ona hravost působí ve prospěch výsledku.


Přestože BLACK MOUNTAIN vychází spíše ze zaoceánské podzemní scény, reprezentované nejtypičtěji ze známějších jmen třeba někým jako DINOSAUR JR., jejich stylizace nepostrádá prvky sedmdesátkového a osmdesátkového rocku (je dovoleno dosadit ledacos od PINK FLOYD po METALLICU), především pak slavnými dinosaury-seniory, hrajícími své nákladné produkce na těch největších fotbalových stadiónech. Vlastně i tohle propojení se nakonec jeví dost kuriózně a zábavně. A tak si to prostě třeba někdy zkuste poslechnout.


21.11.2019Diskuse (0)Stray
janpibal@crazydiamond.cz