Vztah autora článku k hudbě Jiřího Schelingera a k projektu ZEMĚTŘESENÍ do chvíle než slyšel tuhle albovou dvojku: Prakticky žádný! Jako ročník 1975 jsem oslavovaného zpěváka přímo nezažil, ani v předškolním věku v televizi, natož pak někde na koncertě. F.R.Čecha mám doživotně zafixovaného jako toho prapodivnýho chlapíka, co v roce 1982 zpíval hitovku: "Já už jdu, jdu, jdu, už mám všechno hotový..." (což mne tehdy v sedmi letech zaujalo) a vlastně do doby , než jsem si to někdy po roce 1989 v nějakých hudebních tiskovinách přečetl, jsem ani netušil Více

Hype, který se strhl kolem druhého plnohodnotného opusu death metalistů BLOOD INCANTATION, nebere konce. Snad žádný výroční žebříček se bez tohoto záseku neobešel a nejspíš jako jediný metalový zástupce září i v rámci Top 50 sestaveného hipstery z Pitchforku. Přišel tedy čas podívat se mu decentně na zoubek, a to z pozice nezatížené trendem ani hatem. Nabízím pohled člověka, který si death metal dokáže užít, pár žánrových milníků už kdysi slyšel a má je celkem dobře naposlouchané i dnes.Když v roce 2016 vyšlo zmíněné americké grupě debutní album „St Více

Celý rok před vydáním čtvrtého alba byl nesporně nejnáročnější sezónou LED ZEPPELIN do té doby, ale na jejím konci stál opět velký úspěch. Výsledný materiál zaručil kapele nesmrtelnost. Legendám hard rocku se jí dostalo především díky epické skladbě „Stairway To Heaven“, takřka desetiminutové oduševnělé suitě gradující až kamsi do výšin nebeských, v níž se odehrávala jedna z nejpodstatnějších chvilek historie rocku. Cesta na piedestal a k bezpečně nejúspěšnějšímu albu kariéry však rozhodně nebyla snadná a plynul Více

Američané AFTER THE BURIAL vyrostli v jednu z hlavních kapel oblasti metalcore – deathcore - djent především díky své vytrvalosti a píli. Jejich nahrávky se objevují už patnáct let se železnou pravidelností, a byť třeba nejsou úplně top, drží konstantní kvalitu a vždy patřily k tomu lepšímu, co scéna nabízela. Ať už to bylo v časech úsvitu žánru, kdy šlo o skutečný progres, či v době, kdy se z jejich stylu stal mainstream. Dnes, kdy největší vlna zájmu opadla, AFTER THE BURIAL jsou stále zde a tvoří jeden z důležitýc Více

Za pouhé dva roky existence měli LED ZEPPELIN na svém kontě tolik zkušeností a úspěchů, že by to mnohým jiným muzikantům vystačilo na několik kariér. Čtveřice se prakticky v roce 1970 stává největší rock´n´rollovou institucí planety, obávanou a elektrizující koncertní jednotkou, způsobující pozdvižení kamkoliv zavítá. Mašinérie peněz v zlaté etapě rocku je roztočena do maximálních otáček. Z mladých a ambiciózních hudebníků se tak brzy stávají velmi bohatí lidé. Hektická atmosféra nekonečných přesunů na koncertních turné a Více

Před delší dobou jsem čtenářům CrazyDiamond naznačil, že aktuální situaci v táboře nástupců italských symfonických metalistů RHAPSODY hodlám zmapovat kompletně. Tak tedy pro připomenutí, kreativní klávesově-kytarové duo Alex Staropoli a Luca Turilli společně s výtečným zpěvákem Fabio Lionem dali v roce 1995 vzniknout RHAPSODY. Z nich se později stali RHAPSODY OF FIRE. Po řadě velmi dobrých desek odchází ambiciózní Turilli a zakládá LUCA TURILLIS RHAPSODY. Dotyčný svou touhu po větší bombastičnosti dotáhl do extrému na albu „Prometheus (Symphonia Ignis Divinus) Více

Je mylné si myslet, že vše na co LED ZEPPELIN od počátku dráhy sáhli, to jim vycházelo. Tak například několik úplně prvních britských koncertů s návštěvností okolo čtyř stovek diváků bylo příchozími spíše s určitou distancí odsledováno, než aby strhlo v publiku nějaký nápadně divoký rej. A to z důvodu počáteční nedůvěry, neboť byl nový projekt stáje Atlantic Records přijímán jako produkt tzv. kapitalistického rocku, který byl, dle kohosi, ostrovní mládeži programově předsouván. Nic nepomohla ani neuvěřitelná dynamika vystoupení, Více

Když Joe Elliott, zpěvák z řad DEF LEPPARD, před deseti lety zakládal tenhle svůj boční projekt, myslel pouze na připomenutí odkazu jedné ze svých nejoblíbenějších kapel, britských 70´s rockerů MOTT THE HOOPLE, kapely poskládané okolo frontmana Iana Huntera, populární zejména v první polovině sedmdesátých let. Postupem doby se DOWN´N´OUTZ vyvinuli z revivalu v regulérní dlouhodobé těleso, přesně takové, které je schopné se prezentovat i  vlastní tvorbou. Třetí deska „This Is How We Roll“ vyšla letos na podzim a potvrzuje života Více

Na jednu stranu se musím pobaveně usmívat, když čtu jak ve svých promo materiálech prakticky úplně neznámá česká kapela propaguje vlastní úspěchy a cestu vedoucí k prosazení se v zahraničí, na stranu druhou rád přiznávám, že NASTY RATZ jsou od minulého týdne, kdy jsem jejich nové album poprvé slyšel, snad jedinou tuzemskou glam-metalovou kapelou, jejíž poslech mne baví. Čtveřice se sice drží zaběhlých šablon stylu, který slavil největší úspěchy hodně dávno a hodně daleko, tedy zejména v USA osmdesátých let, ale to vůbec nevadí, neboť kluci hraj Více

Když se dvaadvacetiletý a již tehdy vyhlášený studiový muzikant a velmi dobře placený nájemný kytarista Jimmy Page v roce 1966 objevil v řadách blues-rockových YARDBIRDS, doznala jeho dosavadní kariéra trochu živějšího směru. Do té doby si byl vědom nevýhod cestování a menšího finančního ohodnocení, které šlo ruku v ruce s členstvím ve stabilní kapele, zkrátka neměl dlouho důvod cokoliv na své klidné práci ve studiích měnit. Původně měl být uvnitř YARDBIRDS pouze dočasným baskytaristou, ale když jej zanedlouho formace vedená jedním z největších kytar Více