Last Hardrock Outsider

ZEMĚTŘESENÍ - Zemětřesení 2

Vztah autora článku k hudbě Jiřího Schelingera a k projektu ZEMĚTŘESENÍ do chvíle než slyšel tuhle albovou dvojku: Prakticky žádný! Jako ročník 1975 jsem oslavovaného zpěváka přímo nezažil, ani v předškolním věku v televizi, natož pak někde na koncertě. F.R.Čecha mám doživotně zafixovaného jako toho prapodivnýho chlapíka, co v roce 1982 zpíval hitovku: "Já už jdu, jdu, jdu, už mám všechno hotový..." (což mne tehdy v sedmi letech zaujalo) a vlastně do doby , než jsem si to někdy po roce 1989 v nějakých hudebních tiskovinách přečetl, jsem ani netušil, že ti dva spolu hudebně nějak souviseli. Z toho důvodu jsem původní projekt ZEMĚTŘESENÍ v sezóně 1992/93, v éře přesycenosti trhu, vpádu zahraničních nahrávek a produkcí do regálů českých hudebních prodejen a půjčoven, tak nějak prospal a zpětně zjistil, že je to vlastně vcelku zajímavě udělaná deska (navíc ve své době velmi úspěšná), kde se nachází pár velmi dobrých a pár vcelku normálních (dříve nevydaných) skladeb spjatých s výše uvedenou dvojkou muzikantů, lehce zmodernizovaných, přitvrzených a zahraných  předními hudebníky naší tehdejší metalové scény. Jak tedy může někdo s podobně minimální vazbou na minulost projektu slyšet jeho současnost? Asi nějak takhle.



Jak tedy začít? Projekt ZEMĚTŘESENÍ se už před časem dočkal obnovy prostřednictvím comebackového turné, kterého se účastnili všichni hudebníci zodpovědní za původní podobu úspěšného all stars projektu z první poloviny devadesátých let. Nyní přichází čas i na albové pokračování pod názvem „Zemětřesení 2“, kterého se však již neúčastní Aleš Brichta ani Vlasta Henych. U pokračování vzpomínky a pocty svébytnému hlasu Jiřího Schelingera dostávají, vedle kytaristy a duchovního otce Miloše Doležala a bubeníka Štěpána Smetáčka, v aktuální sestavě prostor nové tváře, konkrétně zpěvák Mladen Djelmo a baskytarista Miloš Doležal mladší. Tyto proměny se okamžitě s prvními poslechy nové desky ukazují být zcela legitimními a důvodnými, neboť zjevně přispěly k hladšímu průběhu realizace díla. To si zachovává onu často proklamovanou Schelingerovu autenticitu a zároveň působí poplatně současnému letopočtu vydání, což je samozřejmě skvělé zjištění.


Nová čtveřice měla před sebou zajímavý úkol v podobě vypilování a poskládání sbírky skladeb, která by mohla působit aktuálně, podnětně a zároveň připomenout odkaz již devětatřicet let zesnulého zpěváka. Celek je tak složen v kontextu aktuálního rockového zvuku a obsahuje, jak tři skladby čerstvě dodělané, které se odrážely pouze z textových fragmentů dochovaných v šuplících F.R.Čecha a na které bylo nutné od základu dopsat hudbu, tak další skladby, které z dávné minulosti zůstaly v ne zcela vypilovaných a ne zcela profláklých verzích, ve kterých byly již tehdy několikrát prezentovány (ať už na koncertě či na posledním singlu). Těm se rovněž dostalo patřičné aktualizace zvukové formy.


Právě onu skutečnost, že se hudebníci jali k dílu přistupovat co nejvíc ze současné perspektivy a opatřily tak ony texty hutnou a vrstevnatou instrumentální složkou, slyším jaku tu největší devízu díla. Nebylo by nic horšího než ponechat vybrané starší nápady v podobě bigbeatových odrhovaček z dob normalizace. Výsledek tak spíše odpovídá skutečnosti, jak je možné dělat hardrockovou hudbu dnes. Změna na důležitém postu zpěváka a tudíž i neúčast Aleše Brichty rovněž neskončila fiaskem, protože novic Mladen Djelmo svým hlasem velmi připomíná právě Jiřího Schelingera. Hlasová podobnost s jeho předobrazem je okamžitě zjevná a vzpomínce prospěje.


Osobně mě je zde nejvíce sympatická právě ona metalicky hutná instrumentální složka, zřejmá hlavně u zcela nově dodělávaných songů. Úvodní „Severák“ je mistrovský sabatoidní kousek stojící na valivých riffech a živočišném Djelmově hlase, skladba však prochází i vývojem a ze svého středního tempa se zhruba v polovině rozběhne do vyšších otáček. Obě tyto, svou rychlostí rozdílné fáze rovněž vlastní výborné kytarové sólo. Song má potřebnou dramatičnost, vyznívá dostatečně temně a je schopen gradace prostřednictvím chlapácky rozmáchlého refrénu. Zkrátka pecka od začátku do konce. Díky hutným kytarovým riffům mě svým způsobem baví i následná „Bez tebe nelze žít (RNR)“, která pojednává o závislosti na rocku a svým pojetím rovněž čerpá z odkazu britských démonů BLACK SABBATH. Bohužel textová složka je zde na rozdíl od songu „Severák“ velmi slabá, viz třeba fragment textu typu: ...bez válek bude mír, bez mlíka by nebyl sýr..., u kterého se neubráním úvaze, jak moc jednoduše a do spokojenosti to musí mít někdo hozený, aby to tam narval. Nicméně kvalitu vyváží texty jiné.


Třetí „Maratón“ je údajně song, který již Schelinger naživo prezentoval v poslední etapě své někdejší kariéry. Zde byla píseň zručně převedena do aktuální formy a opatřena vyšší dravostí a nařvaností, bohudík si zachovala i nápaditost a tak její boogie fazónu udržují rychlejší tempa i znamenité propojení modernější instrumentální složky s letitým textem. Pochmurná skoro balada „Znám tisíc důvodů“ patří k nejlepším písním na albu, povedla se jak co se týče instrumentace, tak po stránce textové, navíc její nostalgická nálada dokáže zaujmout. Jde o song, který by dle mého skvěle vyzněl i s Brichtou u mikrofonu. Skladby „Alchymista“ a „Sen“ existovaly již za Schelingerova života a vyšly na singlu, nyní byly rovněž přepracovány do aktuálnější zvukové podoby. Obě mají určitě hitový potenciál, zároveň však nepůsobí plytce. 


Hodně se mi líbí „Sněhová královna“, která se vykazuje ponurou atmosférou, pomalejším tempem a vrstevnatou textovou a instrumentální složkou. Jde o důkaz, že se stále dá dělat kvalitní hardrocková hudba s českými texty na prvotřídní úrovni. Písně „Hodina H“ a „Hostina“ už jsou spíše průměrnějšího ražení a ve své době prověřená balada „Ptají se lidé“ už platí jen za takový chytlavý bonus na závěr. Nebýt tedy několika horších textů (viz výše) a nějakých těch banálnějších chvil v rámci druhé poloviny alba, bylo by to ještě o kus lepší. I tak si myslím, že se návrat ZEMĚTŘESENÍ s druhou deskou povedl. Skladby mají dravost, atmošku i nápady a aktuální zvuková stránka jim ve výsledku rovněž pomáhá.


06.01.2020Diskuse (21)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Cliff
13.01.2020 10:49

Nahrávka na můj vkus značně zkreslená a zprasená limiterem s dynamikou v rozmezí pěti decibelu.Česká Death Magnetic.

 

Stray
08.01.2020 22:50

Když mluvím o "těch druhých", tak jsou to ti, kteří už zde nejsou. Za sebe můžu říct, i přestože se nevyhnu chyb a nedokonalostí v článcích, že jedu na 100%. To co je na výsledku nedokonalé, už je nad rámec mých schopností. Článek je vypuštěn, když už ani není síla jej znovu přečíst.

 

Kelly
08.01.2020 22:40

Stray: Dělat něco sám, precizně podle svých představ určitě vede k uspokojení autora, ALE nikdy nedojde velkého uznání od většiny v době jeho života.

Tím ti přeji hodně zdraví a sil do roku 2020 a dlouhá léta s brblající většinou.

P.S. Bez perfekcionistů ve všech oblastech života by se už svět rozsypal :-)

 

Stray
08.01.2020 22:34

Ber to tak, že si z toho už musím dělat prdel, nic jinýho totiž nezbývá. Snažím se přijít stále na řešení situace, nalézt tu, se kterou by bylo co nejvíc zúčastněných lidí spokojených, ale nejde to, buď jsem spokojený já a nebo ti druzí.:-)

 

Stray
08.01.2020 22:24

Kelly: víš co? Já s tebou znovu naprosto souhlasím, ano, k izolaci, jsem toho rovněž důkazem, škoda, že si mnohem spíš přijdu na místo Ritchieho Blackmorea jako Jarda Hřebík (někdejší trenér Sparty z let 2001 a 2002), ten se údajně ve snaze o perfekcionismus, nátlakový totální fotbal - ve sprintu bránit i útočit a naprosté plnění úkolů dokonce rval i s hráčema v kabině:-) , třeba vypočítával fyzické proporce jednotlivých hráčů, přičemž do rovnic dosazoval nejen váhu hráčů, ale i dynamické položky jako koeficient zrychlení k množství svalové hmoty - prej matematika nelže!:-)))) Víš co - vést to tady jinak, tak mám určitě o několik stovek vyšší návštěvnost, ALE články by nebyly tak dobré a nebylo by jich tolik. Chyběly by totiž ty mé, protože bych na své psaní už neměl sílu.

 

Kelly
08.01.2020 22:04

Stray: ....já taky ne :-)

 

Kelly
08.01.2020 22:03

Stray: Jenže absolutní perfekcionismus vede k izolaci - Dodo toho je zářným příkladem. Zemětřesení 2 je po dlóóóóóóuhé době první deska, kdy hraje s jinými muzikanty a ne jen sám se sebou.

 

Stray
08.01.2020 21:13

Kelly: Dík, máš pravdu - ta první deska vznikla zřejmě spontáněji. Jinak mě zaujala věta, že si Dodo pohlídal snad i to, zdali mají všichni vyčištěné zuby, to fakt pobavilo :-), myslím že je to dobrý a jediný správný přístup, zevláctví, sólíčkaření nebo demokracie, to jsou všechno věci, které nejdou tolerovat a to ani zde na webu! Jéje, málem bych zapomněl, já si dneska večer ještě nevyčistil zuby.:-)

 

Kelly
08.01.2020 21:07

Stray: Musíš vzít v potaz, že Zemětřesení 1 vzniklo po anketě, kdy se vybraní muzikanti mezi sebou dohodli, že by bylo dobré si spolu zahrát, na novou tvorbu nebyl čas a tak se šáhlo po JS a prakticky bez zkoušení to hoši mázli :-)
Zemětřesení II je vymazlená deska, kde si Dodo pohlídal snad i to, zda mají všichni vyčištěné zuby :-) Jinak by se toho nezúčastnil - proto zní naprosto skvěle.

 

Stray
08.01.2020 18:17

Zatím za mnou obě ZEMĚTŘESENÍ z originálu - obě alba zní perfektně. Protože jsem s tou první deskou od jejího původního vydání nežil, tak se mě prostě ta druhá líbí trošku víc (u obou však to hodnocení 80% odpovídá), proč tomu tak je, slyším tedy hlavně díky tomu, že tahle novinková dvojka mě přijde dramaturgicky sevřenější a ucelenější. Když to řeknu prostým selským rozumem, tak mě novinka přijde méně odrhovačková a víc vrstevnatá a bytelná. K těm albům Schelingera se ve zkratce vyjádřím později.