Last Hardrock Outsider

BLOOD INCANTATION - Hidden History Of The Human Race

Hype, který se strhl kolem druhého plnohodnotného opusu death metalistů BLOOD INCANTATION, nebere konce. Snad žádný výroční žebříček se bez tohoto záseku neobešel a nejspíš jako jediný metalový zástupce září i v rámci Top 50 sestaveného hipstery z Pitchforku. Přišel tedy čas podívat se mu decentně na zoubek, a to z pozice nezatížené trendem ani hatem. Nabízím pohled člověka, který si death metal dokáže užít, pár žánrových milníků už kdysi slyšel a má je celkem dobře naposlouchané i dnes.


Když v roce 2016 vyšlo zmíněné americké grupě debutní album Starspawn“, vyplatilo se být ve střehu. Klasické postupy, uchopené po svém a opatřené lákavou polevou decentní špíny, daly vzniknout poměrně originálnímu dílku s temnější atmosférou a solidním groovem. Chytrou variací na MORBID ANGEL nikdy nepohrdnu, a to ani v nabízené epičtější variantě, evokující staré desky MY DYING BRIDE, popř. sílu „Beyond Sanctorum“ od THERION. Debut zabodoval nejen u mě. Na poměry metalového undergroundu se dostavil velký úspěch, který přerostl až v onen hype. Nakolik uvedený ohlas ovlivnil sedmdesátkovou výtvarnou stránku, jakož i „kosmické“ (space) vyznění novinky a nakolik šlo o přirozený vývoj, asi zůstane otázkou, přičemž kombinaci obojího nelze vyloučit. Hudební kvalita naštěstí přetrvala a přes celkové zpřístupnění se aktuální tvorba BLOOD INCANTATION nachází stále ještě daleko za hranou toho, co odděluje death metal od běžné, resp. trendové metalové produkce.


Upřímně, nadšení z „Hidden History of the Human Race“ se nedivím ani trochu. Jeho kouzlu lze propadnout velmi snadno. Stačí jen zapomenout na totálně nepůvodní ingredience, kterými je poctivě vyspárován téměř každý moment, popř. si lze se znalostí věci maximálně užívat právě působení všech těchto ingrediencí v celé komplexnosti. Volím druhý přístup a opájím se nehitovými, čistě metalovými skladbami, plnými atraktivních nápadů. Všichni instrumentalisté excelují a v rámci žánru se derou až na absolutní špičku. Nechybí jim muzikálnost ani řemeslná poctivost. Závěr o paralele s posledními NOCTURNUS AD se nabízí, jakkoli jsou posledně jmenovaní o dost osobitější a méně přístupní.



Jak už jsem naznačil, BLOOD INCANTATION zhusta citují, a to i v některých kytarových sólech. Došlápnout by si na ně mohli především již zmínění MORBID ANGEL, správce pozůstalosti DEATH a možná i IMMOLATION. Jenže to by přišli o skvělé propagátory. V žádném případě totiž nejde o nějaké bohapusté seskládání ikonických pasáží, jaké předvádějí třeba GRUESOME, hudbě dominuje snaha o „zumělečtění“, lépe řečeno, úsilí o posun závažnější old school kvality na (nový) umělecký level. Nejde tedy o pouhé kopírování lety prověřeného materiálu, jehož přesvědčivá interpretace vede nanejvýš do klubu naplněného nostalgickými čtyřicátníky. Všichni muzikanti se evidentně snaží o něco víc. Cílem ovšem není ani další přírůstek do škatulky progresivního deathu, přetékající atletickým testosteronem valícím se z vydavatelství Unique Leader a nově např. The Artisan Era, ale natočení díla ve stylu, který bych se nebál nazvat art/prog deathem. Pozor, fúzi death metalu s MARILLION nečekejte, i když takový začátek „Inner Paths (To Outer Space)“ …, no znalci progové lahůdky „Brave“ si možná něčeho povšimnou. Jestliže chce náš kvartet zachovat věrnost žánru, z něhož vzešel, má každopádně k dispozici poměrně malé hřiště. Nestavět při tom na nápadech uvedených deathových veličin proto dost dobře nelze, rozhodně ne v této tvůrčí fázi. Co přinese jeho členům budoucnost, se teprve uvidí. Mohou sestoupit více pod povrch, mohou otočit kormidlem a zahájit výlov ve zcela odlišných vodách. Při jejich schopnostech a talentu mohou prakticky vše. Zatím onen relativně malý prostor ve stylu známém z Harryho Pottera kouzelně přifukují, zkrátka, dimenze sem dimenze tam, příběh má přednost.


Dostali se BLOOD INCANTATION ve své snaze aktuálně dál než kupříkladu OBSCURA? Možná ano, řekněme však, že spíš jinam. Jsou syrovější, daleko méně profesorští, a tudíž daleko více pocitovější. V tomto směru mají výrazně blíže k NILE nebo MITHRAS. Podstatné je, že kytary pánů Morrise Kolontyrskyho a Paula Riedla jsou neustálé v permanenci a ve slušné kadenci srší nápady, barvami, magicko-mystickými náladami, jimž znamenitě svědčí i hlubší Paulův growling. Nejde o cestu do nitra či hloub, naopak, posluchač se po známé stezce vydá do nezměrného prostoru plného záhad. Z monumentální „The Giza Power Plant“ zavane i Orient, aby poté nenuceně přešel do pravé anglicko-švédské doomové deprese. Přechod z jedné vznešené polohy do druhé nemá chybu. Věřte tomu, že tahle kapela doom skutečně umí, stejně tak i americký black.


K prostorovému dojmu přispívá též organický zvuk, představující pravé požehnání pro famózní hru bubeníka Isaaca Faulka a mazlivé podkresy baskytary Jeffa Barretta. Přestože samotné dynamické hodnoty nejsou kdovíjaké, faktem zůstává, že album „dýchá“ a zvuk nedrtí. Úvahy ohledně přínosu čistě analogového záznamu, který byl při nahrávání údajně využit, ponechám na povolanějších. Pro mě osobně je důležité, že jsem vyloženě pozitivní dojem stran zvukové stránky nabyl, aniž bych měl o způsobu nahrávání jakékoliv poznatky. Tak či onak, po zhruba devíti minutách závěrečné suity Awakening From The Dream Of Existence To the Multidimensional Nature Of Our Reality (Mirror Of The Soul)“ se ozve taková „DEATH a spol. nádhera“, že popsané vyznění ocení snad všichni.


Dvojka BLOOD INCANTATION metal nespasí. Jde jen o další kamínek na cestě vedoucí k poznání, že tvrdá hudba dělaná talentovanými hudebníky má stále zajímavý potenciál. Pokud redaktoři Pitchforku v minulém roce preferovali právě tuto desku, nemají špatný vkus. My ostatní si díky jejich „objevu“ můžeme příjemně zkrátit podezřele dlouhé čekání na nové megadílo VEKTOR.


03.01.2020Diskuse (15)Pekárek
hackl@volny.cz

 

Pekárek
15.01.2020 16:34

Fajn postřeh. Starspawn bylo vynikajíci, temnější. Nové album je odlišné, korespondující s obalem. Stran celkového vyznění a nápaditosti posledního 18minutového kolosu se skutečně může vést polemika. Být tebou, ještě bych tu desku poslouchal. Sám se na ni fakt těším, už jen kvůli tomu zvuku.:)

 

Widl
15.01.2020 15:57

Pro mě je deska zklamáním. Baví mě vlastně jen její první půlka, což je přeci jen trochu málo :) Riffy jsou zajímavě poskládané a kdo má dost naposloucháno, bude ne něj vykukovat kde co. To není špatně, naopak je to poměrně osvěžující. Čert vem větší jemnost ve výrazu. Hlavní problém mám s megalomanií produkce. Deska by zasloužila prořezat od rušivých, vatovitých "art" výplní s kterými se v druhé půlce roztrhl pytel. Ale co by pak vlastně z druhé půlky zbylo? Jasný top je ale zvuk. Je to tím analogem? Zvuk je jasný, čitelný a přitom hutný a hrubý.

Starspawn nepřekonán, ba ani zdaleda nevyrovnán. Ta deska je pořád jednou z nejlepších za poslední léta.

 

Stray
14.01.2020 14:52

OK, mě zas přišlo divný, proč někomu vadí slova, která se tu objevují tak ve třech článcích z tisíce. Osobně se v nich nevyžívám, ale když je někdo použije, tak hned neskáču do stropu. Nechci si fandit, ale podle mne je tady velká spousta pozoruhodně napsaných článků. :-) Na mém předchozím vzkazu bych kosmeticky zaměnil pouze původní slovo "hele" za charismatičtější "poslyš". :-)

 

čubírková
14.01.2020 10:58

Já se s nikým nechci dohadovat o kravinách, jen jsem napsala, co jsem z textu cítila. Tzn. nadužívání cizích/moderních slov - zvlášť mě to zamrzí u ročníků, které jsou mi blízké.. Že to vyvolá "vlnu" takové ochranářské nevole, mě nenapadlo. Promiňte. Měla jsem na mysli spíš jen zamyšlení nad formou vyjadřování, nikoli odsouzení textu recenze.
OK.
Váš web, Vaše pravidla.
Omlouvám se, bavte se tedy raději prosím o tom, jak nahajpovanej hipster má hustokrutopřísně "pověšenou" kajtru... Jsem hater? CAJK. Ne|KA.

 

Pekárek
13.01.2020 16:43

Ču: Mně se ty výrazy líbí.:) A třeba u hipstera bych synonymum hledal jen těžko. Internetovej hate je také specifikum. Ale Stray má pravdu, bavme se spíš o hudbě

 

Stray
13.01.2020 16:12

Hele čubírková, možná by to chtělo se tu trochu víc porozhlídnout a přečíst si třeba Zeppelíny. Mám pocit, že Pekárek tu recenzi nepsal, aby se pak s někým dohadoval o kravinách.

 

čubírková
13.01.2020 15:24

je to trochu mimo téma, ale musím...
Hype? Hipster? Hate? To jsou slova z recenze. I zde? Jak na to reagovat?
Možná jen "Pojď stoupat jak dým".
Takhle se přece nevyjadřují ročníky 1975 a něco... a nebo už i MY se měníme v unifikovanou komunikační masu? (sorry, možná to jen nějak nedokážu zkousnout..., ale chápu to...)

Hostinský Hrubeš Hýká Hrůzou...

 

Pekárek
04.01.2020 16:05

Ale, jak už jsem naznačil, když budu psát o debutu, budu mít na mysli primárně první řadovou desku.

 

Pekárek
04.01.2020 15:59

Prostě, kdybych chtěl psát o něčem, co bylo úplně na začátku, nepsal bych debutní album, ale jen "debut".

 

Pekárek
04.01.2020 15:54

Lord: Proto jsem také napsal debutní album a nikoliv debutní ep. Pokud platí,že když vydáš debutní singl, tak už nemůžeš vydat debutní album, pak máš ovšem pravdu. Ale to podle mě neplatí. Debutní může být synonymem pro první. Singl navíc vychází v řadě případů před prvním albem. Znamená to, že třeba Iron Maiden nemají debutní album, přičemž mají jen debutní singl? A jejich debutnímu albu se může říkat jen první album?