Last Hardrock Outsider

LED ZEPPELIN - Led Zeppelin III

Za pouhé dva roky existence měli LED ZEPPELIN na svém kontě tolik zkušeností a úspěchů, že by to mnohým jiným muzikantům vystačilo na několik kariér. Čtveřice se prakticky v roce 1970 stává největší rock´n´rollovou institucí planety, obávanou a elektrizující koncertní jednotkou, způsobující pozdvižení kamkoliv zavítá. Mašinérie peněz v zlaté etapě rocku je roztočena do maximálních otáček. Z mladých a ambiciózních hudebníků se tak brzy stávají velmi bohatí lidé. Hektická atmosféra nekonečných přesunů na koncertních turné a zde aplikovaný bouřlivý životní styl však zakrátko vede k tomu, že si idoly rockové mládeže na počátku sedmdesátých let začínají sami hledat únikové cesty. Robert Plant i John Bonham si brzy pořizují vlastní farmy kdesi na venkově v Midlands, neboť se ani jeden příliš nehlásí k městskému způsobu života. Ne že by pánové na svých nových hospodářstvích plných domácích zvířat zastávali onu každodenní dřinu, od toho tam byli jiní, ale určitá spjatost s přírodou pro ně začala být důležitá, stejně jako vyjížďky na koních a ničím nenarušovaný životní prostor, kterého se na venkově dostávalo přeci jen o hodně více než v hlavním městě.



Introvertní Jimmy Page se naopak mimo turné uzavírá ve svých londýnských příbytcích a postupně zvelebuje své sbírky starožitností, okultních předmětů a exotických hudebních nástrojů. Dní volna mezi koncertními trasami mají však rockeři jen velmi málo, a tak je brzy čas myslet i na budoucí materiál. Už první nápady roku 1970 vypovídají o poměrně znatelném vývoji tvorby LED ZEPPELIN směrem ke zklidnění. Kapela totiž odjíždí na jaře do waleských hor, kde v oblasti Snowdonia ve stavení nazvaném Bron-Yr-Aur zkouší a rozvíjí nápady pro příští nahrávku. Jde o velmi plodná sessions, neboť z nich bude kapela čerpat nejen na následující třetí desce, ale v mnoha případech i na několika pozdějších albech. Stavení z konce 18.století nemá vlastní elektřinu a vše je v něm ponecháno tak, aby umocňovalo spjatost s divokou přírodou, která jej obklopuje. Osvětlení zajišťují petrolejové lampy, pro vodu se chodí ke studni, zkrátka vše je tam ponecháno původní, což pro chtěnou autenticitu materiálu nakonec může vyznívat pouze blahodárně.



Přednost zde dostávají akustické kytary a mnoho vlivů je do skladeb čerpáno z tradicionalistické hudby a keltského folku. Už na předchozích amerických turné se Jimmy Page i Robert Plant nadchli pro kalifornskou folkovou scénu, reprezentovanou zejména zpěváky a hudebníky jako Donovan, Joni Mitchell nebo tehdy relativně novou kapelou CROSBY, STILLS, NASH and YOUNG. Kombinace vlivů z tradiční anglické i americké kytarové hudby, vyvěrající nejen z louisianského blues, ale zejména z výše uvedených folkových proudů, se nakonec stává pramenem vzniku třetí desky LED ZEPPELIN. Poklidná forma skladeb se jeví jako velmi vhodná pro pozdější aranžérskou práci ve studiích, na kterou se Jimmy Page velmi těší a je připraven využít širší škály nástrojů, efektů a aranžérských vychytávek. Kapela ve Walesu absolvuje kromě plodných zkoušek také několik pěších tůr a výletů po hřebenech okolních kopců. Celkově je tak pobyt chápán jako velmi přínosný, co se reaktivace sil týče.


Stejně jako v případě druhého alba, zůstane proces vzniku trojky rozprostřen do půlročního období, kdy jsou právě pauzy mezi jednotlivými koncertními trasami využívány pro potřeby studiové práce. Ta je kouskovaná do několika fází a jsou díky ní využita hned tři rozličná studia. Jednak si LED ZEPPELIN pronajímají na venkově v jižní Anglii historickou usedlost Headley Grange, kam přiváží i mobilní studio zapůjčené od THE ROLLING STONES (většina skladeb z alba „Led Zeppelin III“ je zaznamenána právě zde), dále jsou však využívána další dvě místa v Londýně, ať už tradiční studia Olympic, tak poprvé také Island studios. Je nahráno podstatně více skladeb, než se nakonec objeví na albu, většina z neuveřejněných přebytků je však k nalezení na některé z dalších nahrávek kapely.



Album nakonec vychází na konci září 1970 a je netrpělivě očekáváno největším počtem fanoušků, jaké kdy v historii kapela měla. Zhruba osmsettisíc alb už je předem nasmlouváno u vydavatele a to aniž by kdokoliv z desky slyšel byť jen jeden nahraný song, protože LED ZEPPELIN jsou po dvou letech existence zcela jistě největšími hvězdami rocku a dostávají se, co se týče popularity, i před THE BEATLES (tou dobou už půlroku neexistujících) a THE ROLLING STONES. Poklidný ráz desky a odklon od mohutných kytarových valů však mnohé dezorientuje, a tak se brzy mluví spíše o rozčarování. Přijetí třetího alba není v době vydání zdaleka tak vřelé, jako se všeobecně od LED ZEPPELIN čekalo a mnohé fans hard rocku šokuje příklon britských hudebníků k akustickým skladbám a kombinaci blues-rockových prvků s folkovými. Kritika kapele rovněž vyčítala samolibost a nazvala sbírku nevyužitou šancí k definitivní korunovaci. 


Ze zpětného pohledu je však tento materiál naprosto mimořádný a mistrovský, a skutečnost, že působí svěže a odvážně ještě dnes, z něho dělá nadčasové dílo legendární kapely, která se řídila pouze svými skladatelskými instinkty. Šlo v podstatě o logický krok stále se zdokonalujících hudebníků. Ve studiích byly využity zas trochu nové postupy, které pomohly LED ZEPPELIN posunout se do nové, nástrojově o něco pestřejší etapy. Album „Led Zeppelin III“ tak považuji za velmi důležitou a pestrou sbírku v rámci diskografie, která je triumfem zejména Jimmyho Page coby producenta. Stejně jako tomu bylo vždy od té doby na všech deskách LED ZEPPELIN, kapela se ani zde neomezovala pouze na jeden žánr.



Pokud bychom si rozebrali jednotlivé skladby, slyším to asi nějak takhle. Hned úvodní bouře „Immigrant Song“ je asi nejvíce poplatná úvodní etapě kariéry LED ZEPPELIN. Jde o drtivý nástup rytmů a kytarových riffů v rychlém tempu, který je doprovázen Plantovými frenetickými výkřiky. Song dokázal v posluchači rozohnit emoce a byl jakousi výzvou k boji. Textově byl song inspirován vikingskou mytologií a Planta s Pagem tohle téma napadlo během jejich jediného festivalového vystoupení na Islandu, kde se kapela zastavila během jejich přeletu z amerického turné. Skladbu si fanoušci po celém světě okamžitě zamilovali, neboť šla na ruku všem, kdo toužili v souvislosti s LED ZEPPELIN po hardrockové divokosti a energii. Byla po právu zařazena do koncertního repertoáru, ze kterého vypadla až v polovině sedmdesátých let. Šlo také o jediný zveřejněný singl z třetí desky. „Immigrant Song“ ještě dnes oslňuje a je vnímán jako jeden z prazákladů metalové hudby. Strhující klasika, která v každém ohledu obstála ve zkoušce času.


Aranžérská a žánrová pestrost se promítá do druhé skladby „Friends“. Ta působí, i díky využití moogového syntézátoru Johna Paula Jonese a partům smyčcového orchestru, zde evokujícím vlivy indické hudby, poměrně hypnoticky. Plantův výkon je v ní znovu dechberoucí a žánrová nezařaditelnost ze skladby dělá perlu Pageova studiového portfolia. Další experimentální kousek má jméno „Celebration Day“ a je charakterizován brebtavým Plantovým projevem, velkoměstskou neutěšeností a uspěchaným tempem, klouzavými slide-kytarovými riffy Jimmyho Page, zde chaoticky prezentovanými ve stylu - někde mezi americkým boogie a automobilovými závody. Skladba dala ve studiu všem zabrat a byla dokončována ve všech výše uvedených studiích po celou dobu snahy o dotažení třetího alba, tedy od jara do podzimu 1970.



Prostřednictvím „Since I´ve Been Loving You“ se LED ZEPPELIN znovu světu ohlásili coby význačná blues-rocková instituce, dokonce bych řekl, že zde jejich blues působí tak vyšlechtěně, až se v souvislosti s ním dá hovořit o jeho aristokratickém původu. Nádherná, téměř sedmiminutová kompozice odhaluje skladatelské mistrovství dvojice Page/Plant a je bez větších pochybností řazena k největším klasikám kapely. Jimmy Page servíruje krásné dlouhé tóny, vše je decentně podmazáno hammondy J.P.Jonese a Bonhamův rytmus nabírá až osudového charakteru, vše posléze vrcholí v Pageově nádherném kytarovém sóle, jenž je rozuzlením fatálního dějství plného Plantových stenů. Následující „Out On The Tides“ považuji spíše za jeden ze slabších kusů na desce, i když se o něm nedá mluvit jako o nedokonalém, zkrátka konkurence je zde velká. Významný podíl na skladbě měl tentokrát bubeník John Bonham, jehož rytmus inspiroval Page k nápadům na ty správné riffy. Skladba má, díky rozjitřenému Plantovu hlasu, správně siláckou dravost, obstojně tak zakončuje hlasitější z obou stran kolekce.



Druhá strana alba je zahájená přepracovaným country tradicionálem „Gallows Pole“. Page se při tvorbě nechal inspirovat verzí od Freda Gerlacha nebo folkovými kořeny Leadbellyho melodií a výsledek se k poklidnějšímu a přírodnímu charakteru alba nakonec hodil, respektive desku docela podstatně charakterizoval. Signifikantní bylo pro tuhle píseň i využití pro LED ZEPPELIN do té doby netradičních nástrojů, ať už šlo o mandolínu, banjo nebo dvanáctistrunnou akustickou kytaru. O „Gallows Pole“ lze zpětně mluvit jako o jedné z nejodvážnějších skladeb tehdejších LED ZEPPELIN. Co k ní více říct? Povedla se brilantně! Další zdejší folkárna má název „Tangerine“ a jde o rozvinutý nápad Jimmyho Page ještě z časů YARDBIRDS, který dostal správnou formu během jamů v Bron-Yr-Aur. Charakter písně udávají i dvě bohaté vokální linie, obě nazpívané Robertem Plantem. Celkově má skladba ohromný náboj, ač jde o poloakustickou věc dojemného charakteru. Další mistrovské dílo se jmenuje „That´s The Way“ a jde o další folkovou píseň, která vznikla v chatrči Bron-Yr-Aur ve waleských horách. Co se aranžérské práce s kytarami týče, ale i stran vynikajícího Plantova textu, pojednávajícího o zbrklém odloučení dvou zamilovaných mladých lidí, kdy rozličný původ každého z nich nenapomáhá společné budoucnosti, je skladba zkrátka bezchybná. Oddychovka „Bron-Y-Aur Stomp“ působí jako country dusárna (či americká lidová píseň) a má své zvláštní kouzlo, které tkví znovu ve využití nejrůznějších, na poměry kapely do té doby netradičních nástrojů. Velmi zvláštní a velmi silné třetí album LED ZEPPELIN zakončuje přepracovaný bluesový tradicionál z konce dvacátých let, ze kterého se v podání kapely stala píseň „Hats Off To (Roy) Harper“ protkaná celou řadou prapodivných efektů a zvukových smyček. Šlo tak zjevně o nejexperimentálnější kus celého alba, jehož základ vězel v melodii potulného pěvce Bukka Whitea.  



Jasně patrný údiv, jaký nová největší kapela světa způsobila kolegům z branže. Paul McCartney a David Gilmour v průběhu vystoupení LED ZEPPELIN během jednoho z letních festivalů roku 1970.


26.12.2019Diskuse (0)Stray
janpibal@crazydiamond.cz