Belgičtí DAGGERS jsou jako zástupci surového metalového undergroundu v této době patrně ve svém živlu. Hranice mezi „koníčkáři“ a těmi viditelnějšími, kteří nesou na trh skutečnou kvalitu, podchycenou oficiálním hudebním průmyslem, se jaksi v posledních letech čím dál více stíraj. Ne však  na tomto místě, u mého psacího stolu. Jejich hudba stojí kdesi na blátivé hranici mezi neurvalým evropským hardcorem (s trochou nadsázky lze říci, že jsou jedněmi z potencionálních následovníků REFUSED, i když spíše jen členy jedné z větví, která vyrašila z jejich Více

Úspěch čtvrtého alba („Rust In Peace“) z podzimu roku 1990 a následná turné na jeho podporu doslova přes noc katapultovali MEGADETH do nejvyšších pater zaoceánské heavy metalové scény. Poprvé se tak o kapele nemluvilo pouze v rámci poměrně těsné škatulky thrash metal, kterou se vlastně Mustaineovci vždy do té doby snažili  obohacovat něčím navíc a skládat s jistými přesahy, což jim vyneslo účast v The Big Four, ale daleko více zaznívala v souvislosti s nimi označení jako progresivní (nebo dokonce americká) ob Více

Kanada je určitě jednou z nejzajímavějších destinací na mapě světové hudební scény. Místní klima značně podněcuje muzikantskou osvícenost a kapel se svérázným rukopisem se v zemi javorového listu rodí skutečně dostatek. Tímto nechci říci, že všechno na co kanadský muzikant sáhne skončí neslýchanou senzací, ale na druhou stranu mám problém vzpomenout si na jednu vyloženě průšvihovou výjimku(pokud tedy nepočítám Justina Biebera), která by potvrdila ono výše vyslovené pravidlo. Na konci loňského roku vyrukovali se svojí čtvrtou řadovkou i progresivní metal Více

Dokud mi na mozku sedí prapodivný černý brouk a zájem o podobný druh metalové hudby stále trvá, nevidím důvod v nastoleném nepokračovat a učinit ve vší přirozenosti z právě uplynulého týdne na těchto stránkách jakýsi „Týden black metalu“. Dvojice Jihoameričanů sídlících již patnáct let na západě Spojených států, konkrétně tedy v Seattlu, vydala na podzim již svou šestou řadovku. Jejich poměrně tradiční severský black metal prezentovaný na novince „Obscure Verses For The Multiverse“ má všechny předpoklady zaujmout příznivce tohoto žánru a zařadi Více

Vlastně musím přiznat, že si zrovna teď vyloženě užívám svoje black metalu hodně nakloněné období. Díky čemuž by se dalo doplnit, že jsem v sobě znovu probudil nemalý zájem a nadšení pro metalovou hudbu obecně. Nemyslím takové to setrvalé nadšení posledních let, ale nadšení ještě o něco větší. Snad jen pětiletka z přelomu osmdesátých a devadesátých let (1988-1993), kdy jsem se o metalovou hudbu začal zajímat, zůstane v tomto ohledu navždy nepřekonána. Jak jinak to tedy nazvat, když už si člověk (tímto dříve nezasažený) zpětně shání alba tř Více

Těch podnětů pro návštěvu koncertu v Saském Chemnitzu bylo zkrátka tuhle sobotu víc. Především tedy skvělé nové album „The Satanist“ od polských neznabohů BEHEMOTH a s tím související hlad po jejich vystoupení, dále pak umístění švédských nadějí IN SOLITUDE do pozice jedné z předkapel celé této temné karavany, a pak konečně i účast Ashoka z ROOT na tomto turné, zde nově coby za Paula Allendera zaskakujícího koncertního kytaristy britských CRADLE OF FILTH (čímž vlastně rozšířil počet Čechů působících v řadách pitvořících se Více

V souvislosti s projekty jako ADRENALINE MOB sám velmi nerad užívám přívlastku „supergroup“, byť je jasné, že kapelu tvoří několik muzikantů, kteří se již v minulosti na scéně objevili a sice v řadách poměrně úspěšných kapel. Album „Men Of Honour“ je teprve druhou řadovkou tohoto projektu, jinak vedeného především vokalistou prog-metalových SYMPHONY X Russellem Allenem. Jejich hudba je však od jeho hlavního působiště velmi vzdálena. Nečekejte žádné kytarové kejkle ani hradby kláves, nečekejte nic co by budilo dojem podobně umělecky vystavěné Více

Straight edge přísňák Dave Peters po delší pauze uvedl opět do chodu svoji mašinu jménem THROWDOWN, která spolu s obnovením činnosti přináší na trh i své nové album - „Intolerance“. Nahrávka přichází po dlouhých pěti letech od svého předchůdce a z tohoto pohledu není ani moc překvapivé, že zní tak, jak zní, a sice jako klasický comeback. Kapela se nepouští do žádných experimentů či nepředložeností a hraje pěkně na jistotu přesně to, čím se proslavila. Stejně jako na starších deskách do nás hustí tvrdé a ostré groove riffy, které podporuje Více

Divno-atmosférický dýchánek zažívám na tomto místě již poněkolikáté. Existencionalističtí zhýralci ESAZLESA jsou především hledači zvláštního druhu atmosféry, která u nich už léta hraje prim a stojí v rovnocenném poměru s proměnlivostí jejich hardcoreové dravosti a agrese. Tyto vlastnosti se vlastně s atmosférou všemožně prolínají, spojují, gradují a pak se jakoby nic rozvazují a odplouvají do neznáma, aby klidné pasáže záhy znovu připravily půdu pro další výpady. Kapela tentokrát sice vystoupila s o něco bordeloidnějším zvukem než tomu bývalo kdykoliv Více

Famózní americký kytarista Jake E. Lee vešel ve známost zejména v období let 1983 až 1987, kdy svou jiskrnou hrou obohatil tehdejší sólovou tvorbu OZZY OSBOURNEa (hrál na skvělých albech „Bark At The Moon“ a „The Ultimate Sin“). Během těchto let stál neoprávněně tak trochu ve stínu svého předchůdce u Madmanova bandu - tragicky zesnulého kytaristy Randyho Rhoadse a posléze vlastně i svého nástupce, tehdy mladičkého Zakka Wyldea. Na počátku devadesátých let se vykázal rovněž svým vlastním, znamenitým hardrockovým bandem - BADLANDS Více