Last Hardrock Outsider

KILLSWITCH ENGAGE - Disarm The Descent

„Je konec, dovol mi prosím spočinout, odpusť mi, nech mě jít, je to moje rozhodnutí, dovol mi prosím spočinout, odpusť mi, nech mě jít“.


Před čtyřmi lety tento refrén písně „This Is Goodbye“ uzavíral eponymní pátou řadovku metalcoreových „stars“ KILLSWITCH ENGAGE. Kdo by to byl tenkrát tušil jak velkou symboliku bude mít v souvislosti s následným a nečekaným odchodem zpěváka a miláčka davů Howarda Jonese, kterému rovněž i kvůli zdravotním komplikacím došel elán pro další dobrodružství spojená s kočovným životem kapely. Partička poskládaná kolem věčného pohodáře, kytaristy a váženého metalcorového experta resp. producenta Adama Dutkiewicze tak mohla srdečně přivítat do svého hnízda navrátilce, zpěváka z prvních dvou opusů, Jesseho Leache, který v roce 2002 opustil kapelu z podobných důvodů jako teď Jones. KILLSWITCH ENGAGE nikdy nedělali ze svojí muziky a statusu metalcoreových králů nějakou složitou vědu, natož aby kolem sebe vypouštěli smradlavé prdy samochvály o jejich hudebním poslání. Právě naopak, skupina se nikdy nebála na plnou hubu přiznat, že valnou většinu svých podkladů důkladně nastudovala nebo rovnou obšlehla ve švédské knihovně melodického (death) metalu a možná i díky takovému přístupu nikdy neupadla do řídkého bahna zapomnění, jako tomu bylo u celé řady trendových „second hand” vizionářů surfujících na oné vlně drsně líbivých melodik.



„Disarm The Descent” je tedy šestý studiový zářez ve čtrnáctileté historii Američanů a dalo by se říci, že stejně jako všechny jejich předchozí desky má dostatečný potenciál na to, aby zaujal posluchače, který si umí srovnat všechna pro i proti spojené s tímto druhem hudby. Skupina se na novince rozhodla zase malinko přitlačit na pilu, přičemž i nadále neztrácí schopnost předložit skladby, které určitě mají dostatek síly, aby mohutně zahýbaly fanouškovskými davy pod pódiem. Adam D. se opět pevně usadil na producentskou židli, tak aby svojsky naostřil typicky kytarový dvojzápřah a dal tak dostatečně vyniknout onomu živelně nabušenému vyznění této pětice.


Přestože Jesse Leach není tak univerzálním pěvcem jakým býval Howard, tak jeho čisté melodické party nevyznívají vůbec špatně a svůj nelehký úkol splnil na výbornou. Tucet nových skladeb (v limitované verzi jsou ještě dvě navíc) má v jeho podání patřičný odpich a je vidět, že si Jesse návrat do jámy lvové patřičně užívá. Kromě dvou již zmiňovaných bonusů máme na rozšířeném vydaní možnost posoudit i Leachův koncertní přednes Howardovi speciality - „My Curse“. Já bych pozvánku na koncert kvůli zpěvu ani omylem netrhal.


Novinková kolekce určitě nepřináší žádné stylové kotrmelce, experimenty nebo mimořádná skladatelská překvapení. Jde o pořádně přímočarou desku, která potěší kvanty povědomých, avšak svěže servírovaných kytarových nájezdů. Tyto společně s akurátně usazenou rytmikou a častými variacemi vokálu dokáží pnutí skladeb hned na několik způsobů patřičně vygradovat. Fantastická, heavy metalově vystavěná a lehounce samply obohacená „Tribute Of Fallen“ nebo stíhací melodické jízdy „The Call“ a „Time Will Not Remain“ se prostě zaryjí do paměti a chtějí být přinejmenším znovu poslouchány. No a na živo to musí být prostě spoušť.


I položky se složitěji postavenou strukturou jako „Beyond The Flames“ nebo i středně tempá a procítěná „Always“ neztrácí jiskru a přitažlivost a to hlavně díky velmi dobře zvládnutému (střídmému) dávkování oněch čistých „emo“ ploch. Jakákoliv deska těchto massachusettských drtičů, a novinku nevyjímaje, disponuje několika zvláště silnými skladbami, jež zkrátka umějí nejen výrazně zaujmout, ale nakonec i strhnout a smazat domnělé pocity z neoriginality a podbízivosti. A právě tento atribut vytváří rozdíl mezi stále zajímavými KILLSWITCH ENGAGE a přehršlí ostatních metalcorevých souborů.


Ne vždy jsem měl na tyto Amíky takto pozitivní názor, ale najednou jsem si nějak sportovně spočítal, že jejich desky poslouchám daleko častěji než alba jejich severských učitelů a dokonce si jich užívám čím dál tím více. Novinka „Disarm The Descent”, přestože přináší pouze další variace na dávno známé téma, není výjimkou.


29.08.2013Diskuse (12)Subeer
jirikubis1975@gmail.com

 

zdenos08.10.2017 22:40

ALL THAT REMAINS (fall of ideals) jsem slyšel, taky slušná muzika, pamatuju si že to mělo takovej nakopanej zvuk, ale to mají tyhle kapely asi tak nějak všecky podobný. Nakopanej ale dekompresní :D In waves je určitě hodně v pohodě, ta jejich proměnlivost se mi taky líbí. Někdo už o nich psal, že vždy nahrajou jednu desku víc klasickou, další je pak takovým návratem ke core kořenům. Ale spíš s tím metalcorem už mnoho společnýho nemají. Jsou to sympatáci a určitě jim fandím, na živo se mi taky líbili, a ochutnávka Sin and the sentence je tvrdá, rychlá, variabliní skladba, která mě potěšila. Takhle by to určitě šlo. K instrumentálním výkonům tam taky není co dodat.

 

Meres
08.10.2017 22:35

No dementné miliónkrát prevarené riffy, breakdowny a imidž, to je tiež dobrý postreh :)Proste toto už u mňa neobstojí.
TRIVUM je u mňa veľká srdcovka, tí boli vlastne aj jedna z kapiel, ktoré pomáhali utvárať môj vzťah ku metalu, a som rád, že som si takto našiel aspoň jednu kapelu, s ktorou budem spoločne starnúť :)) Ich by som metalcorom nenazýval, proste moderný metal, ktorý ako hovoríš z klasiky hojne vychádza. Veľmi sa mi na nich páči aj to, že sa neopakujú a nenahrávajú identické albumy jeden po druhom - osobne veľmi milujem taký album In Waves, ktorý u mňa s postupom rokov neskutočne vyrástol (po vydaní to bolo trošičku sklamanie). Vengeance Falls je takisto šleha a aj Silence in the Snow bol veľmi podarený. Preto sa veľmi teším aj na novinku The Sin and the Sentence - keďže bolo okolo nich veľmi dlho ticho, ani som nedúfal že niečo nové tento rok vydajú :)
Inak ešte celkom dobrá kapela, bola ALL THAT REMAINS - ich dve albumy This Darkened Heart (2004) a Fall of Ideals (2006) sú pre asi každého poslucháča metalcoru lahôdka, doporučujem :)

 

zdenos08.10.2017 22:30

DAHLIA je taková deathová :) jsou fajn, ale ty HEAVEN SHALL BURN, kteří taky už nejsou moc corový, mám ještě radši. Tyhle kapely se právě z toho hlavního proudu trochu vyčleňují.

Ty KE jsem zkoušel, jak první dvě alba, tak Howardovu éru, a stejně mě nejvíc bere tahle fošna z roku 2013. To nejnovější jsem zatím neslyšel, ale moc chvály na tu desku nezaznělo.

 

Pekárek
08.10.2017 22:27

Čas od času si pustím KE s Howardem a jsem moc spokojen. Těším se na nové The Black Dahlia Murder, i když ty vlastně ani nepovažuju za core kapelu. Pro mě představují americkou reinkarnaci At The Gates.

 

zdenos08.10.2017 22:18

mě na těch kapelách ani tak nevadí názvy, jako často samotná hudba, která je fakt tupá, tisíckrát omletý breakdowny, který byly dávno vymyšlený, a pořád se jen recyklujou znova a znova. Plus často tragická image a dementní chování na koncertech. Ale na lecos jsem si i zvyknul, a občas na to s kamarády i zajdu na živo. Za lepší kapelu považuju i TRIVIUM. Oni hodně vychází právě z čistýho metalu (hlavně Crusade, Shogun, Vengeance falls), a tam mi asi sedí nejvíc. Z těch vypsaných skupin jsem poslouchal DARKEST HOUR (krátce) a HEAVEN SHALL BURN. Z českých mám celkem rád BETHRAYER, nejsou špatní ani HAZYDECAY nebo SUNSET TRAIL.

 

Meres
08.10.2017 22:12

WOVENWAR je strašná nuda a vďaka sračkovitým melodickým spevom pre mňa nepočúvateľná kapela. Veľmi by som si želal reunion AILD, ale pravdepodobne k tomu nikdy nedôjde, čo je škoda.
V metalcore som mal veľkú obľubu hlavne v čase, keď som začínal na vysokej škole až do tretieho ročníka (čiže medzi rokmi 2010-2013), to som baštil pomaly každú sračku ktorá sa mi dostala pod nos, dnes by som si už kapelu s názvom ako SIX REASONS TO KILL nepustil ani omylom :))) Proste časom ma metalcore akosi prestal baviť a začal som sa viac orientovať zase na "čistý" metal bez prívlastkov core.
Dnes už metalcore počúvam len výnimočne, nové kapely absolútne nevyhľadávam, novinky stálic ktoré som počúval, si občas vypočujem (napr. posledný DARKEST HOUR, CALIBAN, HEAVEN SHALL BURN), a kapely typu IN THIS MOMENT a podobné sračky som rázne "vystrnadil" z môjho playlistu :))
Časom mi začali okrem niekedy prijebaných melodických spevov vadiť aj napríklad často dementné názvy kapiel, veď si to preber - BRING ME THE HORIZON, SEE YOU NEXT TUESDAY, WE CAME AS ROMANS, WE BUTTER THE BREAD WITH BUTTER (čo to kurva je?). Z týchto som počúval len BMTH, keďže zastihli dobu keď som to toleroval :)) Ale teraz už fakt nie. Z dlhodobého hľadiska mi príde metalcore ako úplne mŕtvy žáner, kde s ojedinelými výnimkami všetky zásadné albumy a najväčšie pecky vyšli tak do roku 2007, ďalej to už nestojí za zmienku.

 

zdenos08.10.2017 21:59

souhlas. Zbývající členové AILD za to měli vzít jinak, než v tom nudným projektu Wovenwar, nebo jak se to jmenuje. Teď už metalcore teda neposloucháš? Který styly ho vystrnadily?

 

Meres
08.10.2017 21:58

A my sme vyhrali vo futbale? :D ja to nejako nesledujem a momentálne ani nežijem v SR, takže našu politickú situáciu či športové (ne)úspechy príliš nesledujem :)

 

Meres
08.10.2017 21:57

No Killswitch Engage a Unearth nie sú zlé skupiny, ale špičku metalcoru pre mňa predstavovali AS I LAY DYING, GOD FORBID či Nemci MAROON. Bohužiaľ vo všetkých prípadoch už ide o rozpadnuté kapely, v tom prvom prípade za dosť ožehavých okolností.

 

zdenos08.10.2017 21:50

to meres: poslouchám metalcore, a že ten je od KE, nebo Unearth hodně povedenej :) Tohle album mě hlavně bere tím, že tam je hit za hitem, krásná vyváženost refrénů a tvrdších částí, a vynikající zvuk :) poslouchám metalcore, a klidně to střídám s Keeprama od HELLOWEEN :) no problem. Jinak gratuluju Slovensku, že je ve hře o MS ve fotbale