Last Hardrock Outsider

DARKANE - The Sinister Supremacy

Jedna s popředních kapel severské neo-thrashové vlny jenž se přehnala předcházející dekádou jako památná tsunami, se dnes vrací po pěti letech mlčení s novým materiálem a rozhodně o ní nelze říct, že by na své osvědčené zbraně zapomněla. Švédové DARKANE jsou stále plni entuziasmu a zdravé agrese, tudíž dokazují, že ani v dnešních hudebně přesycených časech toho ze svých předností, jinak prezentovaných zejména na jejich přelomovém díle „Layers Of Lies“,  příliš neztratili. Po všech stránkách vynikající novinka „The Sinister Supremacy“ má tedy všechny předpoklady k nakopnutí jejich hudebního putování k dalším výživným kapitolám.

 

Partička okolo kytarového virtuóza Christofera Malmströma a bubeníka Petera Wildoera prošla v uplynulém období další změnou na postu vokalisty. Tato úloha letos znovu připadla Lawrenci Mackrorymu (nazpíval již debut), který před dvěma lety nahradil Jense Bormana a je tedy za těch patnáct let již čtvrtým zpěvákem v řadách DARKANE. Je nutné říci, že jeho hlas má potřebnou agresivitu i barvitost, takže se znovu shledáme jak s typickým drsně odeřvaným materiálem, tak z celou řadou poněkud variabilnějších a o něco libozvučnějších fází a více na melodie orientovaných poloh. Sice Mackrorymu do fazóny třeba takového Björna Strida něco chybí, ale to vůbec nevadí, protože i DARKANE jsou od začátku své existence spíše kapelou diktující ortodoxnější polohu severského thrashingu, na rozdíl třeba od SOILWORK, kteří  naopak staví na plastičtějším, prostorovějším zvuku a větším počtu, někdy až nu-metalových, melodií.


 

Nová deska je rozhodně velmi zdařilou sbírkou, která na posluchače energicky vletí a rozcupuje jej nepřipraveného. Na podobných neo-thrashových kapelách se mi líbí skutečnost, že se sice odráží od pravidel starého old-schoolového thrashe, ale zároveň nezapomínají, jaký že se píše letopočet a tudíž do tohoto letitého metalového subžánru roubují výtečné moderní prvky, aranže nebo celé pasáže, které koketují spíše se současným pojetím tvrdé hudby. Na jejich hudbě si může pochutnat jak člověk poslouchající právě již výše zmíněné SOILWORK, stejně tak vyznavač kalifornských žánrových praotců - EXODUS, DARK ANGEL, TESTAMENT či SLAYER. DARKANE jsou tak zcela vyváženým konglomerátem mezi uctěním bouřlivé metalové historie a přinášením novějších prvků. Osobně si myslím, že se jedná o úplně nejlepší cestu jakou mohli zvolit. Není totiž nic horšího, než když parta pětadvacetiletých kluků dnes zní jako DEATH ANGEL v roce 1987.

 

„The Sinister Supremacy“ patří rozhodně k tomu úplně nejlepšímu, co jsem v průběhu letošního roku v metalové hudbě slyšel. Nalézám zde totiž vše, co bych si tak v roce 2013 od tvrdé metalové kapely žádal - a) skvělé hráčské výkony – masakrální riffing, blesková sóla, tuna energie, bouřlivá rytmika, výtečný a poměrně různorodý hlas, b) prvotřídní studiová práce, produkce – album doslova nepovolí od začátku do konce, zvuk je patřičně ostrý, vybuzený a moderní, c) celková vrstevnatost skladeb – DARKANE dokazují, že ještě dnes lze přijít s ortodoxní thrashovou rubačkou, která přinese songy, co stále překvapují (tu a tam smyčcová aranže, jinde brilantní sóla nad bagroidním riffem ala Dimebag...), baví a vypovídají aktuální příběhy. Velká spokojenost.


02.09.2013Diskuse (0)Stray
janpibal@crazydiamond.cz