V souvislosti s nahráváním posledního řadového alba před rozpadem se Billy Gould a jeho spoluhráči rozhodli, že bude nejlepší, když si velkou část producentských záležitostí kapela ohlídá sama, takže se tentokrát nenahrávalo v žádném renomovaném studiu v New Yorku, ale kapela zůstala doma v San Franciscu. Vtipně nazvaná deska s fotkou prvního československého prezidenta T.G.Masaryka se stala další nahrávkou FAITH NO MORE, která byla od začátku do konce plná nápadných rozporů. Nepopírám, že pro mnohé fanoušky patří k&nb Více

Zásadní událostí období před začátkem raných příprav na následující řadové album byl odchod kytaristy Jima Martina, nebo lépe řečeno jeho vyhazov, jehož důvodem byly údajné neshody v otázkách nejen dalšího hudebního směřování, ale i co se týče vztahů a zdravého fungování uvnitř kapely. Do té doby poznávací znamení a zakládající člen FAITH NO MORE se ještě v roce 1997 předvedl obstojným sólovým albem, aby posléze zmizel v nenávratnu, údajně se věnujíc svému dalšímu koníčku - lovu divoké zvěře. Jeho post tedy za krátko obsadil Trey Spruanc Více

Období, kdy se prapodivný kalifornský kvintet zabydlel mezi největšími jmény tehdejší rockové scény, sebou přineslo ještě jedno čerstvé zjištění, a sice, že Česko zkrátka miluje FAITH NO MORE. Tak nějak to přišlo samo s vydáním dalšího alba „Angel Dust“ v červnu 1992 a také s jejich prvními koncertními zastávkami na našem území (už na jaře téhož roku předskakování GUNS N´ROSES na Strahově a na podzim posléze samostatný koncert v hokejové hale na pražském Výstavišti v doprovodu L7) s tím, že své udělala hlavně mnohem větší dostupno Více

Pro zaoceánskou hudební scénu velmi nablýskaná osmdesátá léta končila (v této dekádě právě díky MTV převzaly od Británie Spojené státy definitivně nadvládu nad hudebním trhem) a svět se pomalu začal měnit, jak známo nejen na politické a společenské úrovni, ale i na té populárně hudební, tyto změny se týkaly i rockové případně metalové scény. Koncem osmdesátých let vypadala situace asi takto - zatímco hollywoodské rockové chrámy a paláce vyprodávaly kapely typu MÖTLEY CRÜE, POISON či BON JOVI, ve skejťáckých kobkách už bylo pár let Více

Když se taková kapela jako SOUNDGARDEN rozhodne zgruntu vysypat všechny své léty zaneřáděné šuplíky, aby v co nejlepších verzích svým fanouškům zprostředkovala skladby, které před nimi zhruba dvacet let, buď schovávala, nebo použila jen na nejrůznější kompilace či B strany singlů, jedná se rozhodně o událost. Zvlášť když tahle dle mého soukromého názoru zcela jasně nejpozoruhodnější ze všech památných grungeových jednotek (rovněž znamenití ALICE IN CHAINS pro tentokrát opravdu prominou) svým comebackovým albem „King Animal“ před dvěma lety po Více

Brazilská ANGRA patří již od devadesátých let ke stálicím progresivně laděného power metalu. Ne vždy jsem alba této kapely sledoval, ale pokud bych měl hodnotit právě novinku „Secret Garden“, která vznikala ve Švédsku pod dohledem producenta Jense Bogrena a na níž poprvé zpívá Fabio Lione, italský matador a vynikající pěvec, jenž je dlouhodobě znám hlavně ze svého působení u RHAPSODY OF FIRE, pak si myslím, že si v průběhu uplynulých dvaceti let brazilští melodici udržují velmi obstojnou fazónu. „Secret Garden“ je totiž přesně tím žánrovým albem, Více

Co říci o tak zvláštním a neočekávaném albu jako je „Renewal“? Co říct o albu, které stále považuji za jeden z vůbec nejodvážnějších kroků na poli thrashmetalové hudby? Experimentální výlet německých KREATOR proplouvá skrze dvě dekády vlastní existence nepošpiněn, právě naopak, coby absolutně nepochopené dílo v době svého vzniku s věkem jen a pouze roste, neroste však až nyní, roste už víc jak dvacet let, pozvolna, lineárně, ale nezatíženo spěchem doby, prostě jen roste. Jako obsahově podnětné umělecké dílo při kontaktu s nímž je všec Více

Tohle dílo se nakonec stalo jakýmsi vyvrcholením ryze thrashmetalového období německých KREATOR. A byť je mnohými označované za pouhý klon předchozího alba, musím se jej v této recenzi trochu zastat. Po šesti letech hledání definitivní podoby vlastního stylu stanuli právě zde essenští na absolutním vrcholu zájmu metalových příznivců, a to jak v Evropě, tak konečně i ve Spojených státech. Ještě tedy necítili nutnost změny svých vyjadřovacích vlastností, spíše jim šlo o to, zaměřit se na vylepšení těch stávajících. Vydavatelství, vědomé si zlepš Více

Tam, kde jsem skončil s recenzí první části „Walking Underwater“, můžu plynule navázat s pokračováním. Opět zde hostuje David Ellefson a vlastně předně musím dodat, že právě druhá část, která vyšla na konci loňského roku, byla mým prvním setkáním s touto kapelou a první díl jsem poté naposlouchával až zpětně. Ono to ale na věci až tak moc nemění, protože celé „dvojalbum“ je žánrově, tématicky i svou náladou téměř totožné a rozdělení na dvě části byl spíše tah čistě obchodní nežli účelový. Také jsem jednu chvíli uvažoval napsat recenzi jako monolit, ale nakonec Více

Britští praotcové grindcore a všeobecného hudebního extrému dnes stále dokazují, že se ani vzdáleně nechystají na odpočinek, právě naopak, jejich novinka „Apex Predator…Easy Meat“ prodlužuje sérii znamenitých alb, která byla započata přesně před dekádou albem „Smear Campaign“, na čtyři. Dávno jsou pryč časy několika sekundových a také málokým vydýchaných zběsilostí z let osmdesátých, i mohutně natlakované směsky death metalu a hardcore z poněkud sledovanějších devadesátek, tato období mne ostatně nikdy v souvislosti s NAPALM DEATH úplně nebral Více