Last Hardrock Outsider


Vložit příspěvek
Jméno

E-Mail


Text příspěvku



 


 

spajk
04.08.2017 18:26

Dorazilo In Heat. Prvni dvě fošny mám už déle. Ještě Nasty Nasty a tím uzavírám tuhle kapelu. Bohužel reedice od Majestic Rock, ale zase za kilo. Tuhle kapelu bych tu ani nečekal, moc známá není, o to víc dobře, že tu je její profil. Do uší to leze samo, tak nejsou třeba ovace od odborné veřejnosti. Ve sbírce rozhodně ostudu neudělá. Diky za pěkné čtení.

 

Bluejamie65
22.01.2016 22:15

Vzepřel ses lživé hype marketingové verzi minulosti, kterou si objednaly a nechaly napsat major labels, aby lidi zbavily dobré hudby a samy sobě přitom naplnily kapsu. Stavíš věci na správná místa. To je přece existenční a existenciální smysl jako sviň! Kde já jsem se zmohl na kratičký článek, ty máš celý bohatě strukturovaný blog! miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdy až do smrti: nebť pravda tě vysvobodí...

 

Stray
22.01.2016 21:09

Takové věci asi plánovat moc neumím, samozřejmě by to bylo skvělé, čas ukáže. Spíš jsem to myslel tak, že k tomu, abych se cítil spokojeně, si nepotřebuju jezdit čistit karmu do Indie, nečekám od svojí existence žádnej vyšší smysl, tak jak to maj mnozí jiní.

 

Meresz
22.01.2016 20:30

A oženiť sa neplánuješ? Lebo byť len zavretý doma a počúvať hudbu nie je veľmi lákavá predstava strávenia života :)

 

Stray
22.01.2016 12:10

Imothep: Díky, no všechno je to pouze o žebříčku hodnot, funguje to tady z jednoho prostýho důvodu, být zavřenej doma, pouštět si ty nahrávky a něco k nim napsat, je pro mne smysluplněji strávenej čas, než se o víkendech účastnit nějakých přiblblých grilovaček uvnitř chatařských oblastí. :-) To je celé. Že jiné weby rezignovaly, mě vůbec nevadí, z mého pohledu se jim naopak spíše divím než nedivím, ale asi je to fakt hlavně tím, co kdo kde hledá a nebo zdali vůbec hledá :-), nebo naopak má ten stav ve kterým je, jako tu nejvyšší míru extáze. Po pravdě: I´m lucky bastard, ale nikomu o tom neříkej, tak bych se totiž sám dovolil charakterizovat a nemusím k tomu jezdit někam do prdele. :-)

 

Imothep
22.01.2016 11:25

Ano, diky za tyhle clanky a pravidelnost. Aspon nekde to jeste zije, kdyz ostatni uz temer rezignovali(ale ani se jim mozna nedivim).

 

Stray
21.01.2016 19:48

Je pravda, že se musím šetřit. Tohle tempo při udržení dalších obyč.aktivit jako je chození do práce, to je prostě záhul jako píča:-), ale jedna z mých hlavních zásad tady toho fungování je, nic nepouštět pokud s tou úrovní nebudu spokojen, tím myslím hlavně na dramaturgii každého jednotlivého textu. Když si to po sobě zběžně čtu, musí mě to zaujmout, párkrát s nějakou větou projít bytem, vyjít na balkón, vrátit se zpátky a říct si: "Tohle je dobré, to se mi líbí." :-) Nemá cenu něco zveřejňovat mechanicky, je pravda, že ideální tempo je dle mého nižší než to, co zde mám.

 

Bluejamie65
21.01.2016 19:38

jinak moc děkuju za všechny články, které píšeš, protože už jsem myslel, že se k takovému velkoryse pojatému literárně-novinářskému hudebnímu blogu nikdy nedostanu. Nemusíš spěchat a stresovat:-), piš svým tempem, aby ti to spíš přinášelo radost:-)

 

Stray
21.01.2016 19:38

Něco tak odporného, čeho jsem byl svědkem po nástupu grunge (zejména 1993, 1994...a 1995, jo a taky ještě 1996), se už nikdy nesmí opakovat. ten Azzerad musel být totální kokot. Já třeba dokážu pochopit a ocenit změny, které způsobí výjmeční umělci jako třeba David Bowie, kterej vysloveně od-bluesoval rock ještě v dobách, kdy se bez tohoto stavebního materiálu nedalo s rockem jakkoliv stavět. On a s ním Brian Eno nebo tony Vinsconti, si prostě řekli, "doprdele, proč tam furt srát ty bluesový motivy, vždyť je to furt dokonale, nuda, NUDA" a rázem už to tam tepal, ten chlad, existenciální krize, post-modernismus:-) nebo jak bych to nazval,roky před New Wave, před post-punkem, to byl u mě převratnej muzikant, ne ty hovna od SubPop.

 

Bluejamie65
21.01.2016 19:23

Azerad je hlas reklamní kampaně pro Nirvanu a grunge, který obojí propagoval jako naprostý převrat v hudbě, který PRÝ navždy změnil veškeré hudební poměry a smetl všechny tradiční žánry, to především rockové a tradicionalisticky metalové do propadliště dějin, do naprostého zapomnění, ze kterého se už nikdy nevyhrabou - tolik moje parafráze, která je ale asi stokrát mírnější než to, co Azzerad psal, protože já vůči tradičním rockovým a metalovým žánrům nejsem schopen sepisovat takové sprostťárny jako to psal on...Dnes už je jasné, že jeho publikační činnost byla součástí marketingu grunge a především Nirvany. Vyjádřím to obrazně - každý normální člověk už tehdy viděl, že grunge je jedna ne úplně nová větvička na rockovém stromě, rostoucí někde tam, kde rostou (ne tak tenoučké) větve punku a punkrocku, takže ať by byla mediálně propagována jakkoliv a zanechala jakkoliv velikou prodejní stopu, tak po pár měsících vyšumí a bude viditelná jen tak, že v nějakém trvanlivějším a delšího života schopnějším žánru budou nějaké její ohlasy a dozvuky. Tzn. Azzerad tuhle celkem normální a v rocku se opakující situaci ale popisoval tak, jako by rock´n´roll, hardrock a metal přestaly existovat a byly smeteny do naprosté prdele odkud se nemohou už nikdy vyhrabat, což po něm sice řada novinářů hloupě opakovala v různých obmněnách (nejobvyklejší je že grunge zabil rock´n´roll), což ale současně byla naprostá lež šířená a opakovaná cíleně a záměrně...

 

Stray
21.01.2016 19:16

Dneska jsem mírně zauvažoval o japonských LOUDNESS, ale tam bych potřeboval více času na připomenutí či doplnění diskografie. :-) Brzy přijdou STRYPER, RATT, LITA FORD, MOTLEY CRUE, WHITE LION, W.A.S.P., pak KEEL, KING KOBRA, LIZZY BORDEM, BON JOVI, BRITNY FOX, CINDERELLA, POISON a další a další, celkově jsem napočítal okolo 55 kapel scény, dneska jsem v ruce zamyšleně potřepával cedlo DANGER DANGER.:-)

 

Bluejamie65
21.01.2016 19:05

Za ten článek tě doslova a do písmene žeru. Vybráním a hodnocením ve své podstatě místní skupiny, ukazuješ hloubku toho, nakolik byl hardrock a z nové vlny britského metalu se odvíjející (či v USA souběžně vznikající) metal usilující o pozornost mainstreamu sám o sobě kvalitou, neboť místní skupina se léty koncertování propracovává k uznání na světové scéně - tzn. kvalitní a úžasné skupiny se nacházely i na místní úrovni a byly za nimi celé roky neřkuli desetiletí obětavé "práce" - nešlo tedy jen o několik médii vypíchnutých a k obchodnímu záměru vyrobených. Americká hardrocková scéna osmdesátých let byla něco tak úžasného a obsáhlého a širokého, že nebýt ataku major labels, vznikla by dnes obdobná situace jako je u country nebo blues - tzn. jde o nesmrtelné žánry, se svou vlastní scénou, vlastními festivaly, rádii i specializovanými vydavatelsvími, a přitom vše bez ohledu na to, co se děje v mainstreamu.

 

Stray
21.01.2016 18:37

1.) Asi nevím kdo je to Michael Azzerad, 2.) Jednoznačně vnímám nástup Nirvany jako z dost velké části umělou proměnu scény, ne úplně - vkus hudebních fans se tehdy měnil, na druhou stranu vydavatelství alternativcům dost napomohla v prosazení se, 3.) Ale článek o BLACK N BLUE je jinak vcelku dobrej, ne? :-)

 

Bluejamie65
21.01.2016 17:59

Tady je potřeba nezapomenout na to (a dnes je to již dostatečně ověřeno) Michael Azerrad jedndoznačně ve svém hodnocení významu grunge a Nirvany lhal.

 

Bluejamie65
21.01.2016 17:54

"Podobnou hudbu totiž v roce 1989 hráli snad desítky a stovky dalších (mnohdy umělých) kapel a kapelek. Šlo o dobu, kdy se trend definitivně začal požírat sám zevnitř a už se jen čekalo, kdo tomu všemu dá ránu z milosti." Tady je třeba rozlišovat. Vedle kapel, které plnily nějaké komerční zadání, je v osmdesátých letech mnoho takových, jejichž podstatou je nezpochybnitelná hudební kvalita(až nesmrtelnost). Tzn. klasickou krizi z nadprodukce a odliv zájmu o žánr by tyhle kapely v pohodě přežily. Problém je v tom, že 7 nejmohutnějších major labelů přistoupilo ke změně obchodních strategií a pokusilo se napříč celým mainstreamem (se kterým se částečně prolínal hardrock a metal osmdesátých let) prosadit postupy realizace zisku obvyklé v popové hudbě = postup, kdy ˇživotnost interpreta je zhruba tři roky, po kterých následuje zahození a nahrazení. Pro následující tři roky tou změnou měl být grunge s Nirvanou v čele. Právě z toho důvodu najdeš v životopise nejedné skupiny tu divnou situaci, kdy skupina je nejen vyhozena od firmy, ale několik následujících let vydávat nic nesmí, ba dokonce se nedostane ani k tomu, co už nahrané a připravené k vydání je, což se v Americe stalo téměř tehdejším koloritem odchodu rockových skupin od velkých firem,

 


 

 

 

TOPlist