MARCO MENDOZA - Brno, Melodka, 19.ledna 2016

Představovat Marca Mendozu může být nošením dříví do lesa. Vždyť člověk, který má trochu širší rozhled v klasickém rocku, musí automaticky nahodit alespoň jedno velké jméno, ve kterém jižanský hudebník působil. Pokud ne, budiž setlist z koncertu velmi malou nápovědou. Přesto si dovolím zmínit, že Marco je nejen vynikající rockový baskytarista, ale především výborný zpěvák, který má obrovský přesah do bluesu, jazzu, soulu a spoustu dalších hudebních odvětví, které prostě nemá smysl vyjmenovávat. Momentálně působí v kapele THE DEAD DAISIES, kteří jsou často nasazování jako podpora legendárních hardrockových jmen, a tak mohli zájemci zhlédnout pouze střípek jeho umění na nedávných koncertech KISS a WHITESNAKE v Čechách.

Já jsem ještě nedospěl do stádia, abych dal za lístek dva litry a pak jel na předkapelu, proto pro mě bylo přímo splněným snem (no dobře - tak jen pozitivní zprávou; splněný sen by byl vidět Lemmyho) ohlášení dvou koncertů. Jeden klasicky v Praze a jeden v Brně. Vybral jsem Brno a symbolické tři stovky jen ukazují, že zatuchlou bažinu moravských hudebních akcí lze občas oživit ke spokojenosti všech. Co bych ještě rád okomentoval je support… Řekněme si na rovinu, že Miloš Dodo Doležal nebyla ta nejlepší volba. Nechci na nikoho plivat, trio má svoje nástroje zmáklé, určitě někoho může oslovit, ale já osobně bych si k Mendozovi představoval nějakou menší zahraniční kapelku hrající ostřejší blues. Něco po vzoru Kotzenova koncertu, na který jsem psal report na podzim 2014. Burany s projevem hospodských uskupení jsem se rozhodl nekomentovat.

Trochu jsem uvažoval, jak lépe začít samotné vystoupení, ale pořád se mi vracely myšlenky na první dojem při spatření Marca. Do klubu se připotácel chatrný stařík, který byl sotva schopný ze sebe vydat pozdrav ahoj. Zpěváka s tak silným nachlazením jsem ještě nezažil a upřímně jsem se v té chvíli začal obávat, co se bude odehrávat na pódiu. Když ale spustilo trio Marco Mendoza/Soren Andersen/ Pino Liberti první song, z jediné rockové sólovky bylo jasné, že tento večer bude úžasný zážitek. Téměř každý song, ať už se jednalo o písně vlastní nebo převzaté, byl roztažen a obohacen o komunikaci s publikem. Člověk se tak mohl v průběhu koncertu neustále bavit různými popěvky či vytleskáváním. Výraznou doménou byl zpěvákův soulový hlas, kterým dokáže všem písním vrazit vlastní ksicht. Snad jen s výjimkou známého hitu „Jailbreak“, který odzpíval kytarista Soren Andersen. Celý koncert hodnotím jako jeden z nejlepších, co jsem kdy zažil. Jasně, zaznělo jen jedenáct songů, ústřední postava mohla být v lepší formě, ale celkově se pro mě jednalo o atypické představení. V době, kdy se všichni snaží o přesnou reprodukci písní ze studia, si čím dál více vážím lidí, kteří dokáží vlastní písně v čase přetvářet do nové podoby. Jo a důležitá věc, kterou musím zmínit. Totální absence debílků s foťáky.

Pokud z celého, jinak skvělého koncertu, považuji něco za bizarní, pak je to Marcova zmínka o touze další návštěvy naší zemičky. O situaci v naší kulturní sféře svědčí mimo jiné situace, kdy hudebník světového formátu musí během koncertu doslova žadonit o sdílení na sociálních sítích, aby si mohl v ČR zase zahrát. Nejlépe příští rok. Trochu mě mrzí, že si musím report zasvinit níže uvedenými jmény, ale absolutně nerozumím masivně vyprodávaným koncertům POWERWOLF, SABATON a NIGHTWISH, které jsou navíc nastavovány dalšími koncerty těchto interpretů a v té nejhorší variantě dokáží zručně dokurvit jinak zajímavé sestavy kapel na velkých tuzemských metalových festivalech.

Setlist: Let the Sun Shine; Hey Baby (Ted Nugent cover); Lettin Go; Live for Tomorrow; Jailbreak (Thin Lizzy song); God Bless the Child (Billie Holiday cover); Still in Me; Hole in My Pocket (Neal Schon cover); Look Out for the Boys; Your Touch; Higher Ground (Stevie Wonder cover) (China Town snippet)

28.01.2016	Diskuse (5)	Kropis kropacekmichal@gmail.com