HEADBANGER_FM - Deset let s metalovým Karolom Polákom (rozhovor s Rudi Rusem)

Dalším zpovídaným je tentokrát člověk, kterému se již deset let daří na slovenském rozhlase živě moderovat pořad Headbanger_FM, prostřednictvím kterého spravuje své posluchače s novinkami a zajímavostmi na domácí i zahraniční tvrdě metalové, klubové nebo případně i undergroundové scéně, hudební nadšenec a vášnivý návštěvník řady koncertních akcí, dříve také kolega a stále redaktor serveru www.metalopolis.net - Rudi Rus.

Nedávno jsi zřejmě oslavil se svým pořadem Headbanger_FM na slovenském rozhlase desetileté výročí, jak bys tu dobu zrekapituloval? Vidíš tam nějaký vývoj? Myslím teď hlavně na tématické proměny a náplň jednotlivých dílů.

Desať rokov budem oslavovať až v novembri. Headbanger_FM bol v éteri prvýkrát 17.novembra 2005 - sympatický dátum, veľmi sa mi páči. A paradoxne, práve vtedy som bol v Prahe na futbalovom zraze s kamarátmi z Metalopolis.net.

Vývoj v podstate kopíruje dianie v hudobnom svete. Dnes už nestačí prichádzať s novou hudbou ako v roku 2006. Hudba je všade. Potrebuješ pridanú hodnotu, inak nikoho nezaujmeš. Čiže sa treba socializovať, pracovať so scénou, robiť rozhovory so zaujímavými hosťami, vymýšľať témy, pracovať s imidžom programu a jeho neustálym zviditeľňovaním pre nových poslucháčov. Je to boj, v roku 2015 to majú rádiá ťažké, ale myslím, že Headbanger_FM je v desiatom roku existencie vo veľmi dobrej forme.

Kromě pouštění novinek ze světové metalové scény máš tedy řadu hostů, v čem vidíš přednosti právě dílů s hosty, v čem vidíš jejich zajímavost a můžeš vypíchnout nějaké zajímavé osoby z posledního období?

Nedávno sa mi na Slavíne prihovorili gymnazisti z Levíc. Osemnásťroční chalani, podaktorí počúvajú Headbanger viac než päť rokov. Spomínali mi, že vydania s hosťami sa im veľmi páčia - najväčší ohlas u nich mali Pišta Vandal a František Šebej. Mám to podobne. Pridal by som určite hrdosť na fakt, že sa mi podarilo dostať do rádia, dnes už žiaľ nebohého, spisovateľa Petra Pišťanka. Tých hostí boli samozrejme za tých takmer 10 rokov celé desiatky, väčšinou ide pochopiteľne o hudobníkov. Živé hranie v štúdiu má veľké čaro, ocenili ho aj kapely spoza rieky Moravy - HYPNOS, HANBA či THE.SWITCH.

Tvoji hosté jsou jak ze Slovenska, tak samozřejmě z Čech. Když by ses tak zamyslel nad tím, v čem vidíš hlavní rozdíly mezi oběma scénami a v celkovém fungování domácího klubového undergroundu? Mě totiž přijde, že být takovou slovenskou ug metalovou partičkou je vzhledem k šancím na nějaké oslovení většího počtu lidí a na nějaký vývoj vlastně celkem v prdeli, ale třeba je to jinak. Zaujalo tě něco z posledních let na obou scénách?

Bol som príjemne prekvapený, keď mi Banán z HANBY hovoril, že živé hrania v rádiu v Česku nefungujú, že to tam nikto na takejto úrovni pre undergroundové kapely nerobí a že je to samozrejme škoda. Som rád, že sme na Slovensku v tejto oblasti ďalej. Ťažko povedať, či existujú nejaké výrazné rozdiely vo fungovaní oboch scén. Mám pocit, že sme si dosť podobní. Dobré kapely dokážu prilákať do klubov divákov, zlé nie. Je to jednoduché. Čo presne si vlastne predstavuješ pod pojmom „väčší počet ľudí“? 100 divákov v klube je na alternatívnu kapelu aj na Západe slušný štandard. Napríklad ČAD mávajú tri, štyri, niekedy aj päť stoviek ľudí v klube.

Asi nějak tak si představuji dobrou, koncertně usazenou, kapelu z klubového prostředí, chodí na ní několik málo stovek lidí. Mám pocit, že u nás je takových jmen podstatně více než u vás, kde máte snad pouze ty ČAD. Jak tomu tedy je u vás? Máte i nějaké jiné nové a poměrně úspěšné kapely?

Nedávno u mňa boli THE PARANOID, v súčasnosti asi najvychytenejšia z mladých, dravých gitarových kapiel. Absolvovali turné v sálach pre 500 až 1000 divákov. O nich sa už zrejme ani nedá hovoriť ako o undergrounde a alternatíve, aj keď sa vypracovali bez pomoci rádií, čisto len vďaka koncertom a sociálnym sieťam. Na turné s nimi boli FROM OUR HANDS, ďalšia pomerne úspešná a stále mladá kapela - keď to stále chceme počítať na divákov, ľudia na nich chodia v podobnom počte ako na ČAD, samozrejme úplne iná cieľovka. Nie je toho tak veľa ako v Česku, ale žije to aj u nás. A v podhubí to veru riadne buble, to sa neboj.

Co Tvůj vztah k Česku? Co pro Tebe tahle krajina vlastně znamená?

Aj v tejto otázke by som sa rád vrátil k hudbe. Nikdy som nepočúval český metal. Myslím tým ARAKAIN, VITACIT, CITRON a podobne. "Zimní královna" od ARAKAINU je myslím dokonalým vysvetlením tejto averzie.

Za veľa vám vďačíme, Československo má nepopierateľné miesto dokonca vo svetových dejinách. Na druhej strane, nebyť Čechov, nemáme tu komunizmus - po vojne komunisti na Slovensku nemali šancu, všetko sa to zvrtlo až vďaka usilovnej práci Klému s fajkou vo veľkých českých mestách. Nerád ale generalizujem, Česko a Moravu mám veľmi rád. Minimálne raz za rok zájdem do Prahy, Josefov a Brutal Assault sú pre mňa neoddeliteľnou súčasťou letnej dovolenky, je toho viac. A teším sa, že k sebe máme stále tak blízko.

Já jsem ani tak nemyslel na vážné historické odkazy a dědictví minulosti jako spíš na ty detaily, kterých je všude kolem při pobytu zde hromada. Třeba bych se chtěl zeptat, proč (jak si mi nedávno sdělil)  je pro Tebe nejvýznačnějším znakem Čechů tzv.Jágr-účes, který se na Slovensku prakticky nikdy neujal. :-)

To som narážal na jednu fotografiu - Jarda so Stanleyho pohárom na vidieckom dvore s tým svojím nezameniteľným účesom. Aj keď dokázal niečo obrovské a celosvetové, stále zostáva v podstate typickým Čechom. A jeho účes sa určite ujal aj u nás, v 90. rokoch to bola najmä u športovcov bežná vec.

Nebo třeba skutečnost, že v restauracích u nás není pro obsluhu problém útratu rozpočítávat na jednotlivce, naproti tomu u Vás je tohle nemožné a prakticky se to neděje.

To je veľká záhada. Nerozumiem tomu. Je logické, že čím viac účtov, tým väčšie sprepitné. Je za tým zrejme iba pohodlnosť ľudí v reštauráciách. Alebo tie nešťastné registračné pokladnice. Prípadne ešte slovenský zmysel pre kolektívne rozpočítanie útraty. Asi nie sme dostatočne silné osobnosti na samostatné platenie.

Když se zas vrátím k tvé moderátorské činnosti pro Headbanger_FM, vždy mě dokázalo překvapit, jak jednoduše a samozřejmě se do pořadu dostáváš, prakticky komentuješ úplně bez zádrhelů naprosto klidným, plynulým až sametovým hlasem vypravěče pohádek. Bylo tomu tak už na začátku? Je to dar nebo bylo zapotřebí nějaké průpravy, aby jsi docílil té formy z těchto metalových pondělků?

Ďakujem za pochvalu, vážim si to. V rádiu ako takom som už v podstate od roku 1998, za ten čas sa na teba veľa nalepí. Hlas je daný, s jeho farbou nič neurobíš. To ostatné je výsledkom tréningu a zrejme celkového fungovania osobnosti, jej postupného dozrievania. Pomohlo mi tiež moderovanie v dennom vysielaní - tomu sa venujem už takmer tri roky. Prejav, dikcia, melódia. Je to veľmi komplexná záležitosť a v prvom rade sa snažím, aby som nepôsobil príliš upokojujúco.

Vždycky jsme se shodli na tom, že Karol Polák byl zřejmě nejlepším sportovním komentátorem, ne nadarmo jsem si nedávno uvědomil, že jeho komentáře fotbalových klání, ať už šlo o komenty Světových a Evropských šampionátů, případně kvalifikační zápasy repre ČSSR nebo pohárové duely z osmdesátých let, bych mohl poslouchat místo hudby. Pro mě je Karol Polák vlastně nejvýraznější vzpomínkou na epochu ČSSR.

Karol Polák je nezabudnuteľný fenomén. Vo svojej dobe nemal obdobu. Počul si niekedy nemecký komentár k finále ME 1976? Úplná bieda a nuda v porovnaní s tým, čo predvádzal Karol Polák. Vít Holubec sa tiež snažil, ale výsledok bol dosť rozpačitý.

Na Karolovi Polákovi je fascinujúce, akú mieru profesionality si aj po rokoch udržiaval. Keď napríklad komentoval amatérske či firemné futbalové zápasy, vždy si vyžiadal podklady k hráčom, ich mená, prezývky, záľuby. Jednoducho legenda s precíznym prístupom.

V tomto mi je vzorom. Rovnako ako bájny britský moderátor John Peel - aj on si pripravoval každý jeden vstup, všetko mal vopred napísané. Neexistuje, aby som napríklad v dennom vysielaní moderoval z hlavy. Všetko mám vopred pripravené.

Zpětně jsem samozřejmě před časem jeho komentář finále Eura z roku 1976 z Bělehradu sledoval, ale poprvé jsem si jeho existenci naživo uvědomil ve svých jedenácti letech u příležitosti fotbalového Mistrovství světa v Mexiku v roce 1986. Do dnes nelze zapomenout na jeho fenomenální vstupy do utkání – „Vitajte v Guadalajare pri sledovaní štvrťfinále majstrovstiev sveta vo futbale, vyše tridsaťstupňová horúčava na štadióne Jalisco zastihla futbalistov Brazílie a Francúzska...“, to byl zpěv, ne komentář, čistá symfonie! :-)  

Áno, presne toto bol Karol Polák a nikomu sa už zrejme nikdy nepodarí takýmto spôsobom zaujať televíznych divákov.

Bonusové téma: Co tvé působení na webu Metalopolis? Pozoruji, že roky příliš aktivity nevykazuješ? Jak si to mám vysvětlit? Jsi vůbec členem týmu? Máš ještě zájem o psaní? Vždyť vůbec nehájíš zástavu! Barvy klubu! Necítím tam žádnou chuť a hrdost, jenom setrvalej úpadek a nudu.

Snažím sa napísať aspoň jeden článok mesačne. Priznávam, nedarí sa. Ale našťastie je vždy dosť kolegov, ktorí prevezmú štafetu a myslím, že v poslednej dobe sa vracajú k písaniu aj veteráni ako Reaper či Manatar. Toto je Metalopolis, aký mám rád. Jeho súčasťou som od septembra 2004. Veľmi dlhá doba a som za ňu naozaj vďačný. Je to pre mňa veľká škola života, pokory, správneho okresávania ega. Metalopolis ma naučil nebrať sa príliš vážne. Pokora je dôležitá a kamaráti z celého Československa sú úplne super. V lete budeme mať náš Metalcamp. Zraz redakcie, už jedenásty v poradí. Nechýbal som ani na jednom.

Kolektiv dýchá, to je hezké :-) , ale já myslel spíš na psaní článků, nikoho z čtenářů přeci nezajímá, kde si kdo s kamarády griluje steaky. Proč prostě nepřispíváš pisatelsky?

Niekedy proste nemáš pisateľskú slinu. Nie každý vie písať na počkanie ako ty. :-)

No já to mám osobně tak, že prostě odmítám ztrácet čas něčím, co se nemusí vlastně brát ani tak moc vážně a je v podstatě úplně jedno. Než bych dělal něco, kde by mně na výsledku nezáleželo, tak bych se asi spíš věnoval turistice, nebo bych třeba místo trávení dlouhého času u kompu venčil po okolí bydliště psa.

Môžem ti naozaj zaručiť, že všetko na Metalopolise sa berie veľmi vážne. Sami seba neberieme vážne a často sa doberáme a doťahujeme nemilosrdným spôsobom. Obsah a fungovanie webu sa berú vážne, to je rozdiel.

Auuu. Každopádně díky za rozhovor. :-) V červnu v Bratislavě na FAITH NO MORE.

Horní tři fotografie: WERDZA Photography

01.05.2015	Diskuse (6)	Stray janpibal@crazydiamond.cz